Všechny naše deníky

Základní sed na míči:

Při správném sedu na míči máme nohy dostatečně daleko od sebe (cca 75°),abychom si zajistili stabilitu. Chodidla se celou plochou opírají o zem. Úhel mezi tělem a stehnem a mezi stehnem a holení nesmí být menší než 90°. Na míči nesedíme na vrcholu, ale mírně vepředu, část váhy přebírají nohy (aby se nám nestalo, že přepadneme dozadu). Tělo i hlavu držíme vzpřímeně (nikoli křečovitě), ramena tlačíme mírně dozadu a dolů, ruce volně podél těla nebo na stehnech.

Při hopsání nesmíme ztratit kontakt s míčem, proto se jen pohupujeme, nikdy nenadskakujeme!

1.	V sedu na míči se rozhopsáme. 1A. V rytmu hopsání střídavě přitahujeme obě kolena co nejvýše k hrudníku. Zadeček přitom pořádně zaboříme do míče, záda mírně ohneme ke kolenu. 1B. V rytmu hopsání střídavě vykopáváme jednu a druhou nohu do vzduchu, rukama se dotkneme kolena, zdatnější tlesknou rukama pod kolenem.
2.	V klidu sedíme na míči, ruce v tříslech, abychom vnímali pohyby pánve, a pomalu soustředěně vychylujeme pánev střídavě vpravo a vlevo. Míč by se měl pod námi mírně valit. Poté zatneme hýžďové svaly a podsadíme pánev dopředu a pak vysadíme zadeček dozadu. Při třetí variantě valíme míč pod sebou dokola, střídavě na obě strany.
3.	V sedu na míči se rozhopsáme. Ruce zvedneme nad hlavu a do rytmu střídavě vytahujeme vysoko levou a pravou ruku.
4.	V sedu na míči se rozhopsáme. Ruce složíme na ramena a do rytmu je vytahujeme vysoko nad hlavu.
5.	V sedu na míči se rozhopsáme a do rytmu začneme pochodovat. Pracují nejen nohy, ale i paže. V tomto pochodu uděláme několik malých krůčků dopředu. Zadeček se nám na míči přesídlí více dopředu a my musíme více zatlačit do míče. Když cítíme napětí ve stehenních svalech, zase se pomalu pochodem vracíme dozadu.
6.	V klidu sedíme na míči, rukama si jej po obou stranách přidržujeme. Drobnými kroky přesuneme těžiště do přední části míče a pomalu na míč naleháváme bedry. V této fázi je velmi důležité hodně tlačit do míče, jinak nám ujede. Takto se pomalu sesuneme až do dřepu. Ideální je, když dosedneme zadečkem až na zem a zády stále silně tlačíme do míče. Nelze provádět na kluzké podlaze (koberec), kde by nám ujížděly nohy i míč.
7.	V sedu na míči se rozhopsáme a do rytmu střídavě unožujeme levou nohu a zároveň upažíme do protisměru za pravou rukou. Vrátíme se zpět a opakujeme křížem na druhou stranu.
8.	Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen i lýtek. 8A. Zatneme břicho a svaly dna pánevního a pánev nadzvedneme nad podložku. Pomalu obratel po obratli vracíme na podložku. 8B. Zůstaneme v pozici se zvednutou pánví a snažíme se střídavě každou nohu nadzvednout o pár centimetrů nad míč. Opačnou nohu silně zapřeme do vrcholu míče. Tento cvik je nejen velmi náročný na břišní svaly, ale zároveň i na stabilitu.

