Všechny naše deníky

Když jsme se s manželem rozhodli pořídit si miminko, trvalo asi půl roku než se mi podařilo otěhotnět. Stalo se to zrovna v době, kdy jsem měla podstoupit operaci kotníku. Protože jsem již měla podezření, že jsem těhotná a věděla jsem, že v prvních třech měsících těhotenství by se neměla podstupovat narkóza, musela jsem navštívit svého gynekologa, aby mi mou domněnku potvrdil nebo vyvrátil. Gynekolog mi po vyšetření oznámil, že jsem těhotná a tak operace musela být odložena. Měla jsem velkou radost, že se nám to konečně povedlo a budeme mít miminko. O týden později, na prvním ultrazvukovém vyšetření, mne však čekalo veliké překvapení. Na obrazovce se objevily místo jednoho plodu hned tři! Když mi to gynekolog vysvětlil, zeptala jsem se ho, zda si nedělá legraci. Docela ho to urazilo. Byla jsem úplně v šoku, říkala jsem si, jak je to možné. Cesta domů mi trvala místo dvaceti minut celou hodinu, musela jsem si vše v hlavě urovnat. Doma jsem manželovi předložila fotografii z ultrazvuku. Byla jsem zvědavá, jak zareaguje. Nejdříve na fotografii nic nerozpoznal, když jsem mu však ukázala tři budoucí miminka, byla to i pro něj příliš silná káva. Přeběhl celou kuchyň, aby překonal první šok a byl schopen dál uvažovat. Poté se mne zeptal, zda to nejde zredukovat. Přestože mne gynekolog ihned po zjištění vícečetného těhotenství informoval o všech možných rizicích, které mohou nastat a doporučoval mi redukci, rozhodli jsme se nakonec s manželem, že si všechny děti necháme, když už to tak příroda zařídila. Ihned jsem začala vyhledávat informace o vícečetném těhotenství. Přečetla jsem knihy o průběhu klasického jednočetného těhotenství a také knihu „Dvojčata: jejich vývoj a výchova“ , dále jsem hledala informace na internetu, kde jsem se kontaktovala s Klubem dvojčat a vícečat. Nic moc jsem als nevyzvěděla :-( Další gynekologická vyšetření jsem podstupovala v Hradci Králové, kde mají pro budoucí maminku vícerčat vhodné vybavení. Na gynekologické vyšetření a ultrazvuk jsem chodila každých čtrnáct dní. Zjistilo se, že budu mít dva chlapečky a děvčátko (ale ta nebyla potvrzena na 100%). Jeden chlapeček byl na pravé straně, podél, hlavičkou dolů, druhý byl nalevo, také podél, hlavičkou dolů, děvčátko bylo napříč pod žebry. Při genetickém vyšetření na vrozené vývojové vady dětí bylo vyšetření neúspěšné, protože na klinice neměli k naměřeným hodnotám validní soubor ke srovnání. Lékař mi během těhotenství doporučil hodně se šetřit, přes den často polehávat, nemohla jsem se účastnit kurzu cvičení pro těhotné ani plavání - to mě docela dost mrzelo. Výbavičku pro děti jsme koupili zčásti novou, část jsme koupili na burzách dětského oblečení a část jsme dostali od příbuzných. První kočárek jsme pořídili starší, po trojčátkách. Byl levnější a děti z něj stejně potom rychle vyrostly. Druhý kočárek, sporťák, jsme si nechali udělat na zakázku, oba byly značky Liberta. Jednu postýlku jsme zakoupili po dvojčátkách a druhá byla ještě po mém manželovi. Ani nechci vědět kolik nás to vše stálo peněz.

Celé těhotenství jsem užívala kyselinu listovou, magnesium, vitamíny pro těhotné Kalibrum, od 19. týdne až do konce těhotenství léky na uklidnění děložních stahů a léky podporující činnost svalů srdce. Celé těhotenství jsem byla v pracovní neschopnosti. První komplikace přišly ve 25. týdnu těhotenství, kdy jsem se začala otevírat a musela jsem být hospitalizována. Lékaři zabránili otevírání stehem, po týdnu jsem se vrátila z nemocnice domů. Od 30. týdne jsem byla hospitalizována až do konce těhotenství ve fakultní nemocnici v HK. Ve 32. týdnu se objevily stahy (asi po 5ti minutách), dostala jsem tedy injekci pro urychlení zrání plic dětí a kapačku, naštěstí se vše uklidnilo. O dva týdny později se mi spustilo krvácení z nosu, které nešlo zastavit a tak jsem dostala balónek do nosu. Touho příhodou a stresem se mě velmi zvýšil krevní tlak, tak přišly stahy podruhé. I tentokrát se je podařilo zastavit díky injekci magnesia.V 38. týdnu těhotenství se lékaři kvůli mému špatnému zdravotnímu stavu rozhodli pro porod a to císařským řezem. Porod jsem podstoupila při epidurální (částečné) anestezii. A nelituji toho. Chtěla jsem hned vědět, jestli je vše v pořádku a ne čekat tři dny či více, abych mohla vidět své děti. Dokonce jsem slyšela, jak začaly plakat, když se narodily. Byl to nádherný zážitek. Po porodu vážil Dominiček 2560 g a měřil 47 cm, Tomášek vážil 2000 g a měřil 45 cm a Karolínka vážila 1600g, měřila 43 cm a musela být umístěna do inkubátoru z důvodu nízké porodní váhy a neuměla zatím udržet svou tělesnou teplotu. Všechny děti byly zdravé. Za celé těhotenství jsem přibrala 25 kg, po porodu mi zůstalo 5kg. Během tří týdnů, kdy jsem byla na dětské klinice (tam jsem byla přestěhována týden po porodu) jsem se naučila postarat se o všechny děti sama. Napřed mě chtěli propustit domů jen s klukama, že pro Karolínku si pak přijedeme jakmile dosáhne váhy 2,30kg (což je propouštěcí váha). Mezi tím bych ji vozila mléko a na návštěvy. Ale byla jsem proti. Za prvé mě bylo proti srsti ji tam nechat tak dlouho úplně samotnou a za druhé bylo by pro mne velmi náročné jezdit do vzdáleného krajského města, když bych měla doma ještě dvě malé děti. Doma mi s péčí příležitostně pomáhal manžel nebo rodiče, jinak jsem musela vše zvládat sama. Ještě během těhotenství jsem požádala náš městský úřad o pomocnici, která by mi po porodu pomáhala s péčí o děti. Předpokládala jsem, že mi nabídnou kvalifikovanou zdravotní sestru (což jsem také v žádnosti uvedla). Místo toho jsem zažila pořádné zklamání. Nabídli mi sice dvě slečny, jedna však měla vystudované gymnázium a druhá střední ekonomickou školu. Obě jsem je tedy odmítla z důvodu, že neměly patřičné vzdělání, jaké jsem požadovala. Domluvili jsme se však s městským úřadem, že mi bude po dobu jednoho roku každý měsíc poskytovat finanční částku, která by odpovídala platu pomocnice. Také se mi podařilo získat dva sponzorské dary na výživu dětí. Jeden jednorázový dar od firmy Nutricia na dětské mléka a kaše, druhý od firmy Hamé na dětské přesnídávky. I přes všechny těžkosti, které jsem zažila, jsem dnes moc ráda, že děti máme a že jsme se tehdy nerozhodli pro redukci. Manžel si vždy přál dvojčátka a já pro začátek jedno a to děvčátko, tak nám to tam nahoře pěkně sečetli :-D