http://grower.cz/forum/showthread.php?threadid=8082
Miminka v absťáku
Malý Tomášek se dusí. Jeho promodralá tvářička se žalostně kroutí do jakési trpasličí grimasy, tělíčko se napíná a miniaturní prstíky škrábou po pokrývce. Křeč po chvilce odeznívá, ale dnes nebyla první a rozhodně ne ani poslední. Tříměsíční chlapeček má neuvěřitelnou smůlu, která ho asi bude provázet celým životem. Když ta smůla bude úplně největší, může ho i zabít. Jeho matka totiž dlouhá léta brala drogy a závislost na nich předala svému tehdy ještě nenarozenému dítěti. Človíček Tomášek s ní bude muset bojovat ještě dlouho.
"Když k nám do ústavu v roce 1995 přišlo první dítě s příznaky drogové abstinence, charakteristické pro narkomany, chodili jsme se na to stvořeníčko dívat všichni," vzpomíná primářka Jaroslava Lukešová. "Bylo to něco naprosto nového. Dnes je u nás z celkového počtu dětí kolem čtyřiceti procent těch, které se s abstinenčními příznaky narodily. Roste to rok od roku."
Kojenecký ústav s dětským domovem při Fakutní Thomayerově nemocnici s poliklinikou, jak zní celý oficiální název tohoto zdravotnického zařízení, má k dispozici 140 lůžek (kolem osmdesáti malých klientů tu najde každým rokem svoje nové, adoptivní rodiče) a téměř všechna jsou obsazena. Jedno přijde se vším všudy na 800 korun denně, a ne všechna slouží potomkům narkomanů. Po porodu až do tří let věku tu vyrůstají a chystají se na »normální život« i děti týrané biologickými rodiči, se zdravotními potížemi nebo ty, o které se jejich rodiče nedovedou nebo neumějí postarat. Ale děti narkomanů -pokud nedojde ke zvratu v užívání drog v České republice - mohou za pár let tvořit v krčském ústavu většinu. "Naše děti, o kterých hovoříme," zdůrazňuje primářka Lukešová, "mají už holý boj o život za sebou. V porodnici, kde přišly na svět, je lékaři zbavili nejhorších potíží. U nás je fakticky dlouhodobě dolaďujeme, snažíme se o to, aby byly k adopci po zdravotní stránce v pořádku a aby všechny jejich orgány fungovaly bezchybně." Ne vždy to jde samo sebou. Dítě matky užívající drogy je po opuštění jejího těla fakticky vyrváno z důvěrně známého prostředí, kde byl pervitin, heroin nebo LSD či další narkotika běžnou věcí. Nejprve plod a potom i lidská bytůstka si na ně zvykla, stala se závislou. Odvykání je nepředstavitelně těžké, o to horší, že kojenec nedokáže ostatním říci, co ho trápí... Nastupují křeče, miminko nedokáže koordinovat sání s dýcháním a polykáním, má poruchy i v hybnosti končetin i to, čemu odborníci říkají »vysoce laděný pláč«. "Ten pláč je spolehlivým signálem problémů," vysvětluje primářka Lukešová. "Pak většinou musíme to, co pro tyto děťátka vytváříme a čemu říkáme »komfort novorozence, neboli klidné a tiché prostředí a šero, doplnit léky."
Jedná se hlavně o diazepam a některé další barbituráty. Dávky jsou přesně stanovené s ohledem na váhu dítěte, ale vyloučit jejich vedlejší účinky nelze. Odbourávají je totiž játra a nikdo zatím neví, zda to u tak malých dětí zvládnou bez poškození. Skoro všechny matky - narkomanky mají kromě závislosti na drogách i žloutenku typu B a C a na svoje děti ji rovněž přenesou. "Co ale máme dělat," rozkládá rukama primářka Lukešová. "Byla tu dokonce jedna, která si píchla dávku pervitinu pouhé dvě hodiny před porodem. Když jsem jí pak vysvětlila, čeho se na svém děťátku dopustila, řekla jenom: Byla jsem blbá."
Kojenecký ústav v Krči může děti nabídnout k adopci po dvou měsících, když se o ně jejich biologičtí rodiče nestarají. Zdejší sociální pracovnice Dana Vodičková to dobře zná. "Dítě je fantastický motiv k odvykání od drog, ale ne každá žena to zvládá. Některé dají přednost narkotikům nebo partnerovi, dítě je pro ně zátěž. Tady je pak adopce jediné východisko." Největší překážkou na cestě malého človíčka k nové rodině pak jsou paradoxně soudy. Ústav jim oznámí, že rodiče nejeví o dítě zájem, ale k projednání se takový případ z může dostat až za dva roky. I k tomu dochází a dítě je jediným, kdo na to doplácí. Státní mašinérie totiž nejprve musí zjistit, zda matka opravdu nemá o dítě zájem, musí ji nejprve oslovit. Ale když »šlape dlažbu« nebo žije v komunitě drogově závislých, není snadné ji najít, ani vyslechnout nebo přímět k vyjádření. "Výjimkou byla, co já vím, jen jistá Melody, dobře známá v pražském podsvětí," vybavuje si v paměti Dana Vodičková. "Ta brala drogy od svých třinácti víc než dvacet let. Přišla k nám, a když uviděla, co svému děťátku provedla, úplně se změnila. Teď žije i se synkem v odvykacím centru, v přísné izolaci od okolí a vypadá to, že vydrží." Ne všechny děti narkomanek ale měly nebo mají podobné štěstí...
Málokdo ví, že podobných ústavů existuje v České republice 39. V každém z nich, tvrdí primářka Lukešová, lze utajeně porodit dítě a svěřit ho k adopci. V Krči dokonce mají malou garsoniéru pro budoucí matky. Ty tam mohou do porodu žít a bez obav přivést na svět svoje dítě, o vše s porodem spojené se ústav postará.
-pokr.- |
