V pátek probíhala v knihovnách tradiční akce Noc s Andersenem. Znamená to, že děti přespávají samy, bez rodičů, v knihovně. Malinko jsme si tu upravili a Andulku vyslali na tuhle noc k našim. Dostali jsme totiž od mamky lístky do divadla ABC na hru Ideální manžel. Naposledy jsme byli spolu s Petrem v divadle před dvěma lety.. Andulínu jsem tedy spakovala a odvezla mamce na metro, pak jsem s nima ještě jela až k autobusu, ujistila se, že dobře nastoupily, udělaly jsme si pápá, lálá a domů už jsem se vracela bez juniorky.
Po cestě mě chytil na telefonu pán od oken, že by přišli, a samozřejmě TEĎ HNED udělat tu chybějící žaluzii. Sice jsem měla v plánu sprchu, make-up, hair-styling*** a jiné nesmysly, ale co by člověk neudělal pro bližního svého. Pánové naštěstí byli zruční a vypadli celkem rychle, takže jsem se stihla udělat nejkrásnější po Sněhurce ještě předtím než dorazil Petr. Ten to měl teda trošku na honem - klasika, nicméně divadlo jsme stihli naprosto v pohodě. Legrace byla, že jsme měli samostatnou lóži, takže na nás pořád někdo zíral :-). Nevýhodou lóže na druhou stranu je, že je tak blízko jeviště, že z ní jaksi není část toho jeviště vidět.. No nic..
Představení bylo celkem dobré, hodně konverzační a v podstatě o ničem :-). Druhá půlka byla lepší než první, ale nejvíc jsem se zasmála, když se ozvalo slastné pochrupování :-). Vůbec jsem se pak nemohla uklidnit, ale třeba si herci mysleli, jak jsou vtipní :-).
Po divadle jsme si zašli na večeři a pak jeli romanticky noční Prahou tramvají :-). Hlavně jsme chtěli vidět, co dělá Vltava, nakolik se zvedla voda a co už je všechno zatopené :-((.
V sobotu ráno jsme společně posnídali, já se vypravila na dopolední bříškotaneční maratón a Peťa do práce. Odpoledne jsem jela pro Andulku a navečer nás tam vyzvedl i Skaly. Andulína byla prý hrozně hodná, v noci se jen párkrát vzbudila a spíš se po mně zeptala, než aby plakala.. Jednu chvíli se jí ztratilo oblíbené sluníčko, kterému říká SONO, takže aktivní babička, v domnění, že její nebohá vnučka hladoví, vystřelila z postele a šla dělat Sunar :-))). Nicméně holčička ho vyžahla a spala dál. To, že asi Sunar nechtěla, došlo mamce až po té, kdy jsem se ptala, jestli ráno Aňule pokřikovala MÍKO! Sunar totiž neříká... :-)))
Proběhla i mírná scéna, protože Andulka nechtěla od babičky a dědy zpátky domů a když nás přišel vyzvednout Peťa na hřiště, začala křičet NE NE NE, NECI :-). Tak je fajn, že víme, že to zvládá naprosto v pohodě, a že si zas budeme moct vyhodit někdy z kopýtka.. Co, mami??? :-)))
V neděli ráno jel Peťa opět do práce a protože bylo po dlouhé době opravdu krásně, napsala jsem Míše, jestli nepůjdou s Emičkou ven. A oni už venku byli, zrovna prý dorazili do blázince a ať za nima přijdeme.. Holky měly radost, že se zase vidí, pobíhaly tam po louce, trhaly trávu, že jsou to prý kytičky, házely kamínky, prostě pohodička.. Pak se ozval i Petr, že už je doma a tak dostal instrukce, kde nás najde a konečně jsme si mohli také užít rodinné odpoledne. Mít takovýhle areál kousek od domu není až tak k zahození z všemožných důvodů, člověk si aspoň prohlédne, do čeho případně jde :-))). Lezli jsme po všelijakých pařezech a dřevěných konstrukcích a taky jsme se byli mrknout na zvířátka. Mají tam totiž pro terapeutický účinek koně, lamy, osla, králíčky, psy, kočky a dokonce i opici :-).
Nějak nám z těch radovánek vytrávilo a vyžíznilo, popadli jsme proto holky zpátky do kočárků a vyrazili směr oblíbená hospoda u Karla :-). Tam jsme ještě chvíli poseděli venku, ale pak už se hnal děsný mrak, takže přestěhování dovnitř se stalo vysloveně nutností. Mají tam pidi dětský koutek, ale v něm hromadu věcí, takže holky si hrály, pokud se teda zrovna nehádaly o houpacího kohouta :-). Aňa ale byla výjimečně rozumnější a Emě vždycky ustoupila. Každopádně měla asi děsný hlad, protože si dala s Emičkou napůl brokolicovou polévku a padalo to do ní jak Němci do krytu.. Fakt neuvěřitelné! My jsme si taky pošmákli, mezitím se přehnal slejvák a domů jsme dorazili těsně před 20. hodinou. Neplánovaná akce a vysloveněn podařená :-) |
