6.30
Já jsem fakt asi exot. Jsem pořád v celku! Buď to nepoznám nebo fakt nevím. V noci jsem byla párkrát čůrat v domnění, že to rozhýbu a ono zase nic. Jen se mi hůř spalo, protože přece jenom se v tom bříšku asi něco děje.
Už mám děsně přeležené boky. Jsem rozlámaná, ale o pravidelných kontrakcích nemůže být řeč. Tak jdu pro změnu do sprchy, umyju si vlasy a počkám, co vizita. To prtě asi fakt čeká na ty správné hvězdy! Doufám, že aspoň Peťa trochu spal.
Na chodbě mně odchytla dr. Neumannová, takže jsem si už nestihla ani umýt vlasy natož sprchu… Hned mně vzala zase na kontrolu a že je to na 2 prsty a že už si mám sbalit a jít na sál. Když mně viděla Petra stále v celku, tak jen stihla nechápavě zakroutit hlavou J.
Tak. Přestěhováno. Mám tu fešácký pokojík, už jsem trošku oholená a v 7.15 hod. jsem dostala Yal. Píšu proto ve stoje. Prý to bude tak 8-12 hodin. Doktorka mi chce pustit vodu, aby se to urychlilo. Hlavně ať se konečně začnu otevírat. Bolesti veškeré žádné.
Peťa chudák nespal celou noc, tak si půjde na chvíli schrupnout a přijede. Nemá smysl, aby jezdil už teď.
7.30
Copak to tu lítá za andílka? Je sice poněkud těžkotonážní, ale nakonec zjišťuju, že jsem to já v krásné bílé nemocniční košilce.
Na místní váze mám 87 kg, tj. na mojí doma by to bylo mínus 4 kg. A to ještě nezapůsobil YAL. Další anomálnost. Prý všichni ostatní musí hned na záchod… Jsem fakt asi nějaká divná. Chodím tedy z pokoje do přípravny a zpět, aby se střeva rozpohybovala. Jen moc doufám, že nebude chtít zrovna dneska na svět ještě nějaké jiné miminko, aby tu Peťa mohl být se mnou celou dobu.
8.35
YAL mi teda nijak zvlášť nezabral. Je natolik šetrný, že na mně prostě nefunguje. Podle mého ještě ve střevech ještě „něco“ zůstalo, tak jsme se dohodly s pí dr., že dáme ještě ½ klystýru. Čekala jsem nějaký děs, přesně jak popisují některé rodičky, a nic. Naopak. Výsledek se dostavil docela rychle. A prý mám ještě chvilku vydržet, aby proběhla opravdu kompletní očista střev. Ještě jsme s pí dr. diskutovaly o 5. díle Harryho Pottera, kterého jsem si naivně vzala s sebou na přípravný pokoj, že budu jako mezi kontrakcemi číst… Taky se mně zeptala, zda nemám výslovně nic proti případnému epidurálu anebo opíchání pochvy, když se pořád nechci otvírat, tak jsem řekla, že v zásadě nemám. Sice jsem si říkala, že pokud to půjde bez toho, zkusím to vydržet, ale pak jsem si to radši tak nějak rozmyslela…
Potom sprcha, monitor a propíchnutí plodovky. Tlak je 125/80.
10.20
V 9.25 mi píchli vodu. Nejhorší je se uvolnit. Jenomže když člověk ví, že do něj doktorka strká něco špičatého, moc to nejde. Dr. s tím měla docela problém, protože vak s vodou byl prý pěkně tuhý. A jak jsem se pořád nechtěla uvolnit, tak se bála, aby nepíchla mně anebo sebe. Nakonec se to povedlo a vyteklo docela dost vody. Koukala jsem jak to vypadá a musím říct, že v tom plave všechno možné J. Taky mně překvapilo, jak to bylo teplé (kapánek jsem zapomněla, že jsem to hřála v sobě), ale ten pocit, kdyby praskla sama by se opravdu hodně podobal počůrání…
Propíchnutí plodovky rozběhlo kontrakce, mám je teď po 3 minutách. Ještě jsem dostala 2 čípky, abych se rychleji otvírala. Bolestí se mi chce při kontrakci skoro zvracet. Střídá se horko a zima a mám hlad. Bolí mně záda, 8 hodin to nevydržím! |
