Všechny naše deníky

Ale třeba pro mě to bylo taky jedno z témat, nad kterým jsem dlouho uvažovala už u příprav rekonstrukce. Vždyť co jiného vidíme jako první, když se vracíme po těžkém dnu domů, nebo co jako první vidí milé návštěvy? Přeci dveře! :-) Takže při mých přípravách jsem brala v potaz hlavně design dveří. Jenže pak jsem zjistila, že je toho mnohem víc a nebude to zas tak jednoduché. Ale vezmu to postupně. Dveře do domu totiž musí ze zákona splňovat určité požadavky - zejména tepelně technické vlastnosti. Podle programu Zelená úsporám musí splňovat hodnotu prostupu tepla Ud = 0,95 W/m2K. Zní to jako těžká matematika, že? Ale nebojte, každý dům má svůj “energetický štítek budovy”, podle kterého by vám měl slušný výrobce nebo prodejce dveří poradit. Vchodové dveře musí být samozřejmě i bezpečné, aby do nich nešlo snadno vniknout. Musí i něco vydržet a odolat povětrnostním vlivům a být mechanicky odolné. Těch informací bylo nakonec tolik, že jsem usoudila, že bude nejlepší radit se přímo s někým, kdo se dveřmi zabývá profesně. Nejblíž je nám u nás ve městě firma Svět oken, která letos vyměňovala okna i našim známým. A hlavně dělají i dveře, ačkoliv to podle názvu nevypadá :-) Vydala jsem se tedy na pobočku firmy, kde jsem narazila na bezvadného pána, který si se mnou vydržel půl hodiny povídat o dveřích a o tom, co a jak je třeba pro tuhle konkrétní stavbu. A co jsem se dozvěděla: - To, že má otvor na dveře nějakou šířku neznamená, že lze do něj umístit dveře se stejně širokým průchodem. Třeba: v projektu je počítáno se šířkou otvoru 90 cm, ale lze do něj osadit dveře s průchodem pouze 75 cm, což je opravdu málo. - Lze zvolit, jestli se budou dveře otevírat dovnitř nebo ven. Podle toho, kolik je místa v zádvěří nebo jestli je nad dveřmi stříška… - V našem případě samozřejmě dojde i na výměnu zárubní - tomu jsme se chtěli vyhnout, ale bylo nám to vymluveno jako špatný nápad - technické vlastnosti by pak byli velmi špatné. Design tedy až na posledním místě :-) U toho jsem se musela opět držet požadavků dcery a zetě: Hlavně ne velké bílé plastové dveře! S tím souhlasím, jedná se o venkovský dům a tohle by byla prostě pěst na oko. Nicméně po prostudování a konzultaci s panem odborníkem-dveřníkem jsem se rozhodla plast jako materiál na dveře úplně nezavrhnout. Jen se ještě koukám po vhodném dekoru, který mi padne do okna. O tom ale zas až příště, kdy bych se chtěla rozepsat celkově o exteriéru domu...

Dcera měla v podstatě jen tyhle požadavky: světlé dřevo, prostorná rohová kuchyně s ostrůvkem uprostřed, místo pro větší spižírnu a hlavně pro myčku :-) Já k tomu přidala ještě větší pracovní plochu, což částečně řeší i ostrůvek, ale osobně jsem toho názoru, že pracovní plochy občas není dost, zvlášť, když vaříte víc jídel najednou a k tomu třeba pečete nebo vám pomáhají děti. Jak jsem zmiňovala už dříve, jedná se o starší venkovský dům, takže moje první volba, co se týče designu, padla na rustikální styl kuchyně. K tomu mi bylo řečeno, že rozhodně ne, ale můžeme najít kompromis. Takže moderní kuchyně s rustikálními prvky - celá v barvě světlého dřeva, kromě desky, která bude světle šedá. Teď už k samotnému rozmístění. V dnešní době se hodně pracuje s “kuchyňskými zonámi”: Varná zóna - v našem případě varná sklokeramická deska se silnou digestoří a trouba v úrovni očí (věřím, že to ocení i mladí). Skladovací zóna - velkou spižírnu chceme umístit hned vedle lednice, ať máme vše při ruce. Vedle toho musí být odkládací plocha, na kterou navazuje velký rohový dřez - to je velmi příhodné pro mytí zeleniny a ovoce ad. Mycí zóna - ta tedy tvoří roh kuchyně, nachází se mezi dvěma odkládacími prostory a z levé strany je prostor na umyté nádobí (součástí dřezu). Za tím následuje pracovní plocha a za tím varná deska. A jsme zase na začátku :-) Na ostrůvku asi není moc co představovat - nachází se v prázdném prostoru, tak aby dohromady s kuchyní tvořili obdélník. Podle přání dcery bude nad ostrůvkem závěsný systém na nádobí. Ještě bych málem zapomněla na odpadkové koše - ty jsou umístěny pod dřezem. Jak koš na směsný odpad, tak recyklovací koše. Pod dřezem bude tzv. rohový systém = po otevření dvířek skříňky se dá celá police jakoby vysunout, takže lze uskladnit věci i samém rohu a využít tak veškerý prostor. Poprvé jsem tohle viděla u známých a zdálo se mi to naprosto geniální :-) Další věc, na kterou se často zapomíná, je umístění elektrických zásuvek, kterých musí být dostatek a musí být v dosahu. S tím jsem si poradila díky letitým zkušenostem s vařením :-) Poslední bodem je osvětlení. Kromě ústředního světla jsem do plánku kuchyně umístila bodová LED světla pod horní skříňky, která osvětlují pracovní prostor. Aby celé osvětlení působilo sjednoceně, umístila jsem bodová světla taky u ostrůvku pod desku, což je spíš estetické řešení, ale bude to vypadat bezvadně!