9.	Ze dřepu (cvik č. 6) pomalu zády naleháváme na míč. Pracují stehna, ale nesmíme zapomenout silně tlačit zády do míče. Chodidla jsou na místě a míč se nám pod zády valí tak daleko, až na něm celými zády ležíme. Ruce vzpažíme a celé tělo takto protáhneme. Dbáme na to, aby nám hlava nevisela moc nízko! Pomalu se vracíme zpět do dřepu a celé několikrát opakujeme. Uvolňujeme zejména napětí v zádech, protahujeme prsní svaly.
10.	Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen a lýtek. Nohy jen velmi mírně vychylujeme do stran a masírujeme si takto křížovou kost. Vhodné jako relaxační poloha.
11.	Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen a lýtek, ruce rozpažíme. Nohy na míči valíme doprava tak daleko, jak je nám svalové napětí příjemné a hlavu zároveň otáčíme doleva. Opakujeme křížem na druhou stranu.
12.	Ve dřepu, míč mezi stehny, na míč nalehneme a převalíme se tak daleko, až se rukama dotkneme podložky. 12A. Mírně a uvolněně se kolíbáme na míči dopředu a dozadu. Uvolňujeme napětí v zádech. 12B. Ruce i nohy se dotýkají podložky, ale silou je protáhneme dopředu a dozadu.
13.	Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Provádíme kliky, přičemž obtížnost regulujeme tím, jak daleko máme nohy opřené o míč. Nejjednodušší varianta je o vrchol míče se opírat třísly, těžší je přeručkovat tak, aby byl míč pod stehny a nejobtížnější (i na stabilitu) je opřít si o vrchol míče holeně.
14.	Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Pravou nohu ohneme v koleni a zvedáme ji směrem vzhůru. Poté nohy vyměníme. Dbáme, abychom se neprohýbali v bedrech! Posilujeme hýždě a stehenní svaly.
15.	Nalehneme na míč tak, abychom se rukama i nohama dotýkali podložky. Ruce i nohy široce od sebe, abychom si zajistili stabilitu. Střídavě propneme do dálky pravou nohu a levou ruku. Opakujeme křížem na druhou stranu. Posilujeme svaly paží a zad.
16.	Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Pomalu ručkujeme a míč pod sebou valíme tak daleko, dokud si udržíme stabilitu. Stejným způsobem se vracíme zpět.
17.	Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Kolena zaboříme do míče a podvalíme si ho pod sebe tak, že zvedneme zadeček vysoko. Posilujeme svaly paží a stehen. Velmi náročný cvik!

A závěrem jeden cvik bez obrázku. Posadíme se na míč blízko stěny nebo jiné opory a přidržíme se rukou. Nohy široce rozkročíme a skrčíme na míč tak, abychom ho jakoby objímali vnitřní stranou stehen a lýtek po stranách. Když se na vrcholu míče usadíme, pomalu se pouštíme opory a snažíme se vyrovnat stabilitu. Ze začátku je to velmi těžké, ale čím více budete s míčem kamarádit, tím déle vydržíte na míči sedět bez držení. Perfektní cvik, protože pracují i hluboké svaly celého těla.

První trimestr (0 - 84. den těhotenství)

0 Bydlelo nás tam hrozně moc, každé jsme mělo svůj obal s troškou tekutiny. Tma byla, ale teploučko. Najednou se ozvalo prask, jen tak trošku, a už jsem jelo. Toboganem. Dole bylo móóóc takových malinkatých s ocásky a lechtalo to, jak se mnou otáčely. Jedné jsem se líbilo. A tak jsem tady MAMI !

1 Jmenovalo jsem se Zygota, za 24 hodin mi po rozdělení chvíli říkali Blastomera, jak jsem se tak hezky rýhovalo. Třetí den jsem bylo osmibuněčné, čtvrtý den šestnáctibuněčné a tak mi říkali Morula.

5 Pět dní – to jsou kulatiny a čas se zahnízdit, bude mi to sice nějaký den trvat, ale už je ze mně velká Blastocysta. ÁÁÁ tady to je krásná jednocentimetrová peřinka, tady se mi bude líbit, zavrtám se a už tady zůstanu.

7 A zase jsem slavilo další kulatiny – sedm dní a 100 buněk a krásně se mi tady zahnízďuje, teplo, měkoučko a moc příjemný hlas odněkud zvenku – ahoj mami !

9 Devátý den jsem se uhnízdilo, došly mi zásoby a tak začímám čerpat zásoby od tebe, maminko. Až si uděláš zítra těhotenský test, budeš už o mě vědět. Také se ti bude chtít častěji čurat a budeš citlivější na vůně a pachy.

