Re: Jak říct kamarádce, že má poruchu příjmu potravy?

Merii, nemáš možnost sehnat na Vaši schůzku novou kamarádku psycholožku, nebo chlapa? Asi to nebude zdarma a netvrdím, že to pomůže.


Zkusila jsem to, nemám přátele psychology ani psychiatry, to je vlastně jedno, jak to bylo, ale nezabralo to, prostě nemá problém, jen se nestíhá najíst, když stíhá, nacpe se jak medvěd před zimou a pak je jí jen špatně, no - to se přeci stává.

Měří jako já, tzn. cca 165 cm, v době nervů jsem vážila minimum 42 kilo a i to bylo pro organismus blbě, ona má - tipuju - tak 35, možná méně.
Rodiče to neřeší, přítel je debil, vlastně čekám až asi zkolabuje, protože možnosti jiné nejsou.
Naše diskuze se odvíjejí od toho -
"ty jsi fakt hubená, jíš???"
"jo, když to stihnu, ale často když se najím, tak je špatně, asi žlučník" ...
"no jasně, tak se stavíme na interntě....¨
" "ne, to není žlučník, bolí mne žaludek a nezlob se, nemám čas na doktory".....
"tak není normální, aby ses málo a rozumně najedla a zvracela, menstruuješ?"
"jo, to jsou ty moje poruchy"

chtěla miminko, chodím k soukromému lékaři - není tak drahý ten jeho klub, doktor je fakt na tohle fajnovej - on to tak jakože naférovku. Prohlásila, že je kretén, že jí řekl, že je podvyživená a potíže s ovulací atd. mají přeci tlustý ženský.....

dokud nezkolabuje - a věřím, že nebude pozdě - krom toho sdělit jí to - a zavrhne tě, ale za to to stojí, stejně to s ní nehne... zaujatá ručičkou na váze, retušovaným časopisem, BARBIE. Stejně za to může v základu moment, kdy jí někdo řekl, nejpíš v 7-mé třídě, že je tlustá.... protože od osmé je jako lať. Že si pamatujeme takový kraviny.