A stále nic.. Andulka se mě včera ptala, jestli už mám to miminko, že nechce zůstat ve Skalici. Bylo mi to dost líto, že jsem jí takhle musela odsunout a že hlavně pořád nevím, kdy budeme konečně zase doma.. Tentokrát jsme fakt stvořili nějakého pořádného Naschválníčka.. Naštěstí to jen konstatovala, obešlo se to bez pláče a nějakých scén a pak už zas neměla čas na nějaké vykecávání :-)
Odpoledne jsem si zašla zas na zmrzku do Delvity, ale tentokrát mi to připadalo nějak strašně moc daleko. Zpátky se mi šlo líp nejen kvůli zmrzce, ale i díky batohu s nákupem, pěkně mě vyvažoval, takže ta záda tak netrpěla... Asi budu i doma chodit s batohem na zádech :-)
Pak jsem si četla na balkóně, užívala sluníčka a navečer zas zkoušela mrňouska popohnat na tom kole nesmyslným úklidem.
V noci jsem se vzbudila ve 4 hodiny - opět jsem zkontrolovala, že fakt nemám žádné bolesti a nic se neděje.. Už si připadám jak babička, která se budí hrůzou, že si nevzala prášky na spaní***. Od té doby jsem střídavě zírala do stropu a chvílema jsem i usínala. Dokonce jsem si vsugerovávala bolesti, až tak už je to se mnou špatné.. Takže cca tak po hodině mě trochu bolelo břicho, ale opět to velmi rychle odeznělo...
Ta sadistická Matka Příroda si to na nás pěkně vymyslela! Nejen, že musíme absolutně nesmyslně rodit děti menším otvorem než je jejich hlavička, navíc to samozřejmě není bezbolestné a ona si na nás ještě vymyslí, že se masochisticky na tu bolest těšíme a jak vidno, samy si jí snažíme vsugerovat, abychom se jí už dočkaly.. Někde je v tom evolučním systému nějaká chybka.. :-)
Odpoledne jdu na monitor..
A ještě - na březnu už máme 25 miminek a 2 se právě rodí císařským řezem.. Už to začínám pociťovat jako lehkou nespravedlivost, protože jsem, dle TP, měla být v začátcích tabulky já.. A to se prý už začalo předbíhat i na dubnové diskusi.. | 
