Všechny naše deníky

Manipulátoři jsou mezi námi, a dokonce zaujímají prestižní místa na sociálním žebříčku. Činnost, které se věnují, z nich manipulátory nedělá.
Manipulátor je typ osobnosti, není to ten, kdo někdy užije taktiku manipulace. Jedná se o narcistickou osobnost, která je z psychiatrického hlediska patologická, ale četnější hlubší studie o ní chybí.
Je tedy zásadní rozdíl mezi být manipulátor a používat manipulaci.

Čím se manipulátor vyznačuje?
Jako všichni lidé mají i manipulátoři pozitivní vlastnosti, a právě proto je obtížné rychle a jednoznačně jejich osobnost odhalit. Svými slovy, činy a postoji neustále lidi ve svém okolí matou. Manipulátory charakterizuje třicet znaků. Pokud chcete vědět, zda máte co činit s manipulátorem, musíte zjistit, jestli odpovídá nejméně deseti charakteristickým znakům.
Manipulátor:

1. Navozuje u ostatních pocit viny a dovolává se přitom rodinných vztahů, přátelství, lásky, profesionální zodpovědnosti atd.

2. Dává druhým najevo, že nesmějí nikdy měnit názor, musí být dokonalí, všechno vědět a okamžitě reagovat na žádosti i otázky.

3. Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb (zdvořilosti, lidskosti, solidarity, laskavosti, štědrosti, hodnocení "dobrá" nebo "špatná" matka apod.)

Oběti manipulátorů ukazují, že se princovo či princeznino chování radikálně změní, jakmile se mezi partnery vytvoří nějaká pevná vazba. K tomu dochází např.:

• svatbou
• těhotenstvím nebo narozením prvního dítěte
• soužitím pod jednou střechou
• koupí společného bytu

Teď, když jsme se vzali...
Pro manipulátora/ku představuje svatba jen předěl - konec procesu svádění a začátek druhé části fáze ovládnutí druhého.

Na scénu vstupuje spasitel
Manipulátor dokáže zaujmout pozici oběti. Dovolává se našeho soucitu. Vyjadřuje svou touhu po lásce a podpoře. Vyžaduje od nás nezměrnou trpělivost...
Přílišná láska je citová porucha, projevuje se přehnanou starostlivostí, oddaností, pozorností k druhému, ale současně i zanedbáváním a popíráním vlastních potřeb. Pokud se plně soustředíme na druhého a činíme z něho smysl vlastního života, svou každodenní životní náplň, vlastně na něho dotíráme, jsme mu stále v patách a vnucujeme se mu do života (Josette Stanké - Pouta lásky).
Svatba se odkládá na neurčito
Jedním z rysů systematicky manipulujícího typu osobnosti je vrtkavost a nestálost. Manipulátoři nikdy nepřipustí, že názor změnili. Bez váhání druhého obviní, že si vymýšlí verzi, o níž nemají ani ponětí.

Přes varovné signály vztah trvá dál
Příznačné pro jedince s manipulativním jednáním je, že lže. Nic nepřizná, popírá zcela zřejmá fakta, v hovoru uhýbá, překrucuje situaci, kterou partner prožívá jinak. Osoba s manipulativním chováním rozehrává totiž několik vztahů současně a jejím cílem je nikde neprohrát. Nechce ztratit svou kořist ani obraz, který si o ní lidé vytvoří. Pokud partner zapochybuje o její věrnosti, vzbouří se, řekne mu, že je blázen, a ještě ho obviní z podvádění.

Narození dítěte
Narozením prvního dítěte počatého s manipulátorem se pouto posílí ještě více než svatbou.

* Co dělat?
Možnost opravdového dialogu s člověkem, který staví na lži, je planou nadějí. Zkuste to a uvidíte. Důvěřujte vlastnímu pozorování a všímejte si podivných skutečností, které vás trápí... Naučte se vidět rozpory mezi slovy osoby užívající manipulace a jejími činy.

