Celé těhotenství jsem užívala kyselinu listovou, magnesium, vitamíny pro těhotné Kalibrum, od 19. týdne až do konce těhotenství léky na uklidnění děložních stahů a léky podporující činnost svalů srdce. Celé těhotenství jsem byla v pracovní neschopnosti. První komplikace přišly ve 25. týdnu těhotenství, kdy jsem se začala otevírat a musela jsem být hospitalizována. Lékaři zabránili otevírání stehem, po týdnu jsem se vrátila z nemocnice domů. Od 30. týdne jsem byla hospitalizována až do konce těhotenství ve fakultní nemocnici v HK. Ve 32. týdnu se objevily stahy (asi po 5ti minutách), dostala jsem tedy injekci pro urychlení zrání plic dětí a kapačku, naštěstí se vše uklidnilo. O dva týdny později se mi spustilo krvácení z nosu, které nešlo zastavit a tak jsem dostala balónek do nosu. Touho příhodou a stresem se mě velmi zvýšil krevní tlak, tak přišly stahy podruhé. I tentokrát se je podařilo zastavit díky injekci magnesia.V 38. týdnu těhotenství se lékaři kvůli mému špatnému zdravotnímu stavu rozhodli pro porod a to císařským řezem. Porod jsem podstoupila při epidurální (částečné) anestezii. A nelituji toho. Chtěla jsem hned vědět, jestli je vše v pořádku a ne čekat tři dny či více, abych mohla vidět své děti. Dokonce jsem slyšela, jak začaly plakat, když se narodily. Byl to nádherný zážitek. Po porodu vážil Dominiček 2560 g a měřil 47 cm, Tomášek vážil 2000 g a měřil 45 cm a Karolínka vážila 1600g, měřila 43 cm a musela být umístěna do inkubátoru z důvodu nízké porodní váhy a neuměla zatím udržet svou tělesnou teplotu. Všechny děti byly zdravé. Za celé těhotenství jsem přibrala 25 kg, po porodu mi zůstalo 5kg. Během tří týdnů, kdy jsem byla na dětské klinice (tam jsem byla přestěhována týden po porodu) jsem se naučila postarat se o všechny děti sama. Napřed mě chtěli propustit domů jen s klukama, že pro Karolínku si pak přijedeme jakmile dosáhne váhy 2,30kg (což je propouštěcí váha). Mezi tím bych ji vozila mléko a na návštěvy. Ale byla jsem proti. Za prvé mě bylo proti srsti ji tam nechat tak dlouho úplně samotnou a za druhé bylo by pro mne velmi náročné jezdit do vzdáleného krajského města, když bych měla doma ještě dvě malé děti. Doma mi s péčí příležitostně pomáhal manžel nebo rodiče, jinak jsem musela vše zvládat sama. Ještě během těhotenství jsem požádala náš městský úřad o pomocnici, která by mi po porodu pomáhala s péčí o děti. Předpokládala jsem, že mi nabídnou kvalifikovanou zdravotní sestru (což jsem také v žádnosti uvedla). Místo toho jsem zažila pořádné zklamání. Nabídli mi sice dvě slečny, jedna však měla vystudované gymnázium a druhá střední ekonomickou školu. Obě jsem je tedy odmítla z důvodu, že neměly patřičné vzdělání, jaké jsem požadovala. Domluvili jsme se však s městským úřadem, že mi bude po dobu jednoho roku každý měsíc poskytovat finanční částku, která by odpovídala platu pomocnice. Také se mi podařilo získat dva sponzorské dary na výživu dětí. Jeden jednorázový dar od firmy Nutricia na dětské mléka a kaše, druhý od firmy Hamé na dětské přesnídávky. I přes všechny těžkosti, které jsem zažila, jsem dnes moc ráda, že děti máme a že jsme se tehdy nerozhodli pro redukci. Manžel si vždy přál dvojčátka a já pro začátek jedno a to děvčátko, tak nám to tam nahoře pěkně sečetli :-D |
