Další hektický týden. V úterý s Andulínou do Sokola, ve středu dopoledne jsme s Adélkou sjely do pizzerie U divadla na sraz dubňáčků bez dubňáčků :-). Pokrafaly jsme s holkama, benjamínci si pohráli, my si klasicky předaly kontraband a pak už zas pápá lálá a s Adél jsme si to smažily pro Andulku do školky, protože jsme měly domluvený výlet ke kámošce z dětství. Mého.. :-D
U Jany to bylo moc fajn, mají úžasnou zahradu s hradem, s jelenem z břečťanu, jezírkem s rybkami a v domečku pak obrovský dětský pokoj s raketou, po které zatoužila Andulka. S Janou jsme se neviděly strašně let, hodně jsme spolu kamarádily, když nám bylo ještě náct, takže jsme zavzpomínaly na naše pubertální vylomeniny a bylo to moc příjemné.
Ve čtvrtek k nám dorazila Cecelka s klukama - výlet sockou přes celou Prahu byl prý úžasné dobrodrůžo :-). Matýsek chvilkama dělal, že se jako stydí, ale naštěstí ho to brzo přešlo :-).
V sobotu jsme vyrazili na jih - na sraz V.J.P. aneb Vnuků Josefa Paclíka. Josef Paclík byl můj pradědeček, toho si nepamatuju, ale prababičku Barborku ještě jo, i to, že jsme do Křemže kdysi jezdívali s babičkou a dědečkem. Taky když jsme šli k nim "do služby" na víkend, jedli jsme pořád dokola krupicovou kaši, kterou dědeček přepískl Grankem a co lžíce, to byla jedna zastávka vlakem do Křemže. Od té doby mám asociaci - vlak=krupicová kaše, krupicová kaše=vlak :-).
Bohužel se několikrát měnil termín, takže nakonec mi to kolidovalo s výjezdem s holkama aneb TMAII - opět na Slapy. Hoodně mě to mrzelo, moc jsem se těšila, ale ve finále zvítězila zvědavost na tu část rodiny, kterou v podstatě neznám. A když znám některé z těch dětí, tak jsem je neviděla .. no.. nebudu radši psát kolik let, lepší bude napsat, že od dětství :-). Holky mě ale moc potěšily, psaly mi smsky a ve finále mi i nějakou tu chvilku po půlnoci volaly a dokonce mi přišla i moc pěkná MMS. Já jim zas mávala z Kleti.. Takže holky, díky, že jste na mě myslely, taky mi bylo líto, že nejsem s vámi a snad to vyjde příště a i na ten tanec dojde! :-D
Sraz byl v pravé poledne u kostela v Křemži. No.. klasicky jsme přijeli poslední, ale vešli jsme se s odřenýma ušima do akademické čtvrthodinky - na dálnici došlo k bouračce a chvíli trvalo než jsme se z D1 dostali. Prohlídli jsme si bývalý dům prababičky, respektive to, co místo něj postavili. Poměrně otřesný domov důchodců. Nicméně sámoška je pořád na tom samém místě :-). Po nezbytném zapsání do prezenčky jsme vyrazili na hřbitov, ukázat se prababičce a pradědečkovi.
Z Křemže jsme se vydali na Kleť. Mám pocit, že jsem tam nikdy nebyla. Jeli jsme lanovkou - jela ten víkend naposledy - a protože jsme očekávali opravdu velkou kosu, byli jsme dobře nachystaní a zazimovaní :-). Výšlap by byl asi hodně náročný, je to dost po šutrech a hlavně by na to nebyl čas vzhledem k dalšímu programu. Bohužel nebyla otevřená rozhledna, takže jediná panoramata, která jsme viděli, byla z lanovky. Jinak všude převyšují stromy výhled, což je velikánská škoda.
Z Kleti jsme se přesunuli do místa ubytování - do penzionu jednoho z mamčiných bratranců - http://www.penzion.rajsky.cz/ . Když jsme otevřeli dveře od pokoje, museli jsme se smát. Nádherná světlá, prostorná místnost, velmi příjemně vybavená. Ve srovnání s naším pokojem na Zakynthu.. No nic..
Večer dorazila další část příbuzných a začal mejdánek :-). Všechna vnoučata (generace mojí mamky) představovala svoje rodiny a ta naše vyhrála soutěž "Kdo přiveze nejvíc lidí" :-). Byla to docela sranda, kdo je vlastně kdo a ke komu patří a asi nejvíc se to líbilo Adélce, která tleskala jak o život :-). Pak jí hrozně bavilo odnášet za bar prázdné láhve.
V neděli nás opět probudil nádherný den, takže volba byla jasná - jdeme se podívat do Krumlova, navíc jsme se měli v 11 stavit v kavárně U Mrázků, aby se mamka s Lidunkou podívaly, kde si to hrávaly. Patřičně nabaleni jsem vyrazili a musím napsat, že Krumlov je opravdu nádherné město, až jsem byla překvapená. Neměli jsme kočár, tak pro nás bylo cestování trošku komplikovanější a nakonec jsme ani nešli na věž, protože už bylo poledne a na Adélce bylo znát, že by si ráda schrupla. Odpoutali jsme se od zbytku výpravy a po nějaké chvíli už jsme frčeli za Mášulkou do Chvalšin. Tam si holčičky pohrály s klukama, dostali jsme najíst, ač jsme byli nacpaní, a mohli jsme vyrazit k domovu.
Cesta proběhla v pohodě, Adél spala skoro celou cestu, Andulína to taky zalomila, provoz (až na D1) v pohodě. Byl to moc fajn víkend, hodně jsem tam pochopila, hodně jsem si ujasnila a hlavně jsem poznala zas další kus svých příbuzných. Takže Agu - moc děkuju za ten nápad uspořádat takové setkání a celkově za organizaci včetně výběru exkluzivního počasí!
http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_10_18_-_Sraz_V.J.P./ |
