Vstáváme "pozdě" - až v 8. Náš poslední den v Paříži... Snídaně je pořád stejná, tak už je to trochu fádní a chtělo by to změnu. Po snídani balíme a vyklízíme pokoj. Pak ještě vyrážíme do města. Jedeme metrem na Palais Royal. Je to na místní poměry moc hezká stanice, ale hlavně je vchod do Louvru a bez větších front.
Moc se v tom jejich systému nevyznáme, takže jsme si koupili vstupenku za 5,50 euro a prošli výstavou týkající se Egypta. Všechno je bohužel jen ve francouzštině, takže jsem se toho moc nedozvěděli a vzhledem k tomu, že jsem nepochopila systém vchodů a vstupenek, bylo to všechno, co jsme za ty prachy z Louvru viděli :-).
Bylo tam dost narváno a lidi spořádaně postupovali po milimetrech podél jednotlivých exponátů a vše poctivě četli. My francouzsky bohužel neumíme, tak jsme to vzali rychleji :-). Každopádně jsme se v Louvru opět setkali s místní arogancí. Mají k dispozici letáky v různých jazycích. Ale před Egyptskou expozicí jen ve francouzštině a angličtině. Já jsem tu anglickou verzi přehlédla a tak jsem se ptala té slečny, co trhala lístky, zda to nemá i v té anglině.
Slečna, sedící (!) s nožkou přes nožku a bavící se s kamarádkou a jen tak mimochodem trhající vstupenky, se na mně zle podívala a ukázala ke vchodu. Tak jsem jí řekla, že tam je jen ta francouzská verze. S totálním znechucením vstala a za chvíli mi naštvaně ve dvou prstech nesla anglickou verzi. Strčila mi jí před obličej a vyštěkla: English! Tak jsem francouzsky poděkovala a chtěla jít, ale ona mi ještě stihla naznačit, že mám navalit zpět tu francouzskou. Když mi jí doslova vytrhla z ruky, byli jsme konečně propuštěni a ona šla probrat s kamarádkou, jak má těžký život a jaký jsou cizinci paka.. Škoda, že jsem jí neuměla francouzsky poslat do prdele.. To mně fakt mrzí..
Anebo možná si lehce někde postěžovat na vedení, jenomže proč si kazit poslední den, že? Ale Louvre by se asi moc líbil Irče, akorát by si musela koupit permici aspoň na měsíc :-).
Od Louvru jsme se vydali na Ile de la Cité - ostrov na Seině, kde je Notr-Dame. Minuli jsme bývalé vězení Concierge a prošli jsme krásným květinovým a ptačím trhem a už jsme stáli v úžasu před katedrálou. Notre-Dame je 130 m dlouhá a věže 69 m vysoké. Jsou tam nádherná rozetová okna a u vstupu zdobené portály. Legrační jsou zpovědnice. Už žádné klekátko a budky, ale skleněná buňka s počítačem a telefon.
Zapálila jsem svíčku pro štěstí za 2 eura, tak se nám snad splní naše přání...
Na náměstí před katedrálou je tzv. Point Zéro, od kterého se měří všechny vzdálenosti ve Francii. Kolem mětské radnice jsme došli až k muzeu moderního umění - k Pompidouovu centru. Je to prazvláštní budova, kde je vše naruby. Trubky různého vedení mají odlišnou barvu - klimatizace modrou, voda je zelená, elektřina žlutá, eskalátory jsou červené a obrovské bílé komíny jsou větrací šachty.
U Pompidouova centra je totálně praštěná fontána, která je dominantou nám. Igora Stravinského a je to první moderní pařížská vodárna. Jsou tam barevné hýbající se objekty. Např. pusa, z které stříká voda, různé železné točící se patvary, jakási žena ležící na boku, lebka apod.
Před Pompidou předvádějí své produkce různí umělci a je opravdu na co se koukat. Jeden nás bavil dobrých 45 minut a fakt jsme se nasmáli. Předváděli různé žonglování a jízdu na kole - vysoké kolo s jedním kolečkem. Zapojoval i diváky a přitom to nebylo trapný jako v cirkuse.O kus dál byl zase takovej děda s panděrem v džínách a košili, měl puštěnej kazeťák a vytrsával, jak o život. Lidi stáli okolo, smáli se, tleskali a ňáký holky se i přídávaly a tančily s ním :-). Pak je tam taky spousta oživlých soch. Musí to být pruda, stát bez hnutí a čekat, až mu někdo hodí prachy, aby se hýbal...
Na pařížském výstavišti Les Halles jsou taky různí "umělci". Byl tam třeba čaroděj Sanka - míšenec s dredama, na uších sluchátka a v každé ruce držel 4 míčky. Do toho se prazvláštně pohyboval, asi do rytmu :-). Druhý vedle něj zas zkoušel žonglovat s kuželema, ale 3 byly nad jeho síly a pořád mu to padalo. Přes park je budova Burzy a kostel St. Eustache, před kterým je známá plastika hlavy a ruky. Pak už jsme se různě potulovali ulicemi a zabíjeli čas před odletem.
Nakonec jsme se ještě rozhodli pro návštěvu Sacre Coure, protože je odtud nádherný výhled na Paříž, když je konečně vidět a neprší. Vyběhli jsme po schodech nahoru (málem jsme vypustili duši), ale odměna stála za to. Výhled byl opravdu nádherný.
Přes kavárnu jsme se dostali k hotelu a ve 22.15 jsme frčeli na letiště. Kousek od letiště podjíždí příjezdová komunikace startovací dráhy, takže je dost zajímavé, když se blížíme k tunelu busem a zprava příjíždí letadlo. Odlet byl naplánován na 0:35 hod. a nakonec jsme tam strávili díky laxnosti francouzského pozemního personálu o 4 hodiny víc. V Praze jsme nakonec vylezli před letiště v 6 hod. tam už čekal tradiční uvítací výbor - mamka a taťka. Původně by mně nenapadlo, že budu slavit narozeniny ještě v Paříži..
Vykoupali jsem se, převlékli, najedli a šli do práce. Těch 5 dní uteklo jako voda.. | 