Ve snaze lépe využít své moci se osoba s manipulativním jednáním pokouší postupně a nenápadně odstranit z okolí svého partnera každého člověka, který by ji mohl ohrožovat, tedy vytvářet protiváhu její moci.
Zamlčování skutečnosti však v sobě člověk jen posiluje pocit, že by mu ostatní nevěřili a že by nic nepochopili.
Manipulátor odstraní lidi z našeho okolí a potom prohlásí, že se o nás nikdo nezajímá.
Chová se k nim nepříjemně:

• kritizuje je
• tvrdošíjně jim odporuje
• uvádí je do trapných situací
• mlčí
• tváří se, že ho žádná námět hovoru nezajímá
• dává najevo netrpělivost
• odchází
• nutí partnera odejít dříve, než bylo domluveno
• je-li pozván na večeři, přichází vždycky pozdě

Na druhé straně se mnohdy projevuje jako usměvavý a milý společník, jakmile se mu naskytne příležitost, aby vzbudil obdiv.

Očerňuje svého partnera, aniž ten to tuší
Manipulující osoba je schopna předkládat svému okolí žalostný obraz o svém partnerovi. Takovým způsobem ho nepřímo snižuje a současně přispívá k tomu, že se mu ostatní odcizují. Přitom se staví do pozice oběti, aby v ostatních vyvolala soucit.
Manipulátoři jsou nesporně jedinci, kteří neblaze ovlivňují naše psychické i fyzické zdraví. Většina těch, které nazývám perverzní manipulátoři, si své jednání naprosto jasně uvědomuje. Krutě partnera ničí a stále "testují", co vydrží.
Všichni manipulátoři nejsou perverzní nebo sadističtí. Asi 20% manipulátorů je skutečně perverzních (statistiku je potřeba upřesnit).
Nad perverzním manipulátorem nelze zvítězit.
Zpočátku se partner většinou chová a mluví tak, jak od něho očekáváme. Ale jak čas plyne, jeho jednání a chování se nám zdá stále podivnější, protože už nemá nic společného s tím, jak se choval a jednal na počátku. Jeho sebejistota mate. Často mění vnímání společně prožívané reality.

Okouzlí rodinu partnera a pak ji kritizuje
Osoba s manipulativním chováním zpočátku napíná všechny síly, aby si členy rodiny svého partnera získala. je samá zdvořilost a poklona, nešetří dary. Členové rodiny jsou manipulátorovi příznivě nakloněni, a proto se jim jeho partner nerad svěřuje. To ho však ještě víc uzavírá do izolace. Stud je zřejmě nejnebezpečnější pocit, protože ho vždycky provází strach ze zavržení. Strach, že nás ti, které máme rádi, nebo dokonce celé okolí zavrhne. Na rozdíl od pocitu viny stud tak vědomý není a v souvislosti s ním se vynořuje choulostivá otázka vlastní hodnoty. Vyvolává niterný pocit neúnosné a nevýslovné prohry.
Manipulátor snižuje význam, který přikládáte nějakému vztahu.
Někteří členové rodiny však kouzlu osobnosti manipulátora nepodlehnou. Okamžitě mají negativní dojem - vycítí, že je na ní něco divného. Zůstávají ve střehu. To vysvětluje, proč je manipulátor nenávidí.

Sžíravá žárlivost
Žárlivý člověk usiluje o totální splynutí. Vyžaduje, aby se mu partner stále více odevzdával, a nikdy není spokojený s tím, co dostává. Většinou netuší, že takové majetnické tendence jsou ve své podstatě egocentrické a ve skutečnosti vedou k partnerově destrukci. Vzhledem ke své nezralosti není žárlivý člověk schopen milovat jedince, kterého mají současně rádi jiní lidé.
Aby se žárlivý člověk lépe zmocnil svého partnera/ky, musí se zmocnit jeho/její minulosti.
Při takovém obsedantním pronásledování pociťuje žárlivý člověk neustálou nespokojenost.
Ačkoli pro vztah s člověkem s rysy manipulátora jsou příznačné časté poruchy v sexuálním soužití, jen vyjímečně si partner/ka najde milence/ku. Chorobná podezřívavost takového člověka vychází z naprosto imaginárního scénáře.
Zato on je schopen hrát dvojí hru, a to třeba s několika partnerkami/ry. Vše zakrývá snůškou lží.
Ve společnosti, na večírcích se manipulátor snaží svádět osoby opačného pohlaví a přitom žárlivě reaguje na ty, kteří by se jeho stálému partnerovi/ce mohli ocitnout nablízku.

