| Jas-mine | 
 |
(19.2.2010 15:30:14)
Od té doby mám pocit, že vztah šel někam do kytek. Vadí mu, že mu vyčítám, že si mě nevšímá, ale co mám dělat?? Jistě, že každej vztah někam postupuje, že nikdy to už nebude jako dřív. Ale když mi dřív psával smsky (nejen na začátku vztahu) a teď je mu zatěžko jednu dvě pitomý zprávičky poslat? Dneska jsem na něj hodinu čekala s obědem, neměl ČAS napsat, že se zdrží. Mám pocit, že už jen pořád čekám. Na to, kdy bude mít trochu čas, míň nervů. Ale mám pocit, že to asi nepřijde:-( Ode mě se očekává snad jen to, že čekám doma, nejlíp s jídlem a už toho mám vážně dost. Když se ani neozve, tak proč bych na něj čekala. Mám taky svý zájmy... Pomoc v domácnosti naprosto skončila, není čas, když musí vydělávat. Sexuální život stojí taky za kulový, většinou je unavenej, někdy jsem zase unavená já a někdy jsem taky naštvaná, takže ikdyž má on zrovna náladu, tak ji nemám já
Obracím se na vás o různé názory. Nechci se rozcházet, ale zároveň mi to takhle vůbec nevyhovuje. Uvítám jakékoli tipy na to, co s tím
|
| Čekatel na smazání | 
|
(19.2.2010 15:32:12)
Nevýhoda podnikání, jak do toho nebude dávat maximum tak se mu asi moc dařit nebude.
|
|
| Wiking | 
|
(19.2.2010 15:37:30)
Občas bych "neměla čas" udělat oběd či něco podobného.
|
| Jas-mine |
|
(19.2.2010 15:39:48)
No, to jsem už občas zkusila a to je docela zásadní problém, protože jsem to nedala vědět dopředu,a by prý počítal s tím, že si to udělá sám. Takže mám dopředu oznámit, že nemám čas? Vážně mě to neba, snažím se o normální chod domácnosti a vděk v podstatě žádnej...
|
| Čekatel na smazání |
|
(19.2.2010 15:42:01)
Zkus si s ním o tom promluvit.
Podnikání je holt závazek a velká zodpovědnost. Promluv si s nim jak to vidi do budoucna, jestli to bude porad takovy nebo vidi nejaky casovy usek kdy by mohl mit vic casu. Zkus byt oporou i kdyz te to neba.
|
| Jas-mine |
|
(19.2.2010 15:45:34)
Už jsme o tom mluvili. Ale nic kloudného nevyřešili. Mezitím mu navíc zvonil mobil.
Snažila jsem se být oporou, ale já tu oporu potřebuju taky. Doma všechno sama nestíhám, pak si připadám jak blbec, že není naklizeno nebo vyžehleno, ale nevím, KDY to všechno mám dělat.
Čas nebude mít asi už nikdy, tím spíš pokud se mu to rozběhne, tak to bude od rána do večera. Přála bych mu to, jenže aby pak nakonec nezůstal sám:-(
|
| Čekatel na smazání |
|
(19.2.2010 15:48:13)
Pak moc variant na výběr nezbývá.
|
|
|
|
| Wiking |
|
(19.2.2010 15:42:25)
On ti taky nezavolá, že přijde později.
A ty přece nemůžeš vědět, že ti to nevyjde.
|
| Jas-mine |
|
(19.2.2010 15:43:37)
To je fakt. Zrovna dneska se zdržím u mamky... Tak aspoň bude mít důvod zavolat nebo se pro mě stavit.
|
| Wiking |
|
(19.2.2010 15:47:13)
Byla bych na něj normálně milá, ale omluvila bych se, že mi to nevyšlo - stejným způsobem jak to dělá on.
Nebo neměj čas mu např. vyprat triko na fobal, nebo něco takového.
Hodně sil a trpělivosti přeji 
|
| Teraza Horáková |
|
(19.2.2010 22:11:58)
Vendy, to je něco jako vydírání a na tom bych vztah tedy stavět nechtěla, ale to máme každý jinak.
|
| TerezaHon |
|
(2.3.2011 13:12:02)
Souhlas, také bych tyto hry nehrála... Myslím, že vztah by měl být upřímný, asi si s ním o tom všem promluvit...
|
| Ronni | 
|
(16.6.2011 16:48:49)
taky souhlasím
|
|
| Ronni |
|
(28.7.2011 19:47:24)
|
|
| hh | •
|
(13.10.2011 16:52:55)
hh
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| štěpánka | •
|
(19.2.2010 16:09:03)
Jasmine,
a co děláš ty? Myslím - máš práci, staráš se o děti a tak? Nebo jen pečuješ o domácnost a o vztah?
