Na čtvrtek byl naplánován dubňáčkovský výjezd na Pohádkový Točník. Tento týden je tam program hlavně pro mateřské školy. My v podstatě taková malá mateřská školka už jsme - Anna spočítala, že nás bylo 9 maminek a 15 dětí. My jsme přijely klasicky pozdě, naštěstí byla ještě na parkovišti Pavlinda s Venuškou, tak si přebrala Andulku a já ještě mohla nakrmit Adélku a vyrazit za nimi. Vyrazila jsem poměrně svižně, ale po chvíli jsem musela výrazně zvolnit tempo, fakt je to krpál jak blázen a ještě v tom parnu.. Fujftajbl..
Na hradě byly pro děti připravené soutěže a každou třídu školky provázela jiná pohádková postavička. My jsme se provázeli sami, postavičky jsme taky poměrně pitoreskní, zvlášť po tom výstupu :-)
Andulka byla dost výživná, jak byla unavená a odmítala jakkoliv spolupracovat. Naštěstí Adélka spala. Ony to mají holčičky na střídačku a nejhorší je varianta, když prudí obě dvě. :-)
Dětem se moc líbilo střílení ze středověkého praku - naštěstí nebyly po ruce šutry, ale balóny. Pak taky procházeli bludištěm - nataženými provázky, které měli překračovat tak, aby nezacinkala rolnička. No.. byly jsme rády, že jim tam vůbec to bludiště zůstalo, protože se nám do toho děti trošilinku motaly :-). Taky se tam hrálo divadýlko, vždycky jen krátká pohádka, aby se děti vystřídaly. Další atrakce bylo házení míčků do otvorů, do kýblů, chození na chůdách-kostkách, malování, tkaní a určitě i něco dalšího, na co si momentálně nevzpomínám.
Zážitkem bylo i sokolničení. Pán, převlečený za prince, nám udělal přednášku o dravcích. Jen ten výklad prošpikoval oslovením "děti" za každým druhým slovem. Takže to vypadalo asi následovně: "Děti, víte, co loví nejvíc výři? Děti, loví nejvíc v noci a, děti, loví zvířátko, které funí a dupe. Děti, víte jaké je to zvířátko? Děti, je to ježek, ano, správně." Asi dřív říkal "vole", tak mu řekli, že by to nebylo vhodné :-))
Nicméně si nás vybral jako objekt zájmu, takže nejdřív vyvolal paní učitelku v zeleném - Hanku, aby jí nechal na ruce přistát výra, pak paní učitelku v červeném - Trolli a nakonec jsem dostala šanci i já, ale se sněžnou sovou :-). Byl to super zážitek, holky fotily, tak snad něco vyjde :-)
A asi jsme natolik oblíbené, že ke mně přišel chlapeček, opřel se o mě zády a já ho chytla za ramínka, pohladila po čele (ne.. fakt neskákal z postele...) a říkám mu - ty jsi přišel ke mně?? no to je fajn.. on přikyvoval, tak mu říkám a nespletl ses??? On se otočil a vyděšeně utekl ke své mamince :-)))). Byl to úplně cizí kluk. No.. po pravdě.. jak měl naraženou tu kšiltovku, tak já jsem si zas myslela, že je to Honzík od Anny a ten je takovej milej, že by mi ani nepřišlo divný, kdyby se přišel takhle přitulit :-)))
Školky pak odjely a my tam v podstatě zůstali sama. Začalo sice mírně poprchávat, ale nějak nám to nevadilo. Na jednom nádvoří hrála muzika, tak si děti udělaly diskotéku a vyblbly se dokud jsme my nesnědly klobásky, polévky a jiné dobroty ze středověké kuchyně.
Kupodivu, jako vždy, jsme odjížděly téměř poslední, po nás už startovala poslední jen Trolli. Než vždycky naložím ten náš cirkus, nakojím, zapnu do sedaček.. prostě nám to trvá dlouho :-).
Začalo se to pěkně mračit a bylo vidět, že nad Prahou je fakt "veselo". Úplně černo, blesky.. Ve finále nám cesta domů trvala "pouhé" dvě hodiny a dvacet minut. Prý ta bouřka zasáhla nejvíc Kobylisy a Čimice, takže nejdřív kolona na Milady Horákové - bouračka - a pak už jsme zas stály od Bulovky. Psychicky jsem nevydržela, odbočila na jednu objízdnou trasu - no.. takovejch chytrejch nás bylo víc - nicméně to bylo pořád lepší než Zenklovka. Ale byly tam popadané obrovské větve, v jedné ulici dokonce zasahovali hasiči a řezali strom.
A ve finále nás zablokovala tramvaj, protože se jí nějak blbě přehodila výhybka. Tramvaják vylezl a že prý mám couvnout, aby mohl couvnout i on.. Fakt legrace, když za mnou stálo dalších 6 aut a za nimi další tramvaj.. V tom největším slejváku to šel domluvit s každým řidičem, takže jsem to radši otočila a domů už jsme dorazily celkem v pohodě.
Rychle jsme se doma pak zpacifikovaly a už jsme se chystaly na vystoupení bříškotanečnic - bylo to super, Andulka šla ve svém šátku a samozřejmě měla na hlavě čepičku od Hanky (čímžto ještě jednou moc děkuju za dovoz, je strašně nadšená), stejně tak Emáda šla ve svém novém šátku.Pak jsem jí odvedla domů a razila za holkama do hospůdky :-)))
Každopádně to musíme vymyslet, abych už mohla taky tančit, protože mi to strašně chybí. Navíc začaly holky tančit i cikánské tance a to je prostě nářez! Už si sháním kolovou sukni :-))
|