Před prvním adventním víkendem jsme se šly s Andulkou naučit zdobení perníčků. Aspoň tak to bylo prezentované v inzerátu. Nakonec jsme dorazily do DDM a tam bylo strašně moc rodičů s malými dětmi, každý proti drobné úplatě obdržel kus perníkového těsta, urval si nějaké to místo, vykrajovátka a pak jsme si počkaly na upečení. O ukázkách zdobení to fakt nebylo.. Andulka to ozdobila dle svého systému prskni kam prskni, ale nejvíc jí bavilo na to sypat barevná cukrová "hovínka".
Nicméně si domů hrdě odnesla pár kousků, které po cestě zdatně ochutnávala :-)
Kvůli zdravotnímu stavu holčiček byl stále na vážkách náš plánovaný odjezd na Šumavu. Jejich stav byl ale lepší a lepší a i když nebyl úplně 100% mohli jsme nakonec po střechu naložit Otylku a vyrazit na jih. Klasicky jsme chtěli odjet po o a zdrželo se to "jen" o nějaké tři hodiny.. :-D. Pak jsme se ještě stavovali na Zličíně pro zásoby, zasekli se v zácpě u Rudné, minuli sjezd z dálnice a po asi 4 hodinách jsme byli konečně na místě :-D. Prostě jsme opravdu jeli přes hory a doly!
Andulka měla největší strach, jestli bude dostatek pokojů a budeme mít kde spát. Viděla, v kterých oknech se nesvítí, tak konstatovala, že "snad na nás nějaký byt zbyde" :-). Zbyl. Dokonce jsme si tak dlouho vybírali, až jsme přebrali. Chtěla jsem místnost, kde nebude hluk, tak jsem nechala děti udělat zátěžový test - měly co nejvíc dupat a křičet :-).
Ale bohužel tam pak v noci byla pekelná kosa a přikrývky byly velmi frivolní - spíš taková varianta do rozpáleného panelákového bytu. A hlavně postele - Záhořovo lože bylo určitě luxusním kusem nábytku!
První večer děti pařily do půl jedenácté - většina se totiž vyspala v autech :-). My jsme šli spát k ránu, dost se nám diskuse po celý víkend zvrtávala na Euronu :-). Andulka ráno nemohla dospat, protože už venku slyšela děti, tak se oblékla a zeptala, jestli může jít za nimi. S klidem jsme jí poslali a pak nám nahlásila, že snídani dostala :-D
Dopoledne vyrazily děti s některými rodiči bobovat a sáňkovat z nedaleké meze a chlapi stavěli sněhuláka. Kikušák ve finále prohlásil, že už nikdy nebude stavět sněhuláka s designerem, protože Martin musel udělat i výložky, dvouřadé sako, prostě lpěl na detailech :-D
Některé rodiny šly na oběd do hospody, my jsme vyrazili na obhlídku Hojsovy Stráže, protože jsme si jídlo přivezli. Andulka ale už byla celkem vyvětraná a utahaná, takže se chtěla vrátit zpátky. Adélka ale spinkala, tak jsme si u chaty ještě zablbli, navzájem jsme se házeli do sněhu a dělali obtisky, což se Andulíně moooc líbilo.
Po obědě nastal vytoužený klid. Jen mrňata měla mejdan :-). Adélka okukovala u Venušky lezení a u Matouška krůčky a Nicolka to taky sledovala s bohorovým klidem.
Po spaní šly děti ještě na krátkou procházku a už se vše chystalo na to nejdůležitější - návštěvu Mikuláše a čerta. Děti byly celkem nervózní - teda aspoň většina. A když konečně přišli a čert kapánek zaburácel, začala Andulka strašně plakat, jak se bála. Málem mě uškrtila, jak mi seděla na klíně. Chůďátko moje maličký! A to jsme jí pořád vysvětlovali, že je moc hodná, tak se nemusí bát!
Statečně odříkala Mikuláši básničku, ale čert na ní působil evidentně natolik strašně, že to odříkala plačící :-(. Dostala balíček i pro Adélku, hlasitě poděkovala a bylo to konečně za námi! Když všechny děti vyslechly své pochvaly a hříchy, mohly si konečně rozbalit balíček a kupodivu tam každé mělo i bramboru a uhlí :-).
Pro uklidnění jsme jim pustili dětské písničky a byla zas pořádná dýza. Bylo naprosto fascinující sledovat, jak ti naši malí miláčkové už jsou samostatné osobnosti a jak se dokážou zabavit a spolupracovat. Vymýšleli si taneční kreace, tančili v párech, v kruhu.. Fakt nádhera!
Noc byla zase kapánek peklíčko - jo.. kdyby peklíčko! Tam je aspoň teploučko! Nicméně ráno se opět, po dovolení, odebrala Andulka za dětma a pak nám přišla referovat, že dostala k snídani kakajíčko, dvojitej rohlík, ale jogurt, ten jí teda nedali! :-D. Pak nám vyprávěli, že tam přišla a rovnou vybalila, že jim maminka vzkazuje, že jí mají dát snídani :-D:-D:-D
Po snídani vyklidila mužská a dětská část pole a my jsme balily. Kupodivu nejdřív všichni hlásali, jak zůstanou do odpoledne a v poledne jsme tam už byli jen my a Trollíkovic. Cesta domů uběhla mnohem rychleji - kupodivu jsme nikde nekufrovali :-)
Moc pěkně jsme si to užili, Adélka byla taky nadšená, že se kolem ní děje tolik věcí, takže ani moc neprudila, navíc jsme jí stejně na střídačku pořád nosili, tak se nám teď pěkně odvděčuje kvičením, když jí položíme na zem..
Takže ještě jednou - Uli, děkujeme!!!
V úterý byla ve školce stávka a ve středu měl také dorazit Mikuláš. To byli pozvaní i rodiče. Děti přivolávali Mikuláše básničkami a písničkami, pak dostaly další balíčky a za 20 minut bylo po všem :-).
Ve čtvrtek pak jely ještě na Mikuláše do divadýlka. Myslím, že má vymikulášováno! | 
