Teda hlavně s Nikoláskem, Terezka zatím řeší úplně jiné, méně "filozofické" věci a ve svých citech má zřejmě dost veliký chaos, takže převypravování její historie odkývne a zeptá se, co bude k obědu.
Zato Niki. Měl hezký vztah s jednou sestřičkou v KÚ, pořád na ni vzpomíná a čas od času pláče, že k nám nechtěl, že chtěl být "s MojíJanou". Naprosto ho chápu, před příchodem k nám ho na to nikdo nepřipravil, naopak byl těsně před tím s "MojíJanou" na dvoutýdenním pobytu mimo KÚ, kde se ještě víc sblížili, a pak mu ze dne na den oznámili, že si pro něj přijdou "maminka" a "tatínek". Shodou okolností tehdy Pavel padl s horečkami, tak jsme měli aspoň pár dní (slovy 2), aby si na tu myšlenku děti zvykly. Vyrobili jsme jim aspoň takovou knížku s fotkami na seznámení s naší rodinou, domečkem a tak (díky Bohu za ten nápad).
Minulý týden z Nikiho vylezlo, že "MojeJana mě nosila v bříšku", tak jsme probírali jeho biologickou maminku (nosila ho v bříšku, ale nemohla se o něj starat, a tak ho svěřila tetám a Janě, aby se o něj postaraly a našli mu novou maminku a tatínka, a to jsme my). Vypadalo to, že pochopil, dokonce to sám hezky převyprávěl, ale na kontrolní otázku, kdože ho to tedy měl v bříšku a komu se narodil - standardní odpověď: "MojeJana". Zkusili jsme to ještě párkrát, někdy ho nosila "ta paní moje první maminka" a jindy zase "MojeJana".
Niki se taky někdy s pýchou chlubí, že "hrozně zlobí". Jednou se mi svěřil, že když tady bude hrozně zlobit, tak půjde zpátky "k tetkám" a bude s "MojíJanou". Tady vím, odkud vítr vane, jedna "chytrá" sestřička mu na rozloučenou řekla: "nezlob tam, nebo tě vrátěj zpátky!" (Už tehdy bych ji byla přetrhla, dnes opravdu lituju, že jsem to tenkrát neudělala, jen jsem zaplaťpánbu ujistila Nikiho, že i kdyby tisíckrát zlobil, my ho nedáme).
Někdy je to dost náročný, když vidím, že napůl nevědomě, napůl vědomě "zlobí" s touhou vrátit se ke své "MojíJaně". Snažíme se s Janou domluvit návštěvu, kde by přímo od ní slyšel, že zpátky se už nevrátí, že je Jana ráda, že má nový domov, a mohl se s ní pořádně rozloučit.
Když se snažím vžít do Nikiho pocitů, zdá se mi, že necitlivý přesun staršího dítěte do rodiny může připomínat něco jako pořad "Výměna manželek" - akorát že naprosto nedobrovolně a napořád. Vemte si, že by k vám přišla socka a řekla: všechno tu nechte, rozhodli jsme, že se přestěhujete o 100km dál a odteď budete bydlet s tadytím chlapem a jeho dětma a rychle se přizpůsobte chodu jejich rodiny... |
