Sice jsem našim tvrdila, že jedeme na Nočník, ale to bylo jen náhlé pomatení smyslů. I když.. přemýšlím-li nad svým chováním posledních dnů, obávám se, že to není až tak náhlé, ale spíš setrvalý stav. Ach jo.. Jsem zvědavá, co kde zas vyvedu příště :-)
Nicméně - minulý týden hodila na sklo Sapina hlášku, že byla s Ondráškem na Točníku a že jsou tam venku kozy, ovce a koně a že by to bylo hezké místo na sraz. Chytly jsme se toho s Trolli a velmi promptně jsme zorganizovaly výlet. K rychlosti nás popohnalo hlavně nádherné počasí a předpověď, že se to má zkazit.
Na to, že to bylo domluvené takhle na poslední chvíli, sešlo se nás poměrně dost - Tiina s Berenikou, Renda s Anetkou, Trolli s Matouškem a Ajkou, z Plzně dorazila i Pavlinda s Andělkou a Venuškou, Sapinka s Ondráškem a my tři. Akorát už začíná být klasikou, že se v poslední době zásadně aktivit zúčastňují členky KAMA, zejméně těhotné a druhorodičky :-) Jedině Sapina tam byla zatím jen s Ondráškem, jinak jsme tlačily buď kočárek nebo břicho. Tak doufám, že nás i ostatní co nejdřív dohoní a budou tlačit s námi v duchu hesla - Kdo netlačí s námi, tlačí proti nám! Moc jim držím palce!
Nemáme dálniční známku, tak jsme musely jet po okreskách, ale byla to krásná cesta a hlavně ta krajina je nádherná, takže si neodpustím vlasteneckou vsuvku - jsem ráda, že jsem se narodila zrovna tady a pořád mě těší kochat se rodnou hroudou. Konec vlastenecké vsuvky :-). Jediné, kdy jsem se nekochala, bylo v Berouně neb tam rozkopali silnici a je tam pekelná objížďka plná prachu a hlavně dost blbě značená, tak jsem kapánek kufrovaly..
Bylo pondělí a na hradě Točníku tudíž nebylo otevřeno, takže jsme tam v podstatě byli sami, což byla paráda. Děti krmily zvířata a některé kozy dokonce přeskakovaly plot a snažily se dětem sežrat nejen tvrdé pečivo, ale i svačinky .-). Pak jsme zdolaly obrovský krpál - Andulka kupodivu tentokrát neprotestovala, že ona opravdu, ale opravdu na žádný hrad nepoleze :-)) a nahoře jsme prolezli aspoň přístupné části hradu. Úplně to stačilo :-).
Mají tam i medvěda a když jsme se na něj šli podívat, ještě jsem ho fotila a Andulka mezitím už vyběhla za ostatními. Najednou slyším děsný řev. U hradu je totiž takové jezírko a kdoví, jak je hluboké, ale bylo porostlé žabincem, takže Andulce to asi připadalo jako tráva a rozběhla se k němu. Naštěstí zafungovalo kolektivní hlídání a ten hromadný výkřik naší holčičku uzemnil a do vody nespadla.. Ufff.. Jak je vidět, člověk fakt musí mít pořád oči na šťopkách a přemýšlet o dva kroky dopředu.. Hlavně, že to dopadlo dobře, jen Sapi to dlouho nemohla rozdýchat a vůbec se jí nedivím.
Taky je tam taková dřevěná "chaloupka". Děti samozřejmě zajímalo, co je uvnitř a nakukovaly dveřma. Nenapadlo mě nic chytřejšího než jít k okýnku a na děti přes vnitřek chaloupky zahulákat - Kdo mi to tu loupe perníček?? Bohužel jsem nedomyslela, že mezi nakujícími je i Andrejka a ta chytla totální hysterák, že je tam Ježibaba.. A ona jen Ježibara! Chudák Ajka, už od MGS si musí myslet, že maminka Andulky je naprosté strašidlo :-)). Málem se mi to ale nevyplatilo, protože jsem si vůbec nevšimla, že v tom domečku je velký kozel a kdybych vlezla dovnitř v domnění, že je to prázdné, asi bych si pak krupla do kaťat já :-))).
Děti se pěkně vyřádily, krásně si už spolu hrají, prostě parádička :-) Po příchodu zpátky na parkoviště jsme zvířátkům ještě rozdali zbývající tvrdé pečivo a v jednu chvíli jsem koukala po Andulce, tašku nastavenou tak, aby si děti mohly ode mě samy brát, a jen mi bliklo hlavou, které dítě tam tak dlouho přebírá to tvrdé pečivo. Mrknu a v igelitce měla hlavu koza :-). Fakt byly drzé jak opice :-).
Domů jsme odjížděly po půl šesté a domů dorazily skoro v půl osmé, opět jsme zakufrovaly v Berouně a pak se trochu zasekly v dopravní zácpě. Ale byl to fakt naprosto super výlet! |
