Vrátila jsem se z monitoru. Srdíčko mrňouska dneska pěkně lítalo, protože se pořádně mlel, doktor to zkoukl a prý - Utíkejte domů.. Kdyby mi v té chvíli nebylo k pláči, že nic, tak se snad rozesměju.. Už někdy někdo viděl suchozemskou velrybu utíkat??
Každopádně od odchodu z porodnice mám jakési kontrakce cca po 20 minutách a už to konečně i bolí.. Dokonce jsem odvolala Peťu z práce, ať v pohodě a v klidu radši dojede domů (nakonec přece jen odjel budovat kapitalismus).. No.. hlavně ho tu už chci mít, od včera mám dost hustou depku, že nejsem schopná porodit dítě.. Každou chvíli mě něco rozbrečí, prostě se chovám jako ukázková hysterka :-( Jsem sama na sebe naštvaná, ale nějak si neumím pomoct. Snažím se s tím bojovat, ale chvílema je to fakt marné.. Dneska nemůžu ani zavolat Andulce, protože bych to prostě nezvládla.. Bude muset Peťa..
Nejvíc mě dostávají ty smsky - Tak co? Už?? A stejně tak vzkazy přes všechny možné i nemožné komunikační kanály. Včera jsem se až musela smát, když mi přišla smska od mamčiné kolegyně ve smyslu, že už je jí blbé se pořád ptát mamky co a jak, tak se ptá rovnou mě.. Co se na tohle dá odpovědět?? V dnešní době mobilů je fakt jen otázkou pár minut rozeslat na všechny možné i nemožné strany zprávu, že UŽ, takže tohle mi v mé depce fakt moc nepomáhá..
Už se ani neodvažuju doufat, že ty bolesti zesílí a já konečně porodím.... |
