Na dnešek jsme domluvení s Jaffi a Vojtíškem na společné návštěvě ZOO ve Dvoře Králové. Snídani jsme si proto objednali už na 8. hodinu a je to šrumec, vypravit se takhle brzo :-). Cestu do Dvora jsem zvolila trochu netypickou, abychom si prohlédli okolí :-). Jeli jsem doslova a do písmene přes hory a doly a neuvěřitelně jsme se kochali.
Po cestě jsme se klasicky trochu ztratili v Dobrušce, ale naštěstí přišla sms od Jaffi, že Vojtík trůní a nemíní sebou hodit :-). Ve finále jsme se naprosto přesně sešli na parkovišti před ZOO.
Děti měly radost, že se zas vidí a pořád metelily :-) sem a tam. Ale přece jen své vykonalo, že se blížil nejen oběd, ale i polední spánek, takže za chvíli už stále se opakující antilopy a zebry děti moc nebavily a při životě je držela už jen vidina jízdy vláčkem.
Ještě jeden světlý bod Andulku s Vojtíkem uchvátil a to obrovské kasičky - u mamuta a u rybek byly jakési obrovské bubny s prohlubní, kdy se do příslušného zvířátka, resp. drážky v jeho zádech umístí mince a ta pak rotuje a rotuje po stranách, až dorotuje do díry uprostřed a zmizí v nenávratnu :-) Prckové byli naprosto fascinovaní a Aňa v tom navíc byla natolik dobrá, že jí mince rotovaly docela dlouho. Mně se to pořádně nikdy nepovedlo a spadly po chvíli rovnou do otvoru.
Konečně jsme nastoupili do vláčku a nechali se dovézt na Safari. Rozhodně to stálo za to, protože pochybuju, že by děti psychicky unesly ještě docela dalekou cestu okolo stále se opakujících druhů zvířat až k Safari busu. A abych byla spravedlivá a nesváděla to jen na děti, taky jsem byla moc ráda, že konečně sedím a energii pro pohyb vpřed dodává motor, ač smradlavý plynový.
Safari bus jel naštěstí celkem brzo. Usadili jsme se nahoře a to byl také velký zážitek. Aňa ještě na střeše autobusu nejela :-). Když jsme vystupovali, Aňa zkonstatovala: "To bylo dobrý" a bylo to :-)
Vojtíka zas zaujalo, že v jednom místě výběhu písek a hned hlásil pískoviště :-).
U východu jsme jakž takž uspokojili i vyhrávající břicha, děti se ještě sklouzly na klouzačce, pohoupaly na houpačkách a prolezly pár prolejzaček a pak už jsme jen Vojtíkovi a Jaffi zamávali a vydali se na cestu zpět do Rampuše.
Myslím, že do Dvora na Safari zas nějakou dobou opravdu nemusíme. :-)
Po cestě zpátky jsme projížděli okolo pevnosti Josefov a také jsem si chtěla prohlédnout Kuks. Jenomže Andulka usnula, takže jsem si ve finále tuhle úchvatnou barokní památku jen vyfotila z auta. Hrozně mě překvapila rozhlehlost stavby a i to, jak monumentálně ční nad údolí. Podle fotek jsem měla vždycky pocit, že se rozkládá spíš na rovině.Pochopila jsem to až doma, když jsem se dívala na fotky. Ač jsem to fotila odspodu, foťák prostě nezvládl zachytit hloubku, takže ten krpál vůbec není vidět a fotka je také poměrně plochá.
Mrzí mě, že jsem si to neprohlédla - neřesti i ctnostni od Brauna mě lákají už hodně dlouho, ale samotné se mi tam šplhat nechtělo a budit Andulku - to mi taky nepřišlo jako nejlepší nápad. Nicméně máme aspoň důvod se tam vrátit :-)
Po návratu jsme šli prozkoumat nejbližší okolí Sokolího hnízda. Viděli jsme napouštěný rybníček, rozšiřující se penzion a také jsme vylezli na kopec za penzionem a dopřáli si téměř letecký pohled do dalekých nížin.
Sluníčko nás vylákalo k posezení na terase a Andulka poskakovala klasicky okolo. Ve finále na sebe a na Petra zvrhla kafe - naštěstí vlažné. Sama si ale byla objednat na baru jahodový džusík :-). Po večeři si za odměnu, že byla hodná, mohla koupit v automatu další překvapení. Nejdřív tam měla jakousi helmu a pak antistresového panáčka. Šla ho ven ukázat tátovi a samozřejmě se jí povedlo ho roztrhnout, takže byli pro změnu oba komplet bílí od prášku, co je uvnitř :-).
Nutno zkonstatovat, že všechny tyhle "škody" se odehrály venku, takže se nemuselo výrazně uklízet :-).
Rozhodla jsem se tedy, že si Andulka zaslouží ještě jedno překvapení. Jen už Petr neměl desetikorunu, tak jsme holčičce vysvětlili, že musíme slečnu poprosit, aby nám rozmněnila. Andulka se toho ujala a hned začala pokřikovat:" Sečno! Máš korunku??" :-) Tentokrát jí automat "vyplivl" točící káču. | 
