Z dovolené v Beskydech jsme si další skalátko tentokrát nepřivezli. Asi nezafungovala vysokohorská přirážka jako před dvěma rokama a ač nad námi neustále létal čáp (fakt, všude kam jsme se vrtli!), zůstává Andulka i nadále jedináčkem J.
Hlavní událostí celého pobytu ale jsou první samostatné krůčky naší malé slečny. V Beskydech jsme totiž měli sraz jedné z větví naší velké rodiny, a protože Andulka je dítko velmi společenské, chytla nějakou pařivou a po 20.00 hodině se rozjela v souladu s ostatními J. Pěkně lumpačila s kýmkoliv, kdo se zrovna namanul až najednou na mně brácha volá, ať se na ní podívám a ona k němu ŠLA SAMA po svých nožičkách č. 20!!! J Ten historický okamžik nastal v pondělí 4.7.2005.
Prostě ve stylu písně Beskyde, Beskyde, kdo po tobe ide se vydala na svou první samostatnou procházku a potvůrka jedna mrňavá, vybrala si k tomu samozřejmě okamžik, kdy měla po ruce velké publikum, které jí odměnilo obrovským aplausem J. Trochu mně mrzí, že se rozběhla první k bráchovi a ne k nám, ale i tak nás to naprosto dostalo.
Od té doby chce neustále capat anebo ještě lépe – tlačit kočárek. A výdrž fakt má! Třeba bude jednou tůůristka jako my J.
Další věcí, kterou se naučila v minulých dnech, je, že ukazuje jak dělá táta… jako šustí v prstíčkách bankovkama, protože táta přece vydělává „škváru“ J. V Beskydech se naučila říkat Dík, jak dýchá pejsek a jak dělá kohout (ten tam totiž pořád kokrhal) – KCH J Kykyryký je asi zbytečně dlouhé..
| 