13 Třináctka je moje šťastné číslo. Mám totiž ektoderm a endoderm. Z té první vznikne nervový systém, pokožka, zuby a z druhé trávicí, dýchací a močové ústrojí.

16 To jsem veliké! Měřím milimetr a je mi šestnáct dní.

18 Mamííííí! Je mi osmnáct dní a tluče mi srdíčko, ale na ultrazvuku to ještě neuvidíš, to až mi bude šest týdnů. Ale už nejsem kulaté, jsem šiška, u hlavičky tlustější.

20 Tak už máš mojí fotečku? Měřím šest milimetrů, mám miliony buněk. Už je mi dvacet dní a jsem velmi fotogenické (i když mám hlavičku větší než tělíčko) a mám vytvořeny základy mozku, míchy a nervů. Mám uzavřený krevní oběh, s vlastní krví – určitě mám jinou krevní skupinu než ty, mami. A jestli ti bývá po ránu nevolno, tak to se mnou vydrž.

30 A máme co slavit, je mi měsíc, měřím asi 8 mm. Už můžete rozeznat, co budou moje ručičky, nožičky, oči, uši, lebka a obratle. Mamííííí ty jsi ve druhém měsíci a já plavu. V plodové vodě a přitom pracuji – rostu. Kompletuji systém cév a uzavírám nervovou trubici a taky pracuji na mléčných zoubcích, ale nebude to hned, je to fuška.

40 Je mi čtyřicet dní, srdíčko pracuje, to můžeš, mami, slyšet na ultrazvuku a mozek začíná pracovat. Jestlipak víš, že moje mozkové vlny lze zaznamenat pomocí EEG?

48 Je sedmička šťastné číslo? Pro nás ano. A mně je sedm týdnů, měřím 13 milimetrů a poznám, že je zima, světlo, vnímám bolest a zvuk. A pořád rostu, teď zrovna pracuji na čichových a chuťových buňkách.V osmém týdnu pracuji na obličeji, ale oči ještě neotevřu. A co to je? Na končetinách se mi dělají nějaké paličky, na každé pět. Mamíííííííí! Už nic. To budou prsty.

51 A ještě něco – mám nové jméno. Říkejte mi Plod. Tak mami, organogenezi máme hezky za sebou (to je období osmi týdnů, kdy já jsem pracovalo na zakládání všech důležitýc orgánů a ty na placentě). A prozradím ti, že latinsky se plod řekne fetus, což je česky mladý potomek. Mami, jestli ti je pořád a hodně špatně, hned to řekni tomu bílému, co si nás pořád oměřuje a prohlíží. A až mě zase budete pozorovat, třeba budu v dobré míře a předvedu vám kotrmelec. Já ho totiž umím.

53 To je fuška, uf, uf. Ptáš se, mami, co dělám? No rostu a k tomu dělám vnější pohlavní orgány, ale ne tak doslova. V tom, jaké budou, už jsem mělo jasno, když jsem potkalo tatínkovu buňku, teď mám konečně čas na jejich růst. Tak a mám hotovo. Víš jak jsem veliké? No přesně do ořechové skořápky. Vážím asi tři gramy a měřím tři centimetry!

58 tady mimino, jak mě slyšíte, kontrola, kontrola: ledviny: fungují, žaludek: vytváří žaludeční šťávu

60 tak mami, mám šest gramů a jsem krááásné, no trošku větší hlavička, ale tělo už je vidět zřetelně. Ten žloutkový vak na výrobu krvinek mi, mami, už dosloužil. Tak používám svoje játra, slezinu a ledviny. Já vím, že jsem roztomilé, když si cucám paleček. Už jsi mě u toho viděla na té malé černobílé televizi?

64 plavu si v plodové vodě, rostu, dělám kotrmelce, polykám, čůrám, ukládám vápník do kostiček, hýbu jazýčkem, umím sát a svírám pěstičky. Když mi čteš a zpíváš, hrozně se mi to líbí. A klidně na mě zaklepej.

