| Kivík | 
 |
(20.1.2010 19:00:54)
Ahoj,vím že tohle se netýká vztahů v rodině,ale nevěděla jsem kam jinam to vložit.Totiž řeším tenhle problém: moje kamarádka je už asi 2 roky hrozně hubená,až jsou jí vidět všechny kosti,no nic moc.Báli jsme se o ní a mysleli si,že má anorexii,moc nejedla a hrozně moc sportovala,pořád řešila co kde jaká restaurace a o ničem jiným nemluvila než o jídle.a teď jsem jí už dlouho neviděla,pořád je jí prý špatně a má teplotu.Tak jsme si všichni mysleli,že se konečně tělo začalo bránit a že jí dojde,že musí taky něco jíst.Jenže na Vánoce jsem si s ní psala a říkala mi že je tlustá a musí zhubnout,ale já jí od toho odrazovala,protože to předtím říkala už víckrát a u toho jí vždycky byly vidět žebra.Myslela jsem,že když se dívá do zrcadla,tak prostě vidí něco jiného,než my.Ale ted jsem se od společné kamarádky dozvěděla,že prý dost přibrala (údajně 20 kg-čemuž nevěřím,neviděla jsem jí nejdýl měsíc),že se po nocích přejídá a že prý nechce nikam chodit,prý kvůli tomu že je tlustá.Společná kamarádka to má zprostředkovaně od rodiny té nemocné kamarádky.Mám strach že měla anorexii a že se to přehouplo do bulimie,vím že se to stává a taky že bulimičky nemusí nutně zvracet.No prostě o ní máme všichni strach,a nevíme jak jí naznačit nebo říct,aby šla k doktorovi.už jsem to zkoušela když byla moc hubená a myslím že mi nevěřila,ještě to navíc brala jako přednost.Neřešili jste někdo takový problém,jak kamarádce něco říct,naznačit,aby si nemyslela že jsem padlá na hlavu,aby to vzala vážně? nebo jestli jste měl někdo tuto nemoc,jak jste si uvědomili,že máte nějaký problém? 
|
| Zuuuza | 
|
(20.1.2010 19:05:14)
Meriii, zkušenost s mou kamarádkou (měla anorexii) je taková, že nepomáhá nic... Říkali jsme jí to všichni, i kluci ve škole jí říkali, ať se na sebe podívá, jak vypadá zle. Zlomilo se to až tehdy, kdy přestala mít MS a šla na endokrinologii. Tam do ní začali cpát hormony, po kterých rychle přibírala. Tak se rozhodla přibrat vlastní cestou a ne po hormonech. Podařilo se. Teď už je přes 10 let v pořádku. Ale je to tak, že pokud ten člověk sám nechce, tak neudělá nikdo nic :-( Držím palce!
|
|
| Snapeová | 
|
(20.1.2010 19:08:35)
Meriii, jestli sama nechce, tak bude každé upozorňování brát jako útok na svou osobu. Takže nakonec ještě přestanete být kamarádky.
Sama jsem si prošla anorexií a popravdě anorektičky si nikdy nepřipadají moc hubené. Vlastně si vůbec nepřipadají hubené. Já jsem se z toho ještě dostala poměrně snadno. Nevím proč, ale jednou mi to prostě docvaklo. A dneska sice nejsem hubená, ale jsem šťastná, že jsem z toho venku. Odnesla jsem to "jen" metabolickou poruchou.
Mimochodem, na anorektičky mnohdy neplatí ani psychiatr. Je to běh na dlouhou, hodně dlouho trať.
Hodně štěstí.
|
|
| Leňula, Andělka a Emilka | 
|
(20.1.2010 19:08:40)
Já si to uvědomovala naštěstí pořád, že ten problém mám, ale nešlo mi to zastavit - jela jsem v bulímii. ale odneslo to na mě pomalu všechno, vlasy fuč, zuby hnus, nervy v háji, ms rozhozená. naštěstí jsem si to uvědomila docela brzo, bylo to ještě na učňáku a srovnalo se to samo i ty kila šli zase nahoru ...
|
|
| Insula | 
|
(20.1.2010 19:14:37)
Prostě jí to říct. Ale musíš počítat s tím, že to vezme blbě (pravděpodobně) a že to nebude k ničemu, pokud si ona sama neuvědomí, že má problém. 
