V pátek v noci opravdu horečka Andulce nevyskočila a ráno, kdy byla paradoxně teplejší, jsem jí naměřila už „jenom“ 38,4 C, což byla paráda oproti těm předchozím dnům. Zoubky jí asi ale stále zlobí, tak jsem jí chtěla namazat dásničky. A jak ječela, dostala jsem se konečně i dál než na ty přední, kousací J.
A ejhle! Čekalo mně tam velké překvapení, protože Andulka má už velmi slušně prořízlou i jednu horní stoličku! Ale asi jí leze i ta druhá, neustále si tam prstíkama sahá. A protivka byla také stále, aspoň Skaly viděl, že nekecám, že s ní nic opravdu nezvládám udělat a že jsem zralá na Bohnice J.
V sobotu už ječela jen dopoledne, odpoledne se to začalo výrazně lepšit, už chtěla malinko i jíst a hlavně už se dala zabavit. To byl balzám na nervy! Pak na ní najednou koukám a holčička je kropenatá! Takže 6. dětská nemoc jak vyšitá! Aspoň se tedy vysvětlily ty horečky. Zítra to musím ještě zavolat naší dr., aby si to zapsala do papírů, případně, že se přijdeme ještě ukázat.
Dnes jsme odpoledne vyrazili konečně i na procházku. Přece jen se ochladilo na příjemných 25C. Andulka většinu ale prospala, tak jsme kachničky a kapříky krmili sami. Ale užili jsme si to i tak J. Navíc ti kapři jsou tam pěkní hajzlíci a když jsme hodili rohlík do vody, rozehnali malé kačenky, aby jim to nesežrali. Dokonce na ty kachňata útočili i jen tak ze sportu. Vypadalo to dost legračně, jak plula kachní flotila, jak z Čelistí se objevil kapří hřbet a najednou nějaké kachně povyskočilo z vody J
O víkendu jsem se vybičovala, protože mně Lenka od nás z dubňáčků několikrát hecovala, a přepsala deníček z naší svatební cesty. Ve finále jsem i naskenovala pár fotek, i když mně mrzí, že kvalita hodně utrpěla jak skenem, tak tím zmenšením. Ale snad se dostanu k tomu, abych postupně přepsala i naše ostatní deníčky, které jsou zatím jen v psané formě J
|
