Ahojky všem, ráda bych se s Vámi podělila o vyprávění, jak Verunka na svět přišla...
Naše cesta k vytouženému miminku trvala 7 měsíců. Léčila jsem se v Pronatalu v Praze, jelikož nedocházelo k ovulaci. Při mé poslední návštěvě tohoto zařízení (říjen 2003) mi bylo sděleno, že hormony, které jsem brala, na můj organismus nepůsobí a muselo by se tedy přistoupit k inseminaci. S manžílkem se nám tato metoda zdála taková nepřirozená, a tak jsme se dohodli, že se ještě rok budeme snažit a až pak bychom přistoupili k tak krajnímu řešení... No a v prosinci se nám (bez chemie) podařilo počít našeho prvního potomka :-)! Bylo to asi i tím, že jsem na to nemyslela a nebyla zaujatá, přestala jsem měřit i bazální teplotu. V lednu můj lékař stále tvrdil, že těhotenství je určitě mimiděložní, protože k ovulaci by muselo dojít úplně mimo termín než je běžně normální a on to nemohl pochopit. Tak jsem na doporučení své švagrové zašla za jiným gynekologem, který potvrdil zcela normální těhotenství, ačkoliv jsem měla jisté potíže v podobě slabého krvácení vždycky po pohlavním styku, který jsme tedy museli omezit. Krátce po mém otěhotnění mi tragicky zemřel táta a těsně před porodem babička, takže ten rok byl takový pochmurný a smutný. Samozřejmě mě očekávání vytouženého miminka drželo nad vodou a moc jsem se těšila, až jej poprvé spatřím a budu si ho moci pochovat v náručí.
Nyní bych ráda popsala své období před porodem a porod samotný:
Vše probíhalo v pořádku, na prohlídkách mi gynekolog říkal, jak Verunka krásně roste atd. Až jednou - 14 dní před prvním termínem porodu (měla jsem termín 16.9.2004) - se mu nějak nezdálo ťukání srdíčka (bilo moc rychle - asi 180/min.), tak mě poslal na porodní ambulanci v Masarykově nemocnici Ústí nad Labem, kam chodily na vyšetření všechny nastávající maminky, které měly nějaké potíže nebo přenášely. Natočili mi tam CTG, jehož graf byl poměrně „divoký“, tak mě poslali domů a řekli mi, abych přišla tak za hodinku. Šla jsem tedy s manžílkem na oběd, vyzvedl mě v nemocnici a za hodinku jsem se tam opět přihlásila. Po opětovném natočení CTG mi bylo řečeno, že si mě tam musejí nechat, jelikož se jim to nějak nezdá. Tak se mnou vyplnili nějaký přijímací protokol, změřili tlak, tep a už jsem jela výtahem o 2 patra níže, kde bylo oddělení rizikového těhotenství. Zavolala jsem Miláčkovi, ať mi odpoledne přiveze vše potřebné. Sestřička mi ukázala pokoj, kde jsem ležela s jednou dívčinou, která byla asi v 16. týdnu těhotenství a měla hematom. Vzhledem k tomu, že jsem s hospitalizací nepočítala, měla jsem s sebou jen to, co jsem si ráno dala do kabelky. Navštívila jsem WC a zjistila, že tam není toaletní papír ani mýdlo. Zašla jsem tedy za sestřičkou s prosbičkou, zda nemá kousek toaleťáku, načež mi odvětila, jak je možné, že ho s sebou nemám?! Odpověděla jsem, že jsem sem jela hned od svého gynekologa z běžné prohlídky a netušila, že si mě tu rovnou nechají. Dost ošklivě a s nadřazením se na mě podívala a kousek papíru mi utrhla. Odpoledne jsem se už těšila na manžela, který mě maximálně podporoval po celou dobu. Večer už výsledky CTG byly v pohodičce a při vizitě mi doktor řekl, že mě příští den ráno pustí domů.
Nemohla jsem ani usnout, jak jsem se těšila domů! Ráno mi opět natočili CTG, změřili tlak - vše bylo v pořádku. Při vizitě mi doktor sdělil, že se ještě podívá na ultrazvuk. A tam zjistil, že je prý Verunka menší, neodpovídá danému týdnu těhotenství a prý se jí zastavil růst. Vše chtěl prokonzultovat s mým gynekologem, který určoval termín porodu. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem otěhotněla „náhodou“ v úplně jiném termínu, než bych měla a že jsem se léčila, jelikož neprobíhala ovulace. Ani mě nenechal dopovědět a sdělil mi, že si mě tam pravděpodobně nechají až do porodu a budou hlídat, jak se miminko vyvíjí. Byla sobota a muselo se čekat do pondělka, než bude mít můj gynekolog v nemocnici službu. Ty dny byly strašně dlouhé - zvlášť, když se se mnou nikdo z lékařů ani sester nebavil. Doktora jsem se ptala, jak je možné, že při jiných vyšetřeních - včetně toho přijímacího do nemocnice - bylo vše v pořádku a nikdo si žádných rozdílů nevšiml? Odpověděl, že tohle byl 3D ultrazvuk a ten je v měření přesnější. Podle mého názoru to byla hloupost - to by všichni doktoři mohli svoje „klasické“ ultrazvuky hodit do šrotu a muselo by se vyšetřovat pouze v nemocnici. |