70 hýbu krkem, mami, s hlavou jde otáčet a hýbat nohama v kolenou. A už se dá poznat, jestli jsem kluk nebo holka, ale nepovím.....

80 jsem obrovské! Vážím 100 g a měřím asi devět centimetrů. A co je zase tohle, zase nějaké novoty na prstech. Že se mi tam dělají nějaké rýhy, to jsem si zvyklo (aha, papilární rýhy říkáte, to jo), ale toto, co to...... Nehty! Já mám nehtíčky. Hurá. No podívejte: hlava je velká jako polovina tělíčka. Jsem krasavec.

84 ahoj mami, jsem chlupaté, ale to prý zmizí, než půjdu ven. Ale zato mi pracuje brzlík a mízní žlázy – můj imunitní systém.

Druhý trimest (85 - 168.den těhotenství)

Uf, uf – nejtěžší práci máme, mami, za sebou. Tolik zajímavých věcí mi muselo vyrůst a že to bylo fofrem, co mami!

 85 tak tohle bylo dobré, tohle zase vyplivnu, no fuj, to jsem si zkazilo chuť, tak zase nějaký dobrý kousíček si musím spolknout, jen co poplave kolem. Jsem vybíravé, mám totiž chuťové buňky a rostu jako z vody – mám sto gramů a hodlám být ještě větší, veliké, převeliké.... A víš, mami, kolikátku mám nohu? No já to taky nevím, ale určitě měří víc, jak jeden centimetr.

90 to by mě teda zajímalo, proč mi ten bílý pán na té televizi všechno proměřuje – hlavičku, tělíčko, stehýnko – aha – aby věděl, kolik mi doopravdy je! Ale to se snad mohl zeptat. Anebo nemohl?

99 mami, já to pořád píšu o sobě, však je těch novinek moc, no pořád rostu a je to práce, je to fuška. A když rostu já, tvoje bříško taky a abys byla krásná (teda, to ty samozřejmě jsi, pro mně ta nejkrásnější maminka na světě) a hebká, heboučká a hlaďounká, až si tě budu ručičkama hladit, masíruj si bříško Bonellou®, je to moc příjemné, když mě tak krásně hladíš..... A něco mi u toho povídej, zazpívej, nebo muziku pusť........................

105 krásně se mi tady, mami, v tvém bříšku plave, ale nemysli si, pořád pracuju a pilně, rostu, rostu klouby, mám sedmnáct centimetrů a vážím asi stopadesát gramů. Ale mami, ty bublinky, co máš v bříšku, to není co si myslíš, to jsem já, já se hýbu, já si tady, přece, plavu. A teď to cítíš, takle šimrám, takhle lechtám, mamí, mamííííí....hihihi

115 pořád rostu a jsem náramně šikovné, při plavání svedu i několik kotrmelců za sebou a takhle kopu a takhle tlačím ručičkama, určitě to poznáš. Vážím dvě stě gramů, to je co?!

120 tak. A teď si porostu a nic nového už nebudu dělat. Měřím osmnáct centimetrů, vážím čtvrt kila. No, místa mi tady vevnitř ubývá a jak se tady protahuju a natahuju, pořád nahmatávám tvoje bříško, mami a tak zatlačím....... Když mě hezky pohoupáš, usnu a když nebudeš dlouho houpat, tak se vzbudím a budu se vrtět, anebo chvilku počkám, co se bude dít. Zkus na mně zaklepat.

127 škoda, mami, že to nemůžeš vidět, co já umím. Když slyším nečekaný rámus, leknu se a zakryju si uši. A kdyby sis na bříško zasvítila silnou baterkou, zakryju si oči. A sny se mi také zdají. prostě je to tady báječné. A i když mám málo místa u tebe v bříšku, umím si najít pohodlnou pozici, ve které se cítím prima. Asi máš, mami, pocit, že se moc vrtím, ale to se nediv, takhle si dělám pohodlíčko.