|
|
| & |
|
(20.1.2010 19:24:33)
Merii, nasla jsem tyhle stranky http://www.anabell.cz
Jinak, zazila jsem to co popisujes v blizke rodine. Pro tebe je dulezite si uvedomit, ze ona je opravdu nemocna, tzn. ze se k tobe bude treba chovat hnusne nebo divne, bude odmitat s tebou kontakt atd. Ale nenech se odradit..
|
|
| remus | 
|
(20.1.2010 19:24:49)
Tak já si prošla anorexií, uvědomila jsem si to sama, ale anorektičky si opravdu nepřipadají hubené, já měla asi 43kg při 168cm a připadala jsem si tlustá, když už jsem byla tak slabá, že jsem pořád stonala, tak jsem si řekla, že kašlu na váhu, že chci žít, naštěstí to vše proběhlo v krátké době, takže jsem navenek nijak neutrpěla -zuby, vlasy, pleť v pohodě, jen jsem neměla MS, ale ta mi naštěstí naskočila brzy, měla jsem ale strach, zda budu mít děti, no mám dvě a jsem za ně moc šťastná, každopádně to ale v hlavě zůstává napořád, toho se člověk nezbaví, jen si prostě hlídám, abych opravdu jedla, mám 52kg, takže jsem naštěstí nenabrala 20 jako tvoje kamarádka, každopádně, dokud si neuvědomí, že má nějakou poruchu příjmu potravy, tak jí prostěnepomůžeš, kamarádka má bulímii - to jsme spolek,co , no a nevysvětlíš jí to, je stajně stará jako já a vypadá cca o 20 let starší! Pleť v háji, zuby, bezdětná,..
|
| Ecim | 
|
(20.1.2010 20:54:54)
Jednou jsem viděla nějaký pořad o anorexii a bylo to dost smutné. Byla tam anorektička - svobodná, bez partnera bezdětná, neplodná, v invalidním důchodu. Jak sama říkala, tak jedinou radostí v jejím životě bylo to, že je štíhlá a že občas jede navštívit svého čtyřletého synovečka. Fakt k pláči.
|
| remus |
|
(20.1.2010 22:50:28)
Jo, já měla období, kdy jsem jedla ob den jablko a zbyek pila jen vodu, když si na to vzpomenu, tak absolutně nechápu, jak jsem mohla přežít! přitom jsem ale ten typ, co může jíst pořád a nepřibere, dneska už taky nechápu, proč jsem tak blbla, ale že to v člověku zůstane, tak to je pravda, já si tu mršku anorexii ale k tělu znovu nepustím, tím si může být jistá
|
|
|
| Lída+2 | 
|
(21.1.2010 6:54:20)
Tinus....už chápu proč se mě všichni ptali jestli jsem v pořádku....19let- 170cm a 45kg...ale jedla jsem za 3...asi taky mysleli, že mám poruchu , když jsem nastoupila do práce...mě to nepřišlo..byla jsem hubená vždycky...a kluci jsou kostlivečci taky....ale jedí hodně....
|
| remus |
|
(21.1.2010 8:00:23)
Jo, bylo to hrozný období, teď mám jen strach, aby si tím neprošla dcerka, jednou jí manžel řekl, ať tolik nejí, že bude tlustá, no já mu dala, ten si nejdřív myslel, že mi přeskočilo, pak to pochopil a od té doby si dává sakra pozor na pusu a dohlíží na to, aby malá pořádně jedla, ona jí jako mlátička a je přitom taky kostřička
|
| Lída+2 |
|
(21.1.2010 8:10:09)
Určitě to bude dobrý...
|
| remus |
|
(21.1.2010 9:18:39)
Tak v jdenom si děti můžou být jisté, v jídle si je budu hodně hlídat, taky je pravda, že mi obědvají doma, jsem na MD a malou do školy na oběd chodit nenechávám, takhle mám přehled, zda všechno zbaští!
|
| Líza | 
|
(21.1.2010 20:55:07)
Tinus, dohlížet na to, aby dítě všechno snědlo, není zrovna ideální prevence anorexie. Zdravýho vztahu k jídlu dosáhneš nejlíp tím, že ji necháš, ať jí, kolik chce sama.
|
|
|
|
|
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(20.1.2010 19:25:43)
Mám taky takovou kamarádku, váha jí lítá od podvýživy po maxivelikost. Ona už to teda řešila, byla i v léčebně, ale stejně to nevyléčila. Když je hubená, tak je spokojená, chodí mezi lidi, jak přibere, tak se stresne a přestane komunikovat dokud zase neshodí. Nemá menstruaci, je to špatné. Taky strašně sportuje, nejí, nikdy nejí v přítomnosti jiných lidí, je to boj na dlouhou trať.
