O KIKI MŇAUKULE
Veronika Ševčíková
Jak se kočinky narodily
Jednou se narodily dvě kočinky, maminka jim dala jména Kiki Mňaukula a Kočinka Hrozinka. Ještě nevěděly, jaké jméno mají, proto se otáčely k mamince a byly ještě slepé. Za chvíli povyrostly, byly už velké a mohly všechno zvládnout.
Jak se potkali s Mourkem, Pacičkou a Kočičákem
Jednou myslely moc a tak ráno prospaly. Nachytaly si myši ve stodole, měli tam totiž tajnou skrýš. Najednou se něco stalo. Tam byla jedna myš, zrovna pobíhala sem a tam, ani si jí nevšimly! Tak si udělaly oheň, nasbíraly dřevo a upekly si ty myši na ohni. Moc jim chutnaly, tak je všechny zblajzly.
Za týden Kiki Mňaukula řekla:
„Hele, tam jsou tři kočky!“
„No fakt“ povídá Hrozinka.
Ani nevěděli kdo jsou a co dělají. Přišly k nim ještě blíž, potom povídají:
“ Já jsem Mourek.“
„A já Pacička“
„Já jsem Kočičák a kdo jste vy?“
„Já jsem Kiki Mňaukula“.
„A já zas Hrozinka“.
„Ahoj!“
„Jestli chcete, pojďte s námi.“
A tak si museli najít ještě nějakou velkou moudrou kočku, nevěděly totiž, jak se má správě kočka chovat, jestli hloupě nebo staře.
Jak šly do nákupu
Jednou, když měly myší už po krk, tak se rozhodly, že si jich sní jenom polovinu a že nechají také kočce, která upadla do bahna. Potom šli do nákupu, že si tam všechno nakoupí. Pak šli ven. Až to nemohly všechno pobrat do paciček, museli dát té kočce polovinu toho, co nakoupily a ony si taky museli sníst trošku. Pobrali to do koše a vezli všechno domů. Zmrzlinu si také nakoupily pro všechny kočinky a papaly jí cestou domů.
Jak Kiki Mňaukulu napadlo, že poletí na vesmír
Jednou, když byly ještě kočinky, nevěděli co dál, napadlo je, že poletí raketou na vesmír. Vlezly do rakety a jen se tam uvelebily, už byly na vesmíru.Potom Kiki Mňaukula povídá:
“ Ty Hrozino, Mourku, Pacičko, musíme jít.“
Tak ony šly. Byly ale na nějaké neznámé planetě. Nevěděly ani kde jsou, ani si to nemohly přečíst, neměly v kožichu nic. Chtěly si udělat oheň, ale vyletěly. To bylo ve stavu bez tíže, ani nevěděly, proč vyletěly. Chtěly dopádlovat k té lodi, teda k té raketě, nepovedlo se jim to. Nakonec zase Pacička povídá:
„Víte co, mňau? Mourku, Kiki Mňaukulo, Hrozinko, musíme doletět tam.“
Sotva je to napadlo, šli do raketoplánu, oblékly se do skafandru a už byly na vesmíru. Přistály na Měsíci. To měly kočičí skafandry s dírkou na ocásek. Ona tam ta dírka nebyla, tak si jí musely udělat, aby měly vůbec čím vrtět. Až byly na Měsíci, vystoupily. Ani nemohly poznat, kde jsou. Tak museli zpátky do rakety a už byly dole, než bys řekl myš. Bylo ráno, už konečně byly doma.
Jak zpívala Hrozinka v hospodě
Jednou, když byly dvě kočinky, setkaly se a to už je dost dávno, chytaly myši, ale to už je fakt dost dávno. Ale já vám povím, jak si v hospodě zpívaly. Něco zarachotilo a byl to tatínek. Kočililinky se šly napít mlíka do hospody, ale tam mlíko neprodávali, tak šly dovnitř. Lízli si z kohoutku vody. Potom si začala jedna kočinka zpívat: „ Já kočinka Hrozinka se usmívám, když mi lidé dají na pusu dort!“
Jak šli do stodoly na smetanu
Jednou si mohly líznout smetany, ale maminka jim to zakázala, tak šly potajmu večer do stodoly. Tam si chtěly líznout smetany, ale jedna myš tam právě hryzala provaz. Nebyl to provaz, byl to Kočičákův ocas!! Kočičák strašlivě řval. Potom jim ta myš upadla do smetany. Když byly už červánky, oni už spaly v té stodole a maminka je tam našla. Moc se divila, co tam dělají, ale oni nic neřekly, lhaly, že tam jen přespaly. Maminka nic nepoznala, protože ta myš ze smetany už utekla.
A konec spadla klec!!
Další pohádka bude příště. |
