Po roce jsme se vrátili na místo činu - na Vyšehrad. Tentokrát s dubňáčky. Navíc tam byl také Petrův šéf s manželkou a Kryštofem, který je taky dubňáček, i když neregistrovaný :-). Vzali jsme s sebou i Míšu s Valentýnkou a samozřejmě Emu. Míša bohužel nemohla, takže jsem nastoupila jako mama-lama a Emu dala do kočárku a Aňuli na záda.. Poprvé jsme si takhle vyrazily dál než po sídlišti.. :-)). Troufla jsem si jen proto, že jsem věděla, že tam dorazí Skaly. Sama bych obě nezvládla..
Navíc Aňule - na rozdíl od Emule - potřebuje evidentně akci, což je překvapující, protože Ema je spíš ta akčnější, ale naprosto miluje náš kočárek a v tom sedí jak přibitá :-)). Andulína nutně potřebovala prozkoumat celý Vyšehrad, takže než se začalo něco dít, tak jsem vždycky jen zahlídla utíkajícího červeného tučňáka a za ním pospíchajícího Petra .-)).
Když konečně skončila mše, byla opravdu už tma a rozsvícené lampiony vypadaly naprosto úchvatně. Také to děti komentovaly úchváceným Jééééé... Je fakt, že díky nim si to člověk užije 10 x víc než sám..
Obešli jsme hradby a pohled na svítící Prahu opět vyvolal mocné Jééé u obou holčiček. Občas jsme je museli odchytit, protože lidí tam bylo celkem dost, ale většinu času jsme je nechali pobíhat samotné. Na konci cesty jsme chvíli čekali na příjezd sv. Martina na bílém koni, ale skauti, kteří akci pořádali, měli ještě nějaký program, který byl poměrně zdlouhavý, takže jsme odešli dřív. Martina i koně jsme ale viděli, byl tam přichystaný k triumfálnímu vjezdu. Andulka do dneška ukazuje, jak čichala, jak kůň smrdí .-)). Kůň byl naprosto úžasný! Hodně velký a hodně takový silný.. Asi jsem spíš viděla závodní koně, kteří jsou mnohem štíhlejší.. ale tohle teda byl fakt Pan kůň.. Sv. Martin měl helmu, takže jak vypadal on, fakt nevím.. :-))
Domů jsme dorazili lehce před 19 hodinou a nějak nás to zmohlo, že jsme oba už kolem 22 klimbali :-))
Ve středu jsem byla i na vyndání stehů.. Objednávka zněla - přijďte mezi půl osmou a devátou.. v 9:45 hod. jsem konečně přišla na řadu.. přijela jsem před 8.... a to přede mnou bylo 5 lidí.. Naproti se mezitím vystřídalo snad 30 lidí.. Fakt paráda...
Paní doktorka mně přivítala slovy - To máme jen tohle?? Mně se nechce nic dělat, mám na něco chuť a šla bych spát.. Mezitím mi vytáhla ty dva stehy, objednala jsem se na leden na další várku a byla jsem venku.. Celkově jsem tam byla snad 30 vteřin.. Fakt paráda... Docela mně prudí, když se takhle mrhá časem..
V sobotu odjel Peťa betonovat s bráchou na domeček a k nám odpoledne dorazila mamka, aby mi udělala melír. Andulka to nějak těžce nesla, že mi to tak hrozně moc sluší s tou čepicí, brečela a chtěla mi to sundat :-)) |