Myslím si, že tam nějaká ohleduplnost je skoro na škodu, pokud si jí to už říkala několikrát, že je potřeba, aby se kámoška i zdravě naštvala, ono to pomůže najít energii, ale je to hrozně těžké. Existují i nějaké knížky, které to popisují, zkušenosti těch "pacientů". Třeba by si to přečetla a uvědomila si tak, že má podobný problém. A pak dát třeba číslo do nějaké poradny zdravé výživy, kde se na podobné problémy specializují, ale osobně nic takového neznám. 
Jídlo je blbá droga, protože jíst se prostě musí.
|
| Tussi + 3 | 
|
(20.1.2010 20:09:24)
pridavam se do klubu byvalych anorekticek
a k nazoru, ze si to kamaradka musi uvedomit sama, jinak cokoliv se ji rekne, jde vnivec.
mi osobne pomohla prace au-pair. Cizi lidi, prostredi, zadny cas na uvazovani.
add psychologove - chodila jsem na pravidelne kontroly {vazeni a pokec}, a pamatuju si, jak jsem tesne pred kontrolou pokazde na ex vypila 2 litry nejake limonady, abych byla tezsi . Pruser byl, kdyz se doktor opozdil. To mi praskal mocak ve svech
|
| MrakovaK | 
|
(20.1.2010 20:16:58)
no, to je sranda. 
Moje kamarádka měla anorexii, nenechala si nic vysvětlit od okolí ani od rodičů, nakonec na to přišla sama. Už je z toho pár let venku a snaží se o dítě, ale totálně se jí rozjela menses po té nemoci, tak je z toho dost zoufalá.
|
|
|
|
| Šešule | 
|
(20.1.2010 20:15:21)
Špatná zpráva je, že ženy s PPP se musí chtít léčit především samy.
Ta "lepší" je, že bulimičky jdou k doktorovi častěji, než anorektičky, protože si uvědomují, že není něco v pořádku a časté zvracení je obtěžuje víc, než obtěžuje hladovění.
Zkus si s ní o tom popovídat, můžeš jí nabídnout, že s ní k doktorovi zajdeš, ale to je tak všechno, co můžeš udělat. Nemá cenu nutit, přesvědčovat, vyčítat. Bude muset chtít sama se svou situací něco dělat. Držím palce.
|
|
| Theend |
|
(20.1.2010 20:50:41)
Když má bulimii, pravděpodobně bude reagovat jinak, než když měla anorexii. Je to tím, že anorektičky jsou samy se sebou spokojené, jak hezky hubnou, vše mají pod kontrolou a okolí jim může ... Zato teď už je asi ze sebe opravdu nešťastná, svůj vztah k jídlu přestala ovládat, přibírá. Je větší šance, že bude ochotná pomoc přijmout. Zkus to.
|
|
| Andrey | 
|
(20.1.2010 22:19:53)
no vetsina z Vas tady pise, jak jsou z toho venku, ja si to rikam pokazde taky, ale prave jen v dobe kdyz jsem hubena, tudiz spokojena "v poradku", dle meho se tohohle clovek nikdy asi uplne nezbavi a nasledky si ponese...jedine co kamaradce pomuze je, ze sama dopadne na dno zrejme...pokud nepomahaji domluvy, presvedcovani..ono tohle "blazneni" ma vzdy nejaky duvod, kazda urcite vime jaky, mozna by nebylo od veci zjistit co to je prave u te kamaradky a pomoct ji to resit.
