PRAHA (EkoList) - Když se v 80. letech minulého století objevily jednorázové pleny, hlásali jejich výrobci, že jde o revoluci v péči o dítě. Jenže není všechno zlato, co se leskne, a to ani v případě plenek.
Jedním z argumentů výrobců jednorázových plenek bylo mimo jiné tvrzení, že jejich výrobek je ekologičtější než plena látková. Toto tvrzení vyvrátila studie společnosti Landbank Consultancy, kterou si nechala vypracovat organizace Women’s Environmental Network (WEN) z Velké Británie. Snahy o návrat ke klasickým látkovým plenám se postupem času rozšířily i mimo Británii. U nás se o to snaží jihočeská Rosa, která v nedávné době provedla průzkum mezi českými matkami, výsledkem výzkumu je informační leták o této problematice.
Plenkový odpad
Podle materiálů WEN je „ekologická stopa“ jednorázové plenky dvakrát větší než stopa plenky látkové. Jiné prameny uvádějí, že při výrobě papírových plen se spotřebuje až desetkrát víc surovin, třikrát víc energie a také se znečistí vzduch víc než při výrobě plenek bavlněných, i když počítáme se spotřebou energie na jejich praní a žehlení. Nic z toho se však pochopitelně nedá rovnou převzít pro české poměry, protože vlivy na prostředí jsou závislé na mnoha faktorech výroby a místních podmínkách, ale orientační hodnotu jistě mají.
Nevýhodou jednorázových plenek je, že obsahují umělé hmoty – propustná polypropylénová folie na „suchou“ vrstvu, nepropustná polyetylénová folie na ochranu oblečení, polyakryláty ke zvýšení absorbční schopnosti celulózy. Hmotnost umělých hmot v plence je sice zanedbatelná, přesto se jejich výroba na prostředí také podepíše. Nejvíce však plenky zatěžují prostředí horami odpadů. Dítě spotřebuje průměrně denně 5-6 jednorázových plenek, a to za dva roky, po které dítě plenky potřebuje, činí 4000 plenek, které v nasáklém stavu váží kolem 1 tuny. Takové množství odpadu vyprodukují za stejnou dobu 2 dospělí. V zahraničí jsou sice vyvíjeny speciální technologie na recyklaci použitých plenek, ale vzhledem k přítomnosti těžko rozložitelných umělých hmot je praktické zavedení recyklace papírových plen zatím spíše v oblasti zbožných přání.
Papírové pleny jako odpad tak putují buď do spaloven, kde shoří, často s produkcí jedovatých látek. Druhou možností je skládkování, což ovšem také přináší mnohá ekologická rizika. Jenom pro ilustraci, ve Velké Británii tvoří jednorázové plenky v průměru něco málo přes 4 % domácího odpadu. Problém odpadů z domácností, přestože tvoří zhruba jen 17 % veškerého odpadu končícího na skládkách, spočívá v tom, že jeho velká část podporuje vyhnívání skládek. Při tomto procesu vznikají plyny včetně metanu, který přispívá ke klimatickým změnám a také zvyšuje riziko exploze a následného požáru skládky. Při vyhnívání se uvolňují kyseliny, které rozpouštějí kovy a tyto látky pak zamořují skládku. Hrozí nebezpečí průsaku skládky a kontaminace spodních vod. Hnijící odpad také zatěžuje okolí zápachem. Proces vyhnívání zabere desetiletí a i staré skládky jsou stále zdrojem metanu. Jednorázové plenky k těmto problémům významně přispívají: okolo 25 % odpadu z plenek je papír a plast, zbytek je moč a stolice. I když téměř vše z papírové plenky nakonec zetlí, její plastové části se budou rozkládat ještě několik stovek let. |
