Kolem 20. hodiny jsem vzbudila Peťu, že mně už nebaví ležet a že chci jít ven.Jeli jsme metrem k Invalidovně a zamířili k Eiffelovce. Dneska poprvé nebyla v mlze a navíc je nádherně nasvícená. Když stojí člověk pod ní a kouká nahoru těch 300 metrů, musí se sakra zaklonit!
Přemýšleli jsme, jestli tam zajdeme nebo ne, jestli něco uvidíme, aby to vůbec mělo smysl. Nakonec nás přesvědčily prázdné pokladny - normálně se tu čeká i několik hodin - a koupili jsme si jízdenky do druhého patra (6,90 euro/osoba). Šlapat 700 schodů se nám nějak nechtělo :-)
Už jenom jízda tím dvoupodlažním výtahem byla neskutečným zážitkem. Trochu si mi z toho houpal žaludek, ale BOMBA! Jenom prohlížení konstrukcí strojovny, všech těch kol a převodů - natož pak ty výhledy!! V porovnání s Prahou není Paříž tak osvětlená, ale aspoň vyniknout ty hlavní dominanty. Po Seině jezdily lodě s turistama a z Trocadéra tryskaly proudy vody proti nám.
Z výšky je i nádherně vidět geometrická rovnoměrnost Champ de Mars. Peťa to vystihl, že prý Champ de Mars vypadá jako tenisové kurty. Ten zážitek se dá shrnout pouze: NÁÁÁÁDHERAAA!!!!
Z Eiffelovky jsme přešli Seinu na druhý břeh k Palais de Chaillot. Je to obrovská stavba a před ní je právě Trocadéro s fontánami a krásná zahrada. Ještě jsme si vychutnali pohled zpátky na Eiffelovku a vyrazili jsme k Vítěznému oblouku.
Bohužel nemáme na něj zrovna štěstí. Tentokrát bylo po nějakém fotbalovém utkání, takže okolo oblouku stála spousta policejních aut. Všude byly davy lidí, kteří měli trupetky a troubili jak o život půl hodiny před půlnocí. Okolo Vítězného oblouku i na Champs-Elysées to fakt žilo!
Pak už jsme došli na náměstí Clichy, koupili si kebab a v půl jedné jsme doma jak na koni :-) |