|
|
|
Mimořádná matka |
|
| Autor: dmo , 1.9.2006 | |
| „Téhle dáme postižené dítě.“ (…)
„Proč právě ji? Vždyť je tak šťastná.“
„Právě proto,“ odpoví Bůh s úsměvem.“Copak bych mohl svěřit postižené dítě ženě, která nezná radost? To by bylo kruté.“
„Ale je trpělivá?“
„Nechci, aby byla příliš trpělivá, jinak se utopí v sebelítosti a bolesti.“
„Ale Pane, myslím, že ta žena v tebe ani nevěří.“
„Na tom nesejde. Ta žena je dokonalá. Má správnou dávku egoismu.“ (…)
„Egoismu? Copak to je nějaká ctnost?“
Bůh přikývne: „Jestli se nedokáže od dítěte čas od času oddělit, nikdy to nedokáže přežít. (…) To je žena, které požehám ne zcela dokonalým dítětem. Ještě to neví, ale budou jí mít co závidět. Nikdy nic nebude brát jako samozřejmost. Žádný krůček pro ni nebude něčím obyčejným. Až ji dítě řekne poprvé máma, bude svědkem zázraku a bude to vědět. Dám ji, aby viděla jasně věci, které vidím já – lhostejnost, krutost, předsudky – a dám ji, aby se přes ně přenesla.“ (…)
„A kdo bude patronem?“ ptá se anděl připravený k zápisu do matriky.
„Bude ji stačit zrcadlo.“
|
|
Zobrazeno doposud 1166 x.
|
|