Citová závislost
Dalším důležitým faktorem, který přispívá k izolaci, je citová závislost. Jedná se o "dušení závislost" lišící se od "závislosti tělesné". Tyto "nové závislosti" se definují jako extrémní chování vedoucí k závislosti na práci, sportu, televizi, hrách, počítači, sexu ... nebo na partnerovi. Existuje i závislost na závislých - jako v případě vzájemné závislosti partnerů, kteří jsou alkoholici nebo narkomani.
Závislý se obsesivně připoutává k jedinému objektu, který mu působí potěšení. Závislý zanedbává ostatní aspekty života, v první řadě vlastní zdraví, rozvoj a rovnováhu.
Citově závislý jedinec se domnívá, že je schopen najít rovnováhu a smysl vlastní existence pouze prostřednictvím druhého.
Mnoho závislých osob se zřejmě nedokázalo symbolicky oddělit od matky. Samostatným se může stát pouze dítě, které nabude během svého vývoje jistoty, že má skutečně vlastní hodnotu. Od rodičů se nemůže odpoutat bez úzkosti, pokud ho rodiče upřímně nepovzbuzují.
Citově závislý člověk si myslí: "Bez něho (ní) nejsem nic." Objektem lásky vlastně není partner, ale vztah. Citově závislý člověk se hrozí myšlenky, že ho druhý opustí, takže udělá všechno, aby rozchodu zabránil.
Závislé chování vede k izolaci. Ve chvílích samoty závislý jedinec neví kudy kam. Citově závislá osoba dává přednost nevyhovujícímu partnerovi, než aby žila sama.

* Co dělat?

Neztrácejte kontakt s přáteli, kteří k vám vždycky byli laskaví

Svěřte se jim se svými pochybnostmi, myšlenkami a manželskými starostmi. Přátelé, kteří jsou vyrovnaní, vám řeknou svůj názor na to, co není v partnerském vztahu přijatelné. Nezapomeňte však, že celou situaci by pak s vámi měl řešit terapeut, ne přátelé!

Pokud přátelé a rodina nebudou moci uvěřit tomu, co jim sdělíte, nevzdávejte se, nenechte se odradit a dejte jim konkrétní příklady.

Dejte jim případně přečíst tuto knihu.

Navštěvujte své přátele a rodinu pravidelně (spíš jednou za týden než jednou za měsíc), a to bez partnera/ky. V partnerském vztahu máte právo zachovat si osobní kontakty a aktivity.

Pokud jste ztratili přátele z očí, vyhledejte jejich adresu a telefonní číslo a znovu se s nimi začněte stýkat. Vyličte jim, co se s vámi stalo. Přiznejte jim svou slabost i svou část zodpovědnosti za zpřetrhání styků s nimi. Odhoďte svou pýchu!

Pokud nemáte žádné známé nebo přátele mimo partnerský vztah, snažte se nějaké najít. Zapište se do kurzu, do spolku, sportovního oddílu nebo třeba rozvíjejte své umělecké vlohy. Pusťte se do těchto aktivit, abyste se seznámili s novými lidmi.

Ty z žen, které mají rády svou práci, ať ji neopouštějí, pokud vychovávají děti, je dobré si ponechat alespoň částečný úvazek a v každém případě se poohlédnout po nějaké podnětné činnosti mimo domov.

