Bez Lukajdy a Andrejky je ve Skalici smutno. Andulka je pořád hledala a už se taky těšila, až se vrátí zpátky z tábora. Každý den jsme jim posílali pohledy, v pátek dokonce mamka sehnala v Sázavě i s motorkou a autama J. V Sázavě to bylo kapánek schizofrenní, protože se právě konal Sázavafest a jindy 3tisícové městečko mělo rázem obyvatel minimálně jednou tolik a čekaly se další davy. Všude byly fronty jídlachtivých účastníků festivalu, takže jsem rychle koupila Andulce kšandy a náhradní ponožky (zapomněla jsem je doma jakož i tričko, jakož i bodíčko, jakož i mikinu…. No prostě jsem tentokrát balila jak trotl J)
Ve čtvrtek jsme se ještě stavovali v hospodě, protože tam byl brácha s Lenkou – naší oslavenkyní. Konečně dosáhla pořádného věku pro ženu – 30 J. A dostala moooc pěkný digitálek! Brácha se vytáhl J.
V pátek jsme také byly s mamkou a Andulkou poprvé na hřbitově. Dědeček měl v neděli bohužel smutné výročí, tak jsem tam nesly kytičku. Nevím, jestli takhle mrňavé dítě dokáže vnímat tu zvláštní atmosféru, ale je fakt, že celou dobu Aňa seděla v kočárku a byla taková tichá. Což bylo poměrně překvapivé, že nevisí hlavou dolů z kočáru apod. Vzaly jsme to oklikou domů přes dětské hřiště, kde byla i Týna a Michal od sousedů a ještě další děti.
|