Sama za sebe rikam, ze opravdu dokud sama sebe nedonuti....tak nepomuze nic, me par let ted drzelo ditko, ale cim je vetsi, tim vic se to u me zhorsuje a odpovim ti i na tu otazku jak rict kamaradce, ze ma poruchu prijmu? zadne naznacovani, proste to rekni, respektive reknete...dobre je se domluvit treba s jejimy nejblizsimi, to by mozna mohlo necim pohnout, dobre je take rovnou sdelit drsnou realitu, co vse tato nemoc odnasi a prinasi
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(20.1.2010 22:22:32)
Řekla bych jí:"máš poruchu příjmu potravy"
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 | 
|
(20.1.2010 23:17:04)
Bohužel sama nevím. Mám stejný problém, kamarádka ze školy, s kterou se bohužel vídám hodně málo, tak jsem se jí až lekla jak je hubená! Hlavně vystouplé kosti na ramenou, krku atd. Neviděla jsem ji jíst ani jednou když jsem tam byla na víkend, měla rozlučku se svobodou, vdávala se. Bojím se, že v tom pěkně lítá a nejí. Zeptala jsem se jí, jestli je ok, řekla že je... netroufla jsem se jí něco víc říkat, vídám ji bohužel málo, má manžela, tak snad ji ohlídá aby jedla. Je ve věku, kdy by si měla pořídit mimi a aby to vůbec šlo, když nejí. Byla dříve lehounce boubelka, ale slušelo jí to, byla pěkná ženská, teď je hrozně hubená, nějak se mi to zdá až nepřirozené.
|
|
| Kivík |
|
(20.1.2010 23:17:46)
díky moc za vaše příspěvky.ono je to celý složitý,protože kamarádka je takovej ten typ že má všechno pod kontrolou,tvrdohlavá a sebevědomá,takže těžko jí radit.ale ráda bych jí nějak pomohla,jen nějak nevím,kudy do toho,nakonec jsou asi jen dvě možnosti pokud jí to řeknu narovinu,buď si bude myslet že jsem se zbláznila a že mám zbytečný starosti a nevezme to vážně,nebo se naštve a nebude už se mnou chtít mluvit.no jak jí znám tak spíš to první,takže za pokus to stojí.lepší udělat něco než nic.Ale moc díky,že jsem se mohla alespoň vypsatstejně je mi jasný,že si to bude muset uvědomit sama
|
|
| Teraza Horáková |
|
(21.1.2010 1:36:54)
Merii, nemáš možnost sehnat na Vaši schůzku novou kamarádku psycholožku, nebo chlapa? Asi to nebude zdarma a netvrdím, že to pomůže.
Zkusila jsem to, nemám přátele psychology ani psychiatry, to je vlastně jedno, jak to bylo, ale nezabralo to, prostě nemá problém, jen se nestíhá najíst, když stíhá, nacpe se jak medvěd před zimou a pak je jí jen špatně, no - to se přeci stává.
Měří jako já, tzn. cca 165 cm, v době nervů jsem vážila minimum 42 kilo a i to bylo pro organismus blbě, ona má - tipuju - tak 35, možná méně.
Rodiče to neřeší, přítel je debil, vlastně čekám až asi zkolabuje, protože možnosti jiné nejsou.
Naše diskuze se odvíjejí od toho -
"ty jsi fakt hubená, jíš???"
"jo, když to stihnu, ale často když se najím, tak je špatně, asi žlučník" ...
"no jasně, tak se stavíme na interntě....¨
" "ne, to není žlučník, bolí mne žaludek a nezlob se, nemám čas na doktory".....
"tak není normální, aby ses málo a rozumně najedla a zvracela, menstruuješ?"
"jo, to jsou ty moje poruchy"
chtěla miminko, chodím k soukromému lékaři - není tak drahý ten jeho klub, doktor je fakt na tohle fajnovej - on to tak jakože naférovku. Prohlásila, že je kretén, že jí řekl, že je podvyživená a potíže s ovulací atd. mají přeci tlustý ženský.....
dokud nezkolabuje - a věřím, že nebude pozdě - krom toho sdělit jí to - a zavrhne tě, ale za to to stojí, stejně to s ní nehne... zaujatá ručičkou na váze, retušovaným časopisem, BARBIE. Stejně za to může v základu moment, kdy jí někdo řekl, nejpíš v 7-mé třídě, že je tlustá.... protože od osmé je jako lať. Že si pamatujeme takový kraviny.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)