V neděli po snídani definitivně opouštíme naše krásné ubytování v Andijku. Ještě jsme s mamkou nakrmily kozy zbytky českého hnusného chleba (tenhle byl fakt hnusnej, jinak na náš chleba nedám dopustit) a už máváme na rozloučenou.
Asi po 1/2 hodině putování na jih zastavujeme ve Volendamu na sýrové farmě. Výklad nám podává dcera majitele a to dokonce v češtině. Je to úžasný zážitek, takže se třeba dozvídáme, že sýr je v ožralé, místo ochranné vrstvě a ještě spoustu dalších perliček :-)
Shlédli jsme i tradiční výrobu dřeváků, prý se jich ročně vyrobí 3 miliony párů. Nosí se stále třeba na zahradu, ale i v továrnách, protože dobře izolují teplo a vlhko. Existuje několik druhů dřeváků - špičaté pro rybáře, aby nakopávali sítě a naopak třeba kulaté pro farmáře, aby je dobytek neožíral. Ženiši vyřezávají dřeváky pro své nastávající a vyrábějí se i dřeváčky ke křtu.
Volendam přístav funguje tak trochu jako skanzen a leží na břehu Markermeer, které je opět sladké. Mamka ochutnala :-) Městečko je naprosto úžasné, krásné, malebné a útulné. Zase jsem nevěděla co dřív fotit. Všude samozřejmě i klasické kanály, což jen podtrhovalo půvab staveb.
Zaanse Schans je opravdu holandský skanzen. Musím ale říct, že Volendam je mnohem hezčí svou autentičností. Tady to bylo hodně komerční a hlavně tisíce turistů z celého světa. Zlatý skanzen v Rožnově! :-)
Naše poslední zastávka patří opět Amsterdamu.
Nejprve trochu reálií.
Název města je složen ze jména řeky Amstel, na níž město stojí, a slova DAM, což je hráz přes řeku. Ještě mají Dyjck (snad je to dobře napsané) a to je podélná hráz. Proto také spousta měst v Holandsku končí na tahle dvě slova.. Kupodivu je to tu samá hráz :-)
Amsterdamu se říká Benátky severu,protože je to město postavené na vodě a na zdejších kanálech - grachtech - lze najít víc jak 2000 obytných lodí a hausbótů. První zmínka o Amsterdamu pochází z konce 13. století. V roce 1421 město vyhořelo a 17. století naopak bývá nazýváno zlatým. Byla založena Východoindická společnost pro obchod s Indií a poté i Západoindická pro americký kontinent. Obchod kvetl a tímpádem vzkvétalo i město. Impérium upadlo s rozkvětem Anglie a Francie.
V Amsterdamu žije 735.000 obyvatel a lze tu potkat přes 100 národností. Nizozemci jsou všeobecně známí svou tolerantností.
Amsterdam a celkově i Nizozemí je nádherná zelená země. Znečištění je minimální, protože hlavním dopravním prostředkem jsou kola a průmysl také není zrovna stěžejním budovatelem hrubého domácího produktu.
Kol parkuje denně u Hlavního nádraží přes 2.000. Jsou naskládané ve 4 patrech. Vůbec tu není problém vidět načančanou maminku v podpatkách vezoucí vpředu košík s nákupem, jedno dítko u řídítek, druhé na nosiči, vzadu skládací kočárek a ještě si u toho vesele pokuřuje. Je fakt, že jsem neviděla jediné dítě s helmou a i ty sedačky jsou spíš jen svařené dráty.. Když si představím, jak my tu řešíme bezpečnostní pásy a různé vychytávky.. :-)
Zajímavostí Amsterdamu jsou háky ve štítech domů. Domy jsou stavěny s velmi úzkým schodištěm, proto se všechno stěhuje venkem právě pomocí těchto háků. Okna mají veliká, takže je to nejjednodušší způsob přemisťování věcí :-).
První amsterdamská cesta vedla z autobusu rovnou na vyhlídkovou loď. Dostali jsme super množstevní slevu - místo 7,50 euro jsme platili 4,-. Klasicky nás před nástupem na loď vyfotili a je to první fotka, kterou jsem si, navzdory ceně 3,- Euro, vzala :-). A takových nás byla většina.
Bylo zajímavé vidět Amsterdam z grachtu, je to prostě jiná perspektiva.Součástí plavby je i výjezd do přístavu, takže jsme viděli i obrovské zaoceánské lodi a zhoupli se na mořských vlnách :-).
Minule, když jsme byli v Amsterdamu, byl ve městě celkem klid. Málo lidí, pohoda, klídek. Dnes to bylo všechno jinak. Davy lidí se sunuly sem a tam a všude rachot a zmatek.Měli jsme pocit, že jsme přijeli z nějaké Tvarožné lhoty a ne z Prahy :-)). Minule totiž všichni z města odjeli, protože se chystaly oslav Dne královny.
Den královny se slaví vždy 29. dubna na počest narozenin předchozí vládkyně - královny Juliany. Současná královna Beatrix se narodila 31. ledna, ale rozhodla, že se nic přesouvat nebude a oslavy zůstanou na počest Juliany. Vždy se to ale zvrhne v šílenou kalbu, jejíž potácející se zhulené pozůstatky jsme měli možnost potkávat ještě v pozdním odpoledni :-).
Z lodi jsme se šli podívat na Královský palác, před kterým je ale neustále jakási pouť. To je docela síla a vůbec si neumím představit, že by třeba Matějskou přestěhovali na Staromák. Hned naproti je Muzeum Madam Tussaud. Vstupné vskutku lidové. "Pouhých" 20 euro.. Už si nepamatuju, kolik chtěli v Londýně, ale taky to bylo pěkně drahé.
Prodrali jsme se davem k Begijnhof, nebo-li ke Dvoru Bekyní. Je to krásný dvůr z roku 1346, naprostá oáza klidu v centru města. Štítové domy jsou převážně ze 17. století a přebývaly zde členky zbožného řádu Bekyní. Nyní je využíván jako sociální komplex a žijí v něm hlavně staré ženy bez partnerů. Prý je v Nizozemí obvyklé, že "starobince" jsou v centrech měst a velmi dobře vybavené.
Následoval rozchod, tak jsme ještě nakoupily nějaké ty cibulky, daly si něco dobrého a v 17:35 jsme definitivně opouštěli Amsterdam.
Nizozemí jsme zamávali o dvě hodiny později a v 6 ráno jsme už zase dýchali pražský vzduch. :-) | 