Neptejte se proč. Prostě mě to baví a jsem taková - pro děti bych se rozkrájela, což asi známe všichni. No jo, jenže jsem si uvědomila, že plánovat celou rekonstrukci od začátku do konce není, jako si hrát jen tak u sebe doma, přestavovat nábytek a vylepšovat interiér. Načetla jsem toho už o rekonstrukci spoustu. Ale některé věci mi fakt utkvěly v paměti: 1. Ach ten rozpočet V práci sice počítám každý den, ale sestavovat rozpočet pro rekonstrukci rozhodně nebylo to samé. To musíte spočítat, kolik bude stát materiál, doprava, práce dělníků, likvidace odpadu. K tomu připočítáte rezervu aspoň 10%. Zabralo mi dost času, než jsem dala dohromady všechny nabídky stavebnin, stavebních firem a podobně. Takže doporučuji vyhradit si na tohle hodně času. 2. Předání a kontrola dělníků S nimi musíte nejdřív všechno důkladně projít a prohlédnout a následně při předání zapsat do podrobna závady a všechny případné nedostatky. Je vždycky nejlepší zapojit do tohodle více lidí - více svědků. Protože víc očí víc vidí. Co je zapsáno, můžete u stavební firmy reklamovat, takže tohle je opravdu nezbytný krok. 3. Placení za práci I když počítáte s kalkulací na každou práci (viz. první bod), nikdy není dobré platit stavební firmě všechno najednou, nedejbože předem. Nejlepší je domluvit se na tzv. splátkovém kalendáři - tedy platíte postupně za odvedené práce. Co já se načetla hororových historek, kdy firma prostě odjela a barák nechali nedodělaný! 4. Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit levné věci Zrovna v tomhle případě se šetření na materiálech fakt nevyplatí. Přeci chceme, aby nově zrekonstruovaný dům něco vydržel. To je pro mě jedna z nejtěžších věcí, protože jsem zvyklá šetřit a hledat skulinky, kde se dá. V tomhle má ale naštěstí rozhodující (a správné) slovo zeť. 5. Načasování Tohle se týká především ročního období. My začali v létě, děláme z gruntu vše najednou, a do zimy budeme mít (snad) hotovo, což je se nám nakonec ukázalo jako nejlepší načasování. Dcera s rodinou zatím bydlí u nás, dokud barák nebude normálně obyvatelný. Dlouho jsme ale uvažovali o tom, že začneme s rekonstrukcí až na podzim a přes část zimy, aby všechno pořádně vymrzlo a zatuhlo....no prostě si pořádně sedlo. Kvůli různým důvodům, které tu nechci rozebírat, ale nakonec vyhrálo první načasování. Mám trochu obavu, že si barák do zimy nesedne a pak se objeví nedostatky. Ale tak všichni doufáme, že se to nestane!

Moje největší hobby je interiérový design. Čtu hromady časopisů a knížek, sleduju televizní pořady a dokonce chodím na různé přednášky a školení. Mimoto ale chodím do normální práce a starám se o manžela Jardu, našeho psa Pepíka a často hlídám vnoučka Ondráška. Prostě takový obyčejný život člověka, který našel toho svého životního koníčka a chce se o něj podělit. :-) Teď mě čeká velký projekt - dcera Markéta s manželem rekonstruují dům a já budu vše konfigurovat, aby vše dopadlo podle jejich představ. Je to výzva a já se těším. Tak mě napadlo, proč o tom nenapsat deníček? Budu tu mít nějaké čtenáře?