V úterý jsme si s Míšou a Emičkou naplánovaly ZOO. Dle předpovědi mělo být 27 C. Kupodivu to meteorologům nevyšlo (což jsem ráda, nesnáším tyhle vedra) a bylo příjemně okolo 20 C, jen lehce, ale poměrně vytrvale pršelo.
Vyrazily jsme optimisticky naladěné, že to rozhodně MUSÍ přejít! No.. nepřešlo :-) Největší pruda byla nandavat a sundavat pláštěnku z kočáru. Jinak nám – vozičkám, ani nevadilo, že jsme mokré, nebylo to tak strašné a opravdu bylo teplo. Bohužel to ale trochu znemožňovalo zoologické vzdělávání našich dcer, tak jsme nejvíc času strávily u tučňáků (Andulka se jich bála, protože jsou jen za sklem a jsou hrozně zvědaví a ona byla ospalá a asi nečekala, že se tam takhle blízko ní zjeví váleček se zobákem a bude na ní mrkat :-)) a pak v dětské ZOO.
Ta je naprosto úchvatná. Jsou tam domácí zvířátka zvyklá na děti a dá se koupit i krmení. Zrovna jsou tam kůzlata a ta přeskakují z korýtek nahoru a dolů a různě se trkají. Ve výběhu jsou poníci – to zas jeden provokoval všechny ostatní a dělal kraviny, čemuž se Andulka hrozně smála. Kráva s krásnýma očima, slepice, kohouti, psi, kachny, králíci, prostě všechna možná domácí havěť.
Dobrý byl taky osel, který přišel loudit jogurt a vypadalo to, že nám za to věnuje jeden ze svých zářivých úsměvů :-). Nám naše zářivé úsměvy trošičku ztuhly poté, co přijeli ošetřovatelé a se slovy „co kdyby utekli“ nás v podstatě zavřeli uvnitř dvorku. Přivezli totiž prasata a to jedno bylo víc než hysterické.. Pořád jsem teda přeměřovala stůl, jestli na něj vyskočím rovnýma nohama s Andulkou v náručí anebo mám radši přeskočit ohradu a vrhnout se oslovi na hřbet… Nakonec to dobře dopadlo, prasata se přestěhovala do nového domečku a Andulce to kvičení přišlo děsně k smíchu.
„Ty „ jsme bohužel taky neviděly, protože holčička byla zralá spíš na počítání oveček a v pavilónu šelem je dost teplo. To by znamenalo opět sundat pláštěnku, nánožník, bundičku a dokonale jí probrat. Počkaly jsme tedy venku, než si to důkladně prohlídne Emička s Míšou.. Andulka stejně neusnula :-).
Jak jsme byly mokré, tak už nám vůbec nevadilo jít zase zpátky pěšky až domů. Holky konečně zabraly a na tom svěžím povětří se vyspinkaly a my byly také příjemně vyprocházkované.
Ve středu jsem si v klidu ležela v posteli do 8.30, pak jsme se v klidu nasnídaly, žádný spěch. Pohrály si a naplánovanou jsem měla knihovnu. Po obědě telefon a sestřička od naší dr. se ptala, jestli jsme nemocné, či co, že jsme nedorazily na obrnu…. No já si opět připadala jak ta největší truPka, protože jsem měla jasno – ve středu jdu na obrnu… kapánek jsem si prostě prohodila dny. Tak jsme vzápětí naklusaly na lžičku a samozřejmě BEZ lžičky… Sestřička s doktorkou se na mně dívaly už značně schovívavě. No VH se začínajícím Alzheimerem jak vyšitá!
Navečer k nám přišla „dračí rodinka“ – Míša, Emička a pytel plný hraček, který povezeme na megasrazík dubňáčků :-). Holky byly legrační, navzájem si braly lahvičky s pitím a to se Míše moc líbilo, protože Emička normálně pít moc nechce :-). Asi prý půjde k nám do učení… |