Rozhodně je na čase najít si svou "zábavu" - více práce, kamarádky, návštěvy, apod. a sem tam nestihnout co jste si domluvili.
Pokud mu nedocvakne, je to asi marný.
Držím palce, ať se cítíš líp...
|
| Jas-mine |
|
(19.2.2010 16:15:41)
Štěpánko - ještě dodělávám školu, bohužel prezenčně, takže domů přicházím odpoledne, do toho pomáhám mamce s podnikáním a snažím se mít vše doma hotové, no.
Nejhorší je, že mám různý zájmy, jeden koníček jsem teď šidila kolik měsíců- prostě pořád není čas. Nedokážu si sedbout k něčemu svému oblíbenému, když nemám doma všechno hotové (ale chtěla bych vidět někoho, kdo má někdy doma hotové vše ). Takže navíc jsem z toho taková napruzelá, tím spíš, že on mi teď doma s ničím nepomůže a já kmitám, aby to k něčemu vypadalo.
Doteď jsem byla taková, že když jsem věděla, že má být doma, tak jsem si ani kamarádku nedomlouvala, abysme mohli být spolu... Tohle je určitě chyba na mý straně - že všechno se snažim dělat kvůli němu. Abysme se spolu aspoň nějakej čas za den viděli, abysme měli dobrou večeři, atd atd. Začarovanej kruh
|
| berta | •
|
(19.2.2010 16:38:23)
Jasmine, možná se cítíš nedoceněná. Líbí se mi, co píše o svém vztahu s manželem Summer.
Některé Tvé problémy s tím, že manžel nehlásí, že nepřijde na oběd mi přijdou dost dětinské. Můj manžel taky podniká a já mu vařím jídlo a trochu doma uklízím a starám se o děti. Bohužel nemám zaměstnání nebo školu, kde bych se cítila potřebná, neslyším od manžela často slova ocenění. Ale snažíme se domluvit, když vím, že budu zařizovat nebo se bavit mimo domov a nebudu vařit nebo mít navařeno. I on mi říká, že nebude k obědu doma, ale občas jsem nervozní, když nepřijde včas. Párkrát jsem mu sama zavolala nebo řekla, že se bojím a od té doby mi to většinou řekne. Ale náš vztah už je delší a některé věci už jsme si ujasnili.
|
|
| štěpánka | •
|
(19.2.2010 17:20:01)
Jasmino,
Ó jak tě chápu. Prostě si začni dělat věci po svém. Buď vás to rozdělí definitivně a nebo naopak se tvůj přítel chytí za nos, když zjistí, že nejsi nepřetžitě k dispozici a aspoň domluvené společné akce dodrží.
Zažila jsem něco podobného v 1.bezdětném manželství, skončilo rozvodem. Ani si nakonec nevšiml, když jsem nebyla doma. Zato si všiml, že jsem mu přestala poskytovat skoro celou svou výplatu, aby mohl podnikat (po 3letech, kdy jsem vše táhla finančně sama) ....
|
|
|
|
| Summer_09 | 
|
(19.2.2010 16:25:41)
Jasmine, máte děti? a ty máš svou práci?
Napíšu ti jak je to u nás - sice manžel nepodniká, ale pracuje strašně moc. U nás je to o to pikantnější že mi zapomíná hlásit i výjezdy nejen mimo město, ale i mimo republiku; většinou si vzpomene večer že vlastně letí tam a tam.
NA DRUHOU STRANU, když dorazí domů, dává mi najevo že si toho váží, že je mi vděčný, že ho držím svým humorem i přístupem nad vodou (protože na úklid i jídlo si může někoho zaplatit..) a že jsem nezbytná pro to, aby rodina fungovala.. protože když já jsem v pohodě, jsou v pohodě všichni. A to mi dává křídla.. a důvod abych fungovala.
Často je to těžký, jasně, ale já mám na to jednak štastnou povahu a za další .. víš spousta kamarádek má sice chlapa doma ve čtyři, ale lehne si v trenkách s pivem na gauč a kamarádky pak mají problém, když mají tak často nemocné dítě jako já a MUSI se vrátit do práce, protože je partner neuživí. Mě čas netlačí, začnu lážo podnikat z domu po porodu druhého.. a uvidíme co dál.