Člověk je společenská bytost. Podpora ostatních lidí je nezbytná k nalezení rovnováhy nebo k jejímu částečnému uchování.

Manipulátoři nekomunikují s ostatními lidmi prostě, autenticky, jasně a normálně. Dokážou odvést komunikaci od jejího prvotního cíle a přitom tvrdí, že špatně komunikuje partner.

Bez diskuse
Jakým způsobem se manipulátor hovoru vyhýbá?

• Otevřeně odmítá veškerou diskusi (např. odmítá navštívit s partnerem manželského poradce).
• Nedostaví se, ačkoli to slíbil.
• Přijde pozdě (manipulátoři jsou většinou nedochvilní a nechají na sebe čekat).
• Odejde, když je diskuse v plném proudu (přejde do jiné místnosti, jde se "projít" nebo náhle zavěsí telefon).
• Náhle utne hovor (zejména pokud právě mluvíte vy) a začne někomu telefonovat.
• Projevuje zájem o něco jiného, když mluví partner (naslouchá s patrnou nechutí).
• Otevřenou diskusi stále odkládá a vymýšlí si pro to nové a nové výmluvy.
• Trucuje, dokud hovor neskončí.

Rafinovanější a nenápadnější prostředky, k nimž manipulátor sahá, aby unikl autentické diskusi jsou:

• Změní téma.
• Když se partnera/ky zmocní hněv, vysloví znenadání věty typu: "Víš, máš tak krásné oči." Nebo: "Jsi tak krásná, když se zlobíš"
• Interpretuje, tedy překrucuje partnerova slova a přikládá jim jiný význam.
• Používá projekci, tzn. že obviňuje partnera z chování nebo sklonů, které odpovídá spíš jeho vlastním záměrům (např.: "Přiznej, že máš milence/ku", ačkoli sám/a má mimomanželský vztah nebo po něm touží).
• Tvrdí, že nesnáší konflikty (ve skutečnosti je vyvolává). Tím ospravedlňuje svou nechuť pustit se do hovoru o problému, který jeho partnera trápí.
• Odpovídá vyhýbavě.
• Používá nesrozumitelné formulace (slova, syntax); partnerova argumentace se tudíž nemůže opřít o nic konkrétního.
• Lže.
• Projevuje se jen neverbálně (pokrčení rameny, povzdech, nesouhlasný pohled, obracení očí vzhůru, ironický úsměv, svraštění obočí atd.).

Manipulátor často trucuje. Trucuje celé hodiny a říká, že partner musí vědět proč.

Partnerský vztah, který nám po několik měsíců nepřináší nic jiného než pochybnosti, ponižování, ztrátu sebedůvěry, konflikty a ničení našeho já, je ve své podstatě nenormální.
Pomineme-li spojenectví oběti a kata (model, který se vztahuje spíš k sadomasochistickému partnerskému vztahu), každý z nás svým způsobem k trvání vztahu přispívá. Jen my můžeme za to, že jsme popřeli své nejzákladnější potřeby. Přitom ještě přispíváme k vlastnímu neštěstí tím, že se stále podřizujeme přesvědčením, obecným principům, které bývají povýšeny na jakási nevyhnutelná, univerzálně platná životní pravidla. Pokud se neodhodláme měnit některé své představy o tom, "jaký by svět měl být", a nevzdáme se některých svých očekávání (ve vztahu k manipulátorovi naprosto marných), s největší pravděpodobností pasivně přispíváme k politováníhodnému stavu partnerského vztahu s manipulátorem.
Nemůžeme se vymanit z manipulátorova sevření, pokud se nezbavíme hluboce zakořeněné představy, že všichni nás musí mít rádi a vážit si nás.
Komunikace mezi partnery nefunguje, ale to je jen logický následek toho, že nefunguje patologický jedinec.
Ve vztahu, v němž jeden ponechává druhému úplnou moc, takže ten druhý může dokonce určovat smysl existence toho prvního, nedochází k žádnému přizpůsobování.
Je nutné zdůraznit, že manipulátor sice vyhrožuje, ale síla, kterou mu dodává jeho přesvědčení o vlastní neomezené moci, je neúčinná, střetne-li se s pevným odhodláním oběti nepodvolit se, s odporem okolí a s pravomocí soudu.
Nejlepším lékem proti působení manipulátora je bezpochyby sebeláska. Ověřte si, že jsem schopni mí rádi sami sebe, a až potom si slibme: "To už se nesmí opakovat!"

