V pátek jsem využila toho, že je Andulka ve Skalici a rozhodla jsem se vyrazit na lov za dalšími razítky do těhotenské průkazky. Jak už jsem psala, můj praktický pan doktor chtěl, abych strávila tím běháním co nejméně času a měla to co nejpohodlnější. Bohužel jsem si vybrala právě TEN pátek - po státním svátku a kupodivu před víkendem. V Železniční nemocnici tedy natáčeli tentokrát EKG na endokrinologii a ač jsem tam byla velmi brzo ráno s ještě opuchlými víky, stejně jsem tam málem vyseděla ďolík. Strávila jsem tam hodinu a půl, protože sestra i doktor byli evidentně naštvaní, že museli do práce.. grrrrrrrrrrrrrr
Jeden pán si dokonce dovolil zaklepat na ordinaci, když se dlouho nic nedělo a dostalo se mu vzteklého doporučení, ať laskavě počká v čekárně, že tam sestra přijde. Dala si samozřejmě na čas a když dorazila a dávali jsme jí všichni ty svoje kartičky a žádanky, tak si povzdechla - No to mám radost! Vás teda na to EKG je! Ano.. bylo nás strašně moc.. Celé 3 kusy..
A stejně jako před třemi roky na jiném EKG, připadala jsem si jen jako nějaká věc, protože doktor se sestrou bavil, jako bych tam nebyla - Tak kdo tam zas je?? Ta a ta.. Hm.. to jsou ty kámošky, ty ať si počkají, stejně si mají co vyprávět... A pak je tam ten a ten.. Ježiši, co zas chce?? Člověk má zas o kousek "lepší" mínění o pracující inteligenci.. Ach jo..
Samozřejmě jsem díky této rychlosti nestihla laborku a úplně zbytečně jsem povozila moč napříč Prahou. Byla jsem totálně vytočená tím spíš, že jsem byla na lačno. Jako odměnu jsem si vymyslela čokoládový šejk z Mekáče. No to byl fakt špatný nápad. Objednala jsem si, zaplatila, natěšená cucnu a.. Něco není v pořádku.. Aby ne, moje čokosenzory natěšené na velmi čokoládovou dobrotu okamžitě zaregistrovaly zradu. Šejk byl vanilkový! Grrrrrrrrrrrrrrrr. Vrátila jsem se k pultu a slečna se hned ptala, jestli něco není v pořádku.. SAMOZŘEJMĚ, že něco není v pořádku, když jsem chtěla ČOKOLÁDOVÝ a dostala jsem vanilkový!! Otevřela jsem víčko a obsah byl opravdu bílý. Slečna mi s naprostým klidem povídá, vždyť je to hnědé.. No to už jsem teda bublala jak Pepsi v protřepané láhvi, jsem si sice těhotná, ale rozhodně ne barvoslepá! Zavolala tedy managera, ten natočil další zkušební vzorek a opět mi tvrdil, že to JE čokoládové. Stála jsem si nekompromisně za svým. A on, že to ráno kalibrovali, že to prostě lepší nebude, tak jestli chci jiný nebo co.. Zvolila jsem variantu "co", takže jsem si nechala vrátit dvacku a totálně vytočená a stále HLADOVĚJÍCÍ, navíc s neuspokojenými chuťovými buňkami jsem odkráčela.
Na druhý pokus - v pondělí ráno - se mi, už s Andulkou - podařilo kontraband v podobě moči a krve odevzdat. Sice jsme přijeli opět pozdě, tentokrát jen o pár minut, tak mě milostivě ještě vzali..
Z laborky jsme jely ještě na Homolku, takže jsem hrdou majitelkou kompresivních apartních punčoch za doplatek pouhých 988,- Kč.. Ale když mi to pomůže, budu moc ráda..
Ještě bych měla zapsat, že v neděli, tj. 1.10.2006, jsem poprvé cítila mrňouska kopat nejen zevnitř.. Teda. teď to vypadá, jako kdyby mrně vylezlo, koplo mě a zase zalezlo.. Myslela jsem to tak, že jsem měla ruku na břiše a cítila jsem to i tak :-)))) |
