Úterý začalo dramtaicky J. Ztratili jsme klíč od pokoje a kartičku na snídani. Klíč nakonec někdo vrátil na recepci, kartičku nám naštěstí vystavili novou.
Taky jsme se měli dnes dozvědět informace o odletu, ale když ani po 45 minutách čekání nikdo nedorazil, naštvaně jsme to rozpustili.
Pak jsme tradičně využívali hotelový aquapark a navečer vyrazili do Nesebaru – tentokrát toho starého. Je to opravdu krásné místo, chráněné UNESCO. A konečně jsme viděli i nějaké tradiční bulharské suvenýry jako je keramika, krajky a růžové olejíčky.
Zas nás odchytávali naháněči z restaurací a s jedním jsem pokecala anglicky, což děti naprosto fascinovalo. Když jsem jim pak přeložila o čem jsme mluvili, tak to Andrejka uzavřela slovy: Tak a teď tu máš taky příbuzný! J
Obešli jsme ten maličký poloostrov, pokochali se typickými domečky a uličkami, v parku jsme snědli gyros a pizzu a mamka koupila Lukajdovi stříbrný řetízek, z kterého byl naprosto unešený.
Další hláškou bylo, když Aňa objevila Disco sušenky: „Baru, víš, že ti holka jí sušenky?“ Pak taky Andrejku hrozně překvapilo, že nejsou jen puberťáci, ale i puberťačky a že pubertu má opravdu každý. Ale na druhou stranu – puberťačky zas chodí pěkně oblékané, tak se na to asi těší J. | 
