Prázdniny skončily, ale protože jsem jednou neprozřetelně před Andulkou plácla, že bysme mohli na konci udělat nějakou bojovku, bylo mi to stále připomínáno a absolutně jsem neměla šanci se z toho vykroutit. Musela jsem tedy zapojit tu hmotu co mám mezi ušima, aby mi neprofukovalo a vymyslet akcičku.
Děti obdržely dopis od kohosi, kdo má jakýsi plánek k pokladu. Je ale potřeba najít všechny indície. Aby bylo zaručeno, že nám bojovku někdo nepřekazí, těsně před zahájením jsem jela dávat úkoly na trasu na kole. Petr se nakonec rozhodl, že pojede se mnou a vzali jsme i Adélku do sedačky - poprvé :-). Andulka byla na chatě, aby nic neviděla. Ačkoliv to byla velmi nenáročná trasa, projevilo se, že jsme na kole nejezdili hooodně dlouho a přijeli jsme totálně vyfluslí. Ale nebyl čas na obštrukce, už jsem musela nahnat všechny tři rodiny - naší, Párysovic a Novákovic, že vyrážíme. Unavení otcové od rodin si sice vymýšleli různé nesmyslné výmluvy proč nemůžou jít, ale nebylo jim to nic platné. Omluvenku neukecali :-).
Lenka, jakožto jediná znalá četby, byla zvolena tiskovou mluvčí, obdržela první dopis, kde bylo, že najdou indícii nedaleko bolavého zubu (tenhle nápad jsem vykradla od našich mladejch, když dělali bojovku kdysi mně a Skalymu), tzn. měli jsme se vydat směrem k místnímu zubaři a u potoka pak byla schovaná další nápověda ve smyslu, že se mají vrátit zpátky na cestu, kde se prohánějí plechoví oři a opatrně jít v zástupu jako husy. Kontrolní otázka byla - jak dělají husy. No netušila jsem, že zrovna tohle dá dětem tak zabrat. Vyřešila to Týnka, která, po dlouhém, přemýšlení vyhrkla "hus, hus" :-D.
Za divokou říčkou byla další nápověda - tentokrát plánek nalepený na dopravní značce. Kupodivou děti pochopily, co jsem se snažila namalovat a než jsem je stihla vyfotit, vzaly dráhu a metelily k lavičce na kraji lesa. Z toho chytla totální záchvat Týnka, že jí utekly a že ještě nenašla žádnou indícii. Jak už věděly, co vlastně mají hledat, bylo dílem okamžiku najít další nápovědu. Opět jsem nestihla ani doběhnout s kamerou a foťákem :-).
Od lavičky byly poslány ke vstupu do Lesního hradu (závora přes cestu) a i tam vyhrabaly indícii velmi rychle. Naštěstí jsem zadala, že následující jim prozradí kukačka, takže mají být ostražití a dobře poslouchat, jestli náhodou nekuká. Měla jsem totiž v úmyslu zakukat poté, co se k uložené zprávě přiblížíme. Vloudila se malá chybka, zapomněla jsem, kam jsem jí uložila :-D. Takže jsem kukala až u té následující a ta jedna tam asi zůstane na věčné časy pro veverky a srnky.
Tam byla nápověda, že mají jít k velikánům, kteří jsou na jaře zelení, na podzim hnědí a mají plody, které vypadají jako ježci, ale ve finále jsou krásně hlaďoučké a děti si z nich dělají zvířátka. Už si přesně nepamatuju, jak jsem jim to vybásnila - nicméně je to jediné místo v okolí, kde rostou kaštany :-) Navíc je tam krmelec a v něm schovaný další dopis a pro občerstvení i sušenky - lodičky. V dopise bylo psáno, že dotyčného chtějí obklíčit Indiáni a že se urychleně, i s pokladem, vrací do základního tábora a ať ani jeho následovatelé neotálejí, popadnou lodičky a rychle se přesunou zpět a u náčelnice Vlasti-ču-čú-ny obdrží další pokyny.
Už bylo i docela dost hodin, chtěli jsme ještě grilovat, takže ideální způsob, jak dětičky popohnat. Jen Andulka měla pořád starosti, jestli nás ti Indiáni fakt "nezaklíčí" :-D
Děti si chvíli lámaly hlavu, kdo je náčelnice Vlasti-ču-čú-na, ale nakonec přišly na to, že je to babička Vlastička. Ještě jsem jim poradila, že je dobré přinést nějaký dar na oplátku, takže natrhaly moc pěknou kytici a letěly domů zazvonit na babičku a vysondovat informaci, kde ten vytoužený poklad je.
Za kytici dostaly poslední nápovědu, že mají hledat poklad tam, kde ho vidí ptáci, ale mravenci na něj nemůžou. Nějak jim vůbec nedocházelo, kde by to mohlo být, pak je tedy napadlo hledat někde ve výškách, ale docela dlouho se nedařilo. Nakonec ale poklad, přivázaný ve větvích ořešáku, přece jen našly a mohlo dojít k dělení kořisti :-).
Na úplný závěr jsme si ještě opekli masíčko a zůstal nám jen jeden restík - rachejtle. Petr je sice přivezl, ale založil je tak pěkně, aby na ně děti nedosáhly, že jsme je prostě nenašli :-D.
Jen se obávám, že budou prudit, abych jim takové akce vymýšlela častěji :-D
http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_08_30_Cesta_za_pokladem/ |