První výpravu za pokladem jsme absolvovali už minulý týden. Vybrala jsem Draháňskou rokli, protože to máme blízko a protože jsme sem dřív i docela často chodili. Za tu dobu, co jsme sem nezašli, se hodně změnilo. Postupně čistí tuhle přírodní rezervaci od náletových křovin a stromů a už je vidět i potůček. Keška, která je zde schovaná, není jen tak obyčejná, ale multi. To znamená, že pro nalezení pokladu je potřeba sbírat indicie a pak vyluštit konečnou souřadnici. Holčičkám přišlo děsně vtipné, že jdeme k rybníku Kostoprdáku (i když oficiální název zní Kostoprtský rybník). Na tuhle výpravu šel s námi i Petr, ale bohužel skončila neúspěchem. Udělala jsem fatální začátečnickou chybu, kdy jsem zapomněla nahradit jedno písmeno vyluštěným číslem a tudíž nás GPS posílala někam do Kolbenky.. Vtipný byl zejména předpokládaný čas dosažení cíle - 22:23 hodin.. Na tu chybu jsem přišla až doma, kdy jsem pořád přemítala PROČ..
Druhá výprava proběhla v neděli ve Skalici, ale opět neskončila zrovna pozitivně. V pátek totiž spadl celý server, takže jsem si nemohla stáhnout podrobnosti a šli jsme tudíž lehce po paměti, abysme se těžce sekli a nic nenašli. Adélku jsem měla v kočárku, sotva by tu štreku ušlápla a když jsme pak drandily polem, v domnění, že tam dole je vytoužený cíl, připadala jsem si jak kombajn. Cesta zpátky ale byla poměrně dost náročná, obilí se mi motalo do koleček, pole bylo celkem rozbahněné a já byla zpocená až na vaječníkách. Do toho remcající děti, že to není žádný poklad, ale jen obyčejná procházka a ještě takhle blbě do kopce :-).
Už jsem prostě MUSELA napravit reputaci a zaměřit kešku, kterou opravdu najdeme, aby se Áčka zas namotivovala. Našla jsem tedy jednu v Dolních Chabrech - u menhiru. Tam jsem se vždycky chtěla podívat, přece jen mám na ty šutry tak nějak slabost, ale nevěděla jsem přesně, kde to je. Tohle byl výborný důvod jak spojit příjemné s příjemným :-). Jediné, co nám trošku udělalo čáru přes rozpočet bylo počasí. Jen jsme vylezly z autobusu, začalo pršet. Protože jsem praktická dívka druhého stupně, vytáhla jsem z batohu pláštěnky a deštník a ani počasí neohrozilo náš první velký úspěch :-).
Menhir se jmenuje Zkamenělý slouha a stojí u plotu rodinné domku. Je to docela legrační, jsem zvyklá na menhiry s výhledem do kraje a tady je výhled akorát tak na sousedova trpaslíka. Ale Chabry tu přece jen nestojí věčně, takže nějaký důvod určitě měl. Tak mě tak napadá, jestli by od něj kdysi nebyl přece jen třeba vidět Říp anebo třeba menhir u Klobouk, kde jsme byli kdysi s Petrem, abysme viděli, jak pěkně Slunce vychází za Řípem. Kdo ví..
Tady je umístěná jen mikrokeška, tzn. že je to malá krabička, kam se vejde akorát tužka a blok pro zapsání, nejsou tu žádné poklady, žádné předměty na výměnu. I tak byly holčičky spokojené a Andulína konečně uvěřila, že to má smysl :-). Odměnu za dosažení první kešky jsme si vybraly v Chýši, kam nás pozval Skaly :-) a já jsem pak hrdě mohla zapsat na server, že jsme svou první kešku našly 7.7.2009.
Druhou kešku jsme ulovily ve středu dopoledne. Samozřejmě mi nedala spát ta Draháňská rokle. Nechaly jsme se vést GPS, ale přece jen je znát, že je to přístroj do auta, takže rozptyl dvacet metrů je pro pěšáky poměrně dost. Nicméně poklad jsme našly a nadšení neznalo mezí :-). Holčičky nevěděly, co si vybrat! Nakonec si Aňa vybrala kalendářík z roku 2008 s fotkami Ústeckého kraje (ona je taková deníčková, po kom asi??? :-)) a Adélka si vybrala plastovou ještěrku a na výměnu jsme vložily zas jiné poklady.
Ve středu jsme si vyšvihly ještě jeden úlovek - při cestě domů z dětského hřiště jsme to vzaly přes blázinec a kešku jsme našly poměrně snadno. Jako bonus je tu spousta lesních jahůdek. Jen nás opět chytl slejvák, ale opět jsem měla s sebou pláštěnky, které momentálně vypadají na nezbytnou součást výbavy. |
