Konečně ráno, kdy jsem na Andulčinu otázku: "Už pojedeme do Rampuše??" mohla odpovědět kladně. :-) Předtím jsem to slýchala 6x denně po 3 týdny.. Navíc si Andulka usmyslela, že v Rampuši mají prostě všechny možné atrakce a zvířátka, takže tvrdila, že tam bude i žralok...
Tajně jsem plánvala odjezd v poledne kvůli Andulčině spánku. Praxe byla klasicky jiná, odjeli jsme v 15 hod. Balení byla ohromná legrace. Věcí tak pro 3 rodiny a do toho si Aňa na hromadu k odvozu nachystala i velký kontejner s Legem a když jí to nevyšlo, tak aspoň svůj stoleček a židličku.. Diplomatickým jednáním na nejvyšší úrovni se nám podařilo vyměnit nábytek za batůžek se zvířátky.
Cesta uběhla celkem v pohodě, Andulka oproti všem očekáváním neusnula. Prohlídli jsme si, ne zcela úmyslně, pěkně dokola Hradec Králové a pak se nám ještě povedlo zakufrovat v Rychnově a po 2 a 1/2 hodinách jsme konečně dosáhli cíle poté, co jsme málem přejeli poslední a nejdůležitější odbočku. Nicméně značení na českých silnicích je opravdu pekelné..
Sokolí hnízdo nás nadchlo na první pohled. A výborný dojem umocnil i náš pokoj. Voňavý, čisťounký, světlý a krásně prostorný, vybavený nábytkem z masivu. Máme objednanou polopenzi, ale jídlo si objednáváme z jídelního lístku.
Andulka, ač nevyspalá, bavila celou hospodu. Nejdřív si hrála klasicky na upejpavou slečinku, ale dlouho jí to nevydrželo a už se všech ptala kam jdou a proč a co to mají a kdo to je.. no prostě klasika.. Když jsme se jí ptali, co chce k večeři, hlásila, že knedlíky. Číšník jí ale zaslechl a sdělil jí smutnou zprávu, že knedlíky nejsou. Petr to ale nepostřehl, takže jí vyslal, ať se zeptá a ona odvětila: "Už jsem se ptala! Nemaj!"
Při večeři se dožadovala zvířátek. Tak prý jsou tu krávy, kozy a ovce. Načež si Aňa vymyslela pávi - ty prý najdeme na nedaleké Hlásce a ve finále zaskočila obsluhu dotazem, kde jsou medvědi. Když jí řekli, že tu opravdu nejsou, jen suše zkonstatovala, že vlastně žijou v Americe. Kde to vzala, fakt nevíme :-).
K večeři jsme od paní majitelky dostali na uvítanou výborný burčák a Aňa si vyjednala večerníčkovou zmzrku. Péťa si dal vídeň a já naprosto úchvatnou čokoládu, která byla spíš jako řidší pudink. Aňa stále perlila a kolem půl deváté jsme ukončili hodování a vrátili se na pokoj.
Andulka ještě popřála dobrou noc Rampušákovi a zamávala prolejzačkám, ze kterých jsme jí před večeří nemohli dostat.
Poprvé spala ve velké posteli, cestovní postýlku odmítla. Chvíli kvíkala, jak byla přetažená, ale za chvíli byl klid. Někdy k ránu jsem slyšela, jak se v posteli mele a štrachá a pak už jen ťap, ťap, ťap a už mi něco lezlo pod peřinu :-). Samozřejmě se sluníčkem, to fakt nezapomene .-).
V noci pršelo, tak jsme byli zvědaví na ráno. A ráno bylo bohužel krušné, protože ta malá Rampuše měla v 6 hodin vyspáno. | 