Literatura:
Scott PECK - Nevyšlapanou cestou, Odeon 1993
Josette Stanké - Pouta lásky
M.Murni a G.Stoll - Nenávist k lásce

Mýty kolem DN

Co potřebuji vědět o domácím násilí ?

Někdy je těžké rozpoznat týranou ženu, jestliže nevyhledává pomoc v akutní fázi po incidentu.
Týrané ženy často trpí studem a mohou uvádět jiné důvody pro příznaky svých posttraumatických projevů a reakcí. Mají tendenci minimalizovat, skutečnost je zpravidla horší, než uvádějí.

Musíte se výslovně ptát po incidentech DN.

Buďte trpěliví. Mnoho týraných žen potřebuje pomalý postup (drobné krůčky raději než radikální řešení), ačkoliv jejich situace hoří.

"Psychologické" signály DN :

Jak rozpoznat DN od jiných typů rodinných problémů a krizí

1. Přímým dotazováním - klíčové jsou dotazy na fyzické, psychické, sexuální a také ekonomické násilí
(co se děje, první DN, poslední DN, nejhorší DN,co se mění na agresi partnera, jak jste se chovala při prvním DN, posledním DN, co bezprostředně předchází útoku, jaké máte těsně po útoku potíže, bolesti, problémy, zranění, vyhledala jste ošetření, pomoc - kam jste se obrátila…..)

2. Pomocná vodítka pro odlišení: DN versus jiný problém mezi partnery
diferenciálně diagnostická kriteria jsou tři:

A. startér násilí
DN není vyprovokované chováním oběti!
klíčové otázky poradce "co předcházelo incidentu"

B. opakování
DN není jednorázový akt!
DN je proces, má svůj start, vývoj a spěje k nějakým koncům.
Zásadně mění povahu vztahu.
klíčové otázky poradce "kdy to začalo, jak dlouho to trvá, co se děje nyní"

C. pocit oběti
Oběť DN má typické pocity: strach z opakování násilí.
klíčové otázky poradce "jak reagujete, co vám běží v mysli…"

Zásady komunikace s obětí domácího násilí

Ptejte se oběti.

Odpovědi vám poskytnou přesnější představu o skutečnosti.
- Byla jste již dříve napadána a týrána (historie týrání)?
- Byly napadány i děti?
- Kde jsou děti v tuto chvíli?
- Popište mi dřívější násilné incidenty?
- Pozorujete, že se násilí zhoršuje, dochází k němu častěji a je více intenzivní?
- Došlo i k poškozování věcí?
- Jaké vznikly škody?
- Byly proti vám nebo vašim dětem použity (věci jako) zbraně?

Věřte oběti,

když vám říká, že ji blízká osoba týrá a jinak ubližuje.
Skutečné oběti domácího násilí zpravidla ve vyprávění minimalizují to, co se u nich doma děje. Realita bývá mnohem horší.

Poskytněte oběti důvěru a porozumění.

Jednání s obětí domácího násilí vyžaduje citlivou a trpělivou komunikaci
(Představte se a dejte oběti eventuálně vaši vizitku. Vysvětlete jí, co je vaší úlohou v tuto chvíli. Potvrďte, že chápete, jak je její momentální situace náročná. Povzbuďte ji.)

Předejte oběti kontakty na další služby.

Veškeré kontakty oběti předá v kteroukoliv dobu linka DONA na telefonním čísle 2 5151 1313. Na této lince získají potřebné informace i profesionálové, například adresu nejbližšího azylového domu, poradenského centra a jiných služeb.

