Tak tenhle příspěvek jsem měla napsaný už minulý týden a, světe, div se, neuložil se.. grrrrr.. Vždycky si to před odesláním zkopíruju a teď jak na potvoru ne a buch.. No jo no.. Tak znovu...
Na dnešek byla Andulka objednaná na kardio kvůli tomu šelestu. Šel tam s ní Petr a od té kontroly u naší doktorky jsme na to Andulku připravovali, co jí asi budou dělat a tak. Byla prý naprosto vzorná, plnila všechny pokyny a dostala od paní doktorky velkou pochvalu :-) Nejdůležitější ale je, že je vše v pořádku a je to opravdu jen růstová záležitost a nic tedy nebrání, aby Andulína o víkendu nebojovala o medaili na Prvních dubňáčkovských olympijských hrách :-).
Minulý víkend byl ve znamení dámské jízdy - odjela jsem s holčičkama do Skalice, protože Petr měl rybářské závody. Počasí moc nepřálo, dost foukalo a v neděli pro změnu zas pršelo, což se sice dá vydržet, ale je to kapánek nepříjemné. Každopádně skončil tentokrát v půlce startovního pole. Holt si platí všechno sám a nemá sponzora, který by mu věnoval jen třeba žížaly za tři tisíce, nemluvě o ostatním žrádle a vybavení. Ale i tak je dobrej, soupeří s republikovou špičkou :-). Byly tam i úlovky typu - hrouzek, 0,02 kg :-). Petr prohlásil, že ví, že ty závody stojí peníze, ale hlady snad neumřeme :-). Což byla samozřejmě voda na můj mlýn a hned jsem ho ujistila, že pokud bude chytat ryby podobných rozměrů a přidáme k tomu pár kilo brambor, tak můžeme pozvat i širší rodinu na slavnostní oběd :-).
My jsme si ve Skalici pro změnu s Andulkou hrály tzv. skalickou telenovelu. Nekončící pohádku O perníkové chaloupce. Jak už jsem psala, budou mít holky pod skluzavkou domeček a ten jsme teď hojně využívaly jako dekoraci k našemu představení. Ani nevím kolikrát jsem musela vyšlapat schůdky nahoru jakožto Jeníček rozhlížející se po lese a hledající světýlko a ani nepočítám modřiny, které jsem utrpěla, když jsem se vpresovávala do domečku :-). Poctivě jsme se s Andulkou střídaly o "lopatu" i o role :-). Fakt zábava na celé dopoledne, sousedi opět asi nechápali :-).
Jakousi asociací Andulka dospěla k závěru, že vlastně už strašně dlouho nespala u našich v Braníku a že teda chce :-). Naštěstí to vyšlo tak dobře, že i Lukajda s Andrejkou měli zrovna na pondělí ředitelské volno a v úterý bylo volno všude. Proto si je mamka vzala do "služby" k sobě všechny tři :-).
V pondělí jsme měli sraz na Čerňáku, potřebovala jsem si vyřídit nějaké nákupy a pak zajít i do IKEA. Děti byly nadšené, protože sdílejí mamčinu vášeň pro obchody a nakupování. To jsem teda fakt nepodědila :-). V IKEA bylo narváno a hlavně rodin s dětmi tak do dvou let. Restaurace praskala ve švech, ale nakonec jsme ulovili stůl poblíž hracího koutku. Dokonce jsem i v oáze zvládla nakrmit a už tam čekala další paní s miminkem. Celkově se tvořily fronty nejen na jídlo, ale právě i na koutek na kojení a na WC s přebalováky. Než jsme se ale všichni najedli, nakojili a vyhráli si, tak ten nával opadl a už to bylo v pohodě :-) Andulka odmítla jet se mnou domů, že bude spát s dětma i další noc. Odjeli teda na druhý konec Prahy a po cestě zvládli ještě dětské hřiště pod branickými skalami. Tam se jim moooc líbilo, je to tam totiž lepší než za Tescem na Smíchově, protože je všechno blíž k sobě a vyřádí se tam jak malí, tak velcí. No a samozřejmě museli ještě do Tesca, Tesca na Novodvorskou, to by Andulka nepřežila, kdyby se tam nezastavili :-).
V úterý jsme za nima přijely s Adélkou, mamka pak vezla děti zpátky domů a jela s ní i babička, prý na výlet a že ráda jezdí busem :-). Andulka chtěla jet taky, ale vzhledem k tomu, že po obědě několik dnů nespala a navíc chodila spát pozdě, tak jsem to naprosto macešsky zatrhla a jela se mnou pěkně domů :-) |
