Kvůli píchanému oušku jsme měly odložené očkování proti obrně. Aňa ale stále kašle a teče jí z nosu, nicméně po prohlídce jí paní doktorka vakcínu na lžičku dala. Andulína byla v čekárně naprosto v pohodě, ale jen jsme vešly do ordinace, skočila mi kolem krku a odmítala se pustit. Nakonec přece jen paní doktorce krček ukázala, když jsme jí svorně tvrdily, že je to jako klacík od zmrzky a pak už i poděkovala a řekla Na shledanou.. Ovšem za měsíc jdeme na pigáro a to bude asi hůř. Dokud jí to ouško nepíchali, byla v pohodě, ale holt se to bude muset nějak zvládnout.
Pro jistotu jsem se ptala, že Aňa dává při chůzi špičky k sobě, tak co s tím. Všimla jsem si, že to dělá většina dětí a je to prý syndrom městských dětí. Máme hodně měnit terén, nechat jí co nejvíc jezdit na odrážedlech, tříkolkách apod. a v létě co nejvíc bosa. Také chození po schodech a lezení po prolejzačkách prý pomůže. Tím, že chodí většinou po chodnících, nejsou ty nožičky tak vytrénované. |
