Naštěstí to vedro dneska skončí.. tyhle teploty nad 30C nejsou opravdu nic pro mě a Andulka je pak taky unavenější a protivnější a hlavně pořád zpocená. V pátek mi dokonce volal Peťa, ať pro něj přijedu do práce, že je mu hrozně zle, strašně ho bolí hlava. Aby ne, ve čtvrtek jel totiž s mokrou hlavou a měl na sebe nastavené fukéře a otevřené okno a pak mu to zastydlo. Naštěstí se z toho vyspal a v sobotu mu nic nebránilo odjet na rybářské závody do Kácova. Závody to byly ale nějaké pochybné, protože už poněkolikáté skoro nikdo nic neulovil a když na vítězství stačí 3 ryby, tak je asi něco špatně. Peťa přijel docela znechucený. Jestli jen vyberou startovné a předtím ty ryby zakrmí, aby jim tam zůstaly.. kdo ví…
Dopoledne jsme se ještě byli mrknout na Keramických trzích v Kostelci a bylo to moc pěkné. Zajímavé bylo, že v každém stánku měli něco úplně jiného, kdežto když člověk přijde do takových těch obchůdků s keramikou, tak je to všude na jedno brdo. Ale lidí tam bylo nepočítaně. Místama byly naprosto ucpané uličky a nešlo projít.
Největší zážitek jsme ale měly s mamkou u langošů. Viděly jsme, jak si je lidi nosí, tak jsme pátraly odkud a samozřejmě jsme ten patřičný stánek našly. Chtěli za něj sice 30,- Kč, což mi připadá lehce nehorázné, když si člověk spočítá výrobní náklady, to, že místo česneku to potírají česnekovou vodou, dají na to kečup z Makra a malinkato strouhaného sýra, ale mlsná huba je holt mlsná huba.. Oni je tam navíc nedělali přímo, ale měli je nakoupené mražené, takže je tam jen házeli a nechali vykoupat v oleji. My jsme braly 4 – i pro bráchu a pro Peťu a z toho jeden byl takový ulomený. Tak jsem tak na něj chvíli koukala smutným okem matky na mateřské, že je ho míň a co s tím teda uděláme, až to paní psychicky nevydržela a dala mi jeden navíc, který byl taky takový zmetkoidní. Kupodivu jsem neměla ani výčitky svědomí, za ty prachy… J
Andulka se o víkendu „rozchodila“ kolem nábytku a taky už pochopila, že se dá ťapat, když jí někdo drží za ručičky. Z toho má ohromnou bžundu, ale zas tak moc dlouho jí to nebaví. Nejvíc jí to bavilo v bazénu a ještě si ukazovala na střídání teplot – čili ráchat ve studené v bazénu a za chvíli zas ve vaničce, kde byla voda od sluníčka pěkně prohřátá a takhle pořád dokola…
To je stejné jako v autě. Tam jí musíme dělat soukromé vystoupení STOMP, ale nehrajeme na košťata, ale na držadla, co jsou nad dveřmi. Andulína jen ze své sedačky ukazuje, kdo má zrovna mlátit J.
Taky ochutnala knedlíky s jahodama a hned z ní padala slůvka Ham, ham, ňam, ňam… A úplně nejlépe jí to jde na zmrzku nebo polárkáč, to už dělá prosím, prosím, aniž by jí člověk něco musel říkat… |