150 měřím třicet centimetrů a vážím skoro šest set gramů a když dělám kotrmelec, vždycky se vrátím do výchozí polohy, to proto, že mi bezvadně funguje centrum rovnováhy. Dělám si zásoby podkožního tuku, to víš, mami, faldíky mi budou náramně slušet. Umím kašlat a škytat, často cvičím a umím se krásně odrazit od tvého bříška. Zkus hádat, čím jsem se teď odrazilo: ne, to nebyla ručička, to byla nožička.

160 mami, dnes ti napíšu o bezva vychytávce, co mi narostla – klapky na oči. Cože? Jo víčka, že se to jmenuje, aha. Ale oči nechám zavřené, radši. Tam jsem si změřilo, kolik vyrostu za jeden týden: jeden až dva centimetry!

168 no vida, tak druhá třetina nám, mami, končí a jak jsme si to náramně užili, co? Občas tě dloubnu, viď, ale já vím, že jsi ráda. A ty mě v noci netlač, spi na boku, jo! Ať si můžu odpočinout, víš, co to je za práci pro malého človíčka. Budu častěji pospávat i ve dne.

Třetí trimest (169 - 266.den těhotenství)

170 milá maminko, tak už jsem tak veliké, že se tady ani pořádně neotočím. Dokončuji růst obočí, řas a očiček, na hlavičce mám vlásky. Ale víčka neotevřu, ne ne. Vážím asi jeden tisíc dvě stě gramů, můj šlapík měří pět centimetrů. Moc rádo kopu nožičkama a rozkládám ručičkama a v noci je to úplně nejlepší.

180 už mám, mami, hotové všechny buňky, to byla perná práce! Umím používat hmat, čich, chuť i sluch, piju plodovou vodu a už umím otevírat očička. Měřím třicet pět centimetrů a vážím skoro kilo a půl. A teď ti předvedu, mami, pár parádních výkopů. No jasně, to jsou ty boule, co se ti dělají na břiše.

200 mami, dlouho jsem ti nepsalo, protože se neděje nic zajímavého, jen si tak hezky rostu a rostu a rostu..............a ukládám podkožní tuk a pozoruju, co si to tady kolem mně plave a kroutím hlavou

215 vážím skoro dvě kila, mami a měřím asi tak čtyřicet centimetrů. Teď už nechci moc růst na délku, ale trochu se zakulatím a ještě nějaké slušivé faldíčky, abych bylo krásné

225 mamíííííííí ahóóóój už mám dvě a půl kila, to mi to jde hezky od ruky, však teď každý týden přiberu i čtvrt kila jééé copak se to děje? Já línám, kampak jdou moje chloupky?

240 mami, mám skoro čtyřicet centimetrů a vážím tři kila a všechno slyším. Vyprávěj pohádku, mamí

250 mám skoro půl metru, tři a půl kila a jsem hróóóózně veliké. Co to tady je? Mami, nejsou to tvoje žebra? Já do toho dloubnu patičkou a uvidím, co to udělá.

Jsem tady!

Pokud budete cca. 3 měsíce navštěvovat diskuzi podle narození - prosinec 2008, rády vás přijmeme mezi sebe a pozveme vás podívat se na naše fotky a přečíst si soukromé články v našich deníčcích.

A když na diskuzi nebudete déle chodit, přátelství vám z bezpečnostních důvodů pozastavíme. Ale nebude problém ho po vašem opětovném přispívání na diskuzi podle narození - prosinec 2008, znovu obnovit.

Děkujeme za pochopení, chráníme vás i sebe

Prosím o dodržení, alespoň jedné z následujících podmínek:

1. vložení alespoň jedné fotky do albíčka - měsíčně

nebo

2. vložení článku do deníčku - měsíčně (každá má založen svůj deníček pod názvem svého nicku)

nebo

3. zaslat e-mail na adresu magdalenapoulickova@email.cz a podat o sobě nějakou zprávu.

nebo

4. alespoň jednou za měsíc přispět na diskuzi podle narození - prosinec 2008

Bohužel, musíme zkonstatovat, pokud nebudou tato pravidla dodržena, budeme nuceny pozastavit vaše členství u rodinky prosinec 2008. Varovat budeme vždy na diskuzi podle narození - prosinec 2008 . Děkujeme za pochopení, chráníme vás i sebe.