20. ledna 2003
Do NY jsem priletela v 18:30 tamejsiho casu (00:30 ceskeho casu). Nez jsem nasla kufr a dovolala se na Supper Shuttle, kde na bezplatne lince mluvili tak rychle i po vyzvani, at mluvi pomalu, ze jim nerozumim, mluvili porad stejne rychle, mozna jeste rychleji. Nebyt mych sousedu z letadla (starsi manzelsky par), kteri si poslechli, co mi pani na telefonu rika a pak mi to pretlumocili do me primitivni anglictiny, tak se do hotelu snad nedostanu. Do New Yorkeru Hotel jsem prijela neco malo po 20.hodine. Vubec nikdo tam na me necekal. Po 10 minutach postavani v hale jsem oslovila cernocha na recepci, ten zavolal pani Popiti a ze pry hnedka dorazi. Po 30 minutach se priplizila belovlasa babka, tak 2 roky pred smrti – asi 65let. Nahodila americky usmev, zeptala se na jmeno, dala mi kartu od pokoje a prohlasila:“Jmenuji se Mrs Popiti. Musis zavolat hostitelske rodine, musis si koupit tuhle telefonni kartu za 20$ a zavolat jim!“ Co mi zbejvalo. 20$ jsem vyplazla za bus z letiste ted dalsich 20$ za jakousi kartu, na ktere nebyla ani cena. Byla jsem zvedava, co me jeste ceka. Prizemi hotelu bylo velmi pekne; kristalove lustry, skoro vsechno v chromu, krasne koberce ... no proste hezky. Prvni sok jsem utrpela, kdyz jsem vylezla ve 23. patre z vytahu. Proslapany koberce, opadana omitka, 100 let nevymalovano, omlacene dvere od vytahu. „No budiz, treba pokoj bude lepsi“, najivne jsem si pomyslela. Otevru dvere, pidi chodbicka, do ktery se na sirku pomalu nevejdu. Maly pokojik; mensi nez moje loznice v Praze se dvema postelema tak 180cm na 140, stolek a skrinka ve zdi. Kufr jsem dala pod postel, protoze se nikam jinam nevesel. Vyhrabosila cisla na rodinu a sla ve 21hod. volat. Jen jsem oznamila, ze jsem v NY a ze jdu spat. Jeste jsem zkousela volat mame, ale neuspesne. Ani se nedivim, taky bych ve 3 rano nebrala mobil. Odebrala jsem se do pidipokoje. V tu chvili mi bylo tak nejak jedno, jak pokoj vypada. Hlavne, ze je tam postel. No jo, ale kde je koupelna? Jedna z mych 2 pritomnych spolubydlicich se vzbudila a ukazala mi, kde ji najdu. Nastesti byla ukryta na pokoji za zrcadlovymi dvermi. Rychle jsem se osprchovala a zapadla do postele. Asi v jednu rano se ke me do postele nekdo nastehoval. |