Myslete na bezpečí oběti.

Nabídněte oběti základní informace k bezpečnostnímu plánu. Sdělte jí adresu nejbližšího azylového domu nebo krizového centra.

Kdokoliv se může stát obětí domácího násilí, může to být vaše matka, sestra nebo kolegyně. Chovejte se ke každé oběti tak, jak by od vás v podobném případě očekávaly tyto osoby.

Pokud jste nepohybliví nebo v důchodovém věku

Pokud v situaci eskalace domácího násilí nemůžete utéci, přemýšlejte, která místnost ve vašem domě je nejbezpečnější, například ta, kde se můžete zamknout a zatelefonovat pro pomoc nebo zavolat o pomoc z okna.

Pěstujte vztahy s lidmi, nezůstávejte v izolaci. Stačí telefonický pravidelný kontakt, o takovou pomoc požádejte například i některou z nestátních organizací ve vašem regionu. Informaci o nich získáte na sociálním odboru nejbližšího úřadu místní správy.

Pokud máte děti

Utíkat s dětmi je vždy komplikovanější. Dojde-li k útoku v bytě nebo domě tak rychle, že je při útěku nemůžete vzít s sebou, vraťte se co nejdříve zpět s policistou a vyzvedněte je. Mohou se totiž ocitnout v nebezpečí napadení samy, ale násilná osoba se může rozhodnout, že si je nechá jako rukojmí. Ohrožené osoby často neutečou z domu právě proto, že mají strach o své děti nebo se bojí, že je násilník později nevydá.

Pamatujte na své děti při promýšlení bezpečnostního plánu a nacvičte jej s nimi. Označte jim bezpečné místo, kde se mohou schovat a vysvětlete jim, aby utekly k sousedům, když uslyší že začíná násilný incident. Opakovaně je učte, že jejich úkolem je být v bezpečí a ne vás chránit.

Důkladně svůj dům prozkoumejte zevnitř I zvenku a všímejte si cest, kudy by se mohl někdo dostat dovnitř, a stejně tak i vy v nebezpečné situaci ven. Živý plot by měl být sestříhán a vytvarován tak, aby nebránil vašemu výhledu zevnitř . Důležitý je výhled na prostranství okolo domu. Zajistěte garáž. Pokud si to můžete dovolit, nainstalujte elektronické zabezpečovací zařízení.

Dveře by měly být zamčené, nezávisle na tom jste-li doma nebo ne. Nechte si zámečníkem nainstalovat závoru a patentní zámek. Řetízek na dveřích zevnitř je užitečný, ale neočekávejte, že odolá hrubé síle, pokud se někdo pokusí vniknout dovnitř. Většina těchto řetízků je jištěna jen krátkým šroubkem. Na knoflík dveří zavěste zvonek, abyste slyšeli, když se otevírají. Ve dveřích zesilte sklo nebo použijte tenké dřevěné desky na zesílení. Uvažujte I o nahrazení dřeva či skla ocelí. Zasunovací skleněné dveře na verandu jsou z hlediska bezpečnosti problematické, takže se poraďte, jak je zajistit. Předtím, než otevřete dveře, se podívejte, kdo je za nimi. Naučte to i své děti.
Zvažte, zda si pořídíte mříže na okna v přízemí. Pokud bydlíte v bytovém domě s požárním východem nebo balkonem, nemůžete tam legálně zablokovat přístup, protože v případě požáru se musíte dostat ven. Ale můžete tam pověsit nějaké zvonečky, takže budete varováni, když někdo přichází. Zabezpečte zámky na oknech. Sklepní okna mohou být zabezpečena mřížemi nebo tyčemi s bezpečnostními zámky.

Vnější světlo by mělo osvětlovat obvod vašeho domu, zvláště okolí dveří. Ale příliš jasná světla zhoršují viditelnost. Ujistěte se, že světlo je instalováno mimo dosah a chráněno před počasím. Používejte časové spínače, které světlo zapínají a vypínají.