Titulek nemá evokovat žádnou bitvu, ale spíš zapsat historicky důležitou událost! Andulka dneska pochopila, jak se posouvat kupředu. Takže řečeno pozměněnými slovy astronautů přeletivších na Měsíc - malý šoupanec pro Andulku, velký skok pro celou naší rodinu :-). Zatím to není regulerní lezení, ale zároveň se ani neplazí. Spíš že si dá dopředu ručičky a přišoupne se :-).
Během dne se zdokonalovala natolik, že mi pravděpodobně skončilo "klidné" období u PC a musím pořád koukat, co kde provádí za lumpárny. Moc dobře ví, co nesmí - např. jí láká stojan na CD, který patří do seznamu zakázaných věcí... Tak se k němu vždycky nenápadně přisune, posadí, kouká na něj, na mně a jakmile polevím v ostražitosti, už to lítá...
Další úžasnou věcí, kterou objevila, jsou květináče, které máme na zemi a pak taky skříňka se šuplíkama, co mi dělal Petr k PC stolu... Ty šuplíky jdou výborně vytahovat a navíc ukrývají spoustu báječných věcí... Problém nastal, když si tam holčička přivřela prstíky a šuplíky jí nechtěly pustit! Ještěže má po ruce tu maminku, která jí vysvobodila :-). Naštěstí nemáme výrazně ukňourané dítě v tom slova smyslu, že když se bouchne, tak si to podrbe a jde si pro další šťouchanec, když si přivřela ty prstíky, tak jí asi víc vadilo, že nemůže sem ani tam než že by jí to vysloveně bolelo. Pak jí taky baví vyfouknuté balónky, které neustále natahuje. Že už jí párkrát štípnul, to jí neva a vesele natahuje dál... Když už je to fakt řacha, tak ho prostě upustí a vezme si na chvíli něco jiného :-)
Prořízlým zoubkem navíc skončilo na chvíli protivkovací období a zas máme výborně naladěnou holčičku. Nerada bych to teda zakřikla, ale je to nebe a dudy oproti minulému týdnu.
Dnes se slavil sv. Valentýn. Peťa od nás dostal smradlavé esence do návnad na ryby a čokošku. Andulka jí v nestřeženém okamžiku prokousla roh a vypadalo to, že jsme vybraly dobře :-). Já jsem si zavzpomínala na Valentýna před rokem, jak jsem měla už pěkné bříško a chtěla udělat překvápko a nafukovala jsem balónky ve tvaru srdce a ten jeden mi praskl a Peťa tenkrát málem zkolaboval, protože se lekl, že se mi něco stalo :-).
Nedostala jsem nic, protože teď pořád maká, maká a maká a jezdí z práce až bůhvíkdy a ještě tam chodí i o víkendu... chjooo... ty prachy jsou takovej vopruz! To, že jsem nic nedostala mně ale kupodivu ani moc nemrzí, přece jen mi tenhle svátek zatím k srdci nijak zvlášť nepřirostl a o čokošku jsme se stejně podělili :-) |
