Deníky Fotoalba Recepty Bazar Vzkazy
   Hlavní stránka deníků 

Patří do deníku

Alkmaar

Autor: Baruschka , 28.4.2006

V cca 8:00 hod. jsme v Alkmaaru. Alkmaar je starobylé, malebné městečko, které původně bylo rybářskou vesnicí a městská práva získalo v roce 1254. Dnes je známo především díky sýrovým trhům, které se konají každý pátek. Není to jen turistická atrakce, ale týdně se tu prodá opravdu kvantum Goudy a Edamu.


Všude je ještě klid, tak si můžeme vyfotit i místní turistické zajímavosti celkem bez lidí. Je to hlavně městská věž s váhou a orlojem, mlýn Molen van Piet, radnice, případně údajná dělová koule z obléhání Švédy. Obešli jsme náměstí s úzkými uličkami a s domečky jak z cukru. Vzhledem k tomu, že domy v NL jsou postaveny na pískovém podloží, mají místo základů piloty a občas se "lehce" hroutí anebo aspoň pokřiví. Vypadá to zajímavě :-).


U stánků jsme ochutnaly a nakoupily sýry a suvenýry a už jsem hledala místo odkud bych mohla dobře vidět na "sýrový akt obchodu". Povedlo se, ač jsem v podstatě stála jen na jedné noze a kdoví, jestli vůbec na vlastní.


Na náměstí jsou poskládány kotouče sýra - Gouda má většinu tvar kola se zaoblenými okraji a váží mezi 4 a 20 kg a pro Edam je typický tvar koule o maximální hmotnosti 1,7 kg. Gouda je tučnější a měkčí než Edam a do obou sýrů se přidávají samozřejmě i různé příměsy - česnek, bylinky, pepř atd. atd.


Přesně v 10:00 hod. bylo zahájeno obchodování. Vybraní pánové zkoumali pomocí jakési pseudovývrtky kvalitu sýru a domlouvali se na ceně. Poté byly přineseny jakési sáňky, na ty naložili pomocníci sýry a speciálně určení členové cechů odběhli do vážnice a odtud k dřevěným povozům. Z těch se to, mimo zvědavé objektivy kamer a foťáků, překládalo naprosto prozaicky na normální zásobovací vozy.


Vydržela jsem to asi hodinu včetně půlhodinové okupace výhodného místa. Myslím, že jsem nafotila vše zásadní :-). Pak už tam stejně jen nakládali a běhali sem a tam. Navíc vysvitlo na chvíli sluníčko, tak bylo moc příjemné se na chviličku trochu ohřát. Do té doby jsem byla vesmírně vděčná za svou zimní bundu..


Chvíli jsme tedy s mamkou a Mílou landaly po městě, abychom poté mohly velmi nedočkavě vyhlížet autobus, protože už se zas zatáhlo a ochladilo. Nejhorší je ten studený vítr. Konečně přijel, rychle jsme naskákali dovnitř a usazeni pěkně v teple, začali v tu ránu všichni poklimbávat a už jsme zas vystupovali, tentokrát v Amsterdamu na první část plánované prohlídky.

Oznámkujte článek (jako ve škole)!
1 2 3 4 5
výborný nedostatečný
Průměrná známka: 1 (známkovalo 2 čtenářů)
Zobrazeno doposud 711 x.
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.