A jinak je důležitý nastavit si pravidla..u nás manžel si třeba zvykl se mi hlásit, když jede někam autem nebo po příletu, když mu volám do práce, máme dohodu že volám na soukromý, když se nic neděje (a i tak se to snaží zvedat, i když mi jen řekne že nemůže) a když by byl urgent, volám na služební.
Večer mu volám mezi šestou a sedmou, jak to tak zhruba vidí s příchodem.. a on pak volá když odchází z práce na parkoviště.
Záleží na přístupu tvého chlapa; pokud se s ním pravidla domluvit dají a to podnikání má budoucnost, plánujete nebo máte děti, snažila bych se ho podpořit. Asi ti nebude moc pomáhat doma ale můžeš si třeba pořídit paní na úklid.
Důležitý je přístup, vzájemný respekt a úcta k tomu, co dělá ten druhý.. Ten můj taky sem tam dorazí o dost později než plánoval, ale je mu to fakt líto a mě je zase líto, že je tak unavenej 
Tak držím palce...
|
|
| Del | 
|
(19.2.2010 16:28:53)
nečetla jsem příspěvky ostatních,ale když začal podnikat manžel a byla teda jiná doba a dařilo se mu, bylo to u nás stejné. Ale řeknu ti jednu věc, buď se budete mít finančně dobře a manžel obětuje většinu času práci a nebo ne.
Jediné řešení je přestat se na manžela tak fixovat, společný oběd ve všední den je výsada jen několika párů - tak s ním přes týden nepočítej,společně budete obědvat o víkendech. Že na tebe nemá čas? A kolik času bys chtěla aby ti věnoval? Místo toho abys čekala,že se tobě bude manžel věnovat,věnuj se sama sobě - běž do fitka na kosmetiku ... A společně si naplánujte aktivitu jednou za týden - kino,večeře, společné koukání na DVD
Podnikání je oběť,musí se tomu něco dát,jinak nemá cenu to dělat ...
|
|
| Katka, kluci 11 a 7 | •
|
(19.2.2010 16:35:47)
Také by mě zajímalo , zda máš malé děti. Protože jestli ještě ne, tak nechápu, proč sedíš doma ,uklízíš, vaříš a čekáš. Zařídila bych si vlastní aktivity, práci, koníčky, sporty... co já vím.Podle mě je brzy na to propadnout domácí ponorce, pokud k ní nejsi "nucená" malými dětmi.
|
| Jas-mine |
|
(19.2.2010 16:45:48)
Ještě nemám dětičky.
Děkuju za pohled z jiný strany - a máte pravdu, ženský
|
| Teraza Horáková |
|
(19.2.2010 17:09:30)
Jas-min. Ó jak chápu. Paradoxně - ne TEBE, ale jeho. Začátek podnikání za sebou mám taky a k tomu tahdy dvě malé děti.
Na lásku, vyznávání, cokoliv nebyl čas, než se to zajelo, snad jsem počítala i ze spaní. Strach, že to nepůjde, pravda, počáteční investice nebyly velké, ale byly a mi neměli peníze, strach, že něco zvorám, učila jsem se na zkoušky skoro rok, lítala kvůli nim přes celé Čechy.... až tak po roce jsme si trochu vydechli, když se to zajelo. Ale manžel chápal, když něco potřeboval, tak si o to řekl, tam moc možností není. Každý začátek je těžký.
|
| Lucka007 | 
|
(19.2.2010 18:17:58)
Taky se přidávám a spíš chci poradit tobě... Já to z nám z obou stran - podnikám já i partner, zároveň máme 3 děti a společnou domácnost.
Nechci ti nic vytýkat, ale chápu spíš jeho. Pokud je pro tebe prioritou pořádek v domácnosti, mít naklizeno a opečované děti, tak to asi klapat moc nebude. Pro nás oba jsou prioritou děti, práce a domácnost je na posledním místě. Pokud se nestíhá, dá se jíst namazaný chleba, nebo se dá zajít do restaurace.
Žijeme v místě, kde je problém sehnat dobře placenou práci a tak podnikání vychází jako nejlepší varianta. Po několika letech jsme se dopracovali k tomu, že máme o trochu víc času na sebe, ale pokud si jej uděláme, snažíme se opravdu být spolu.
Já mám tak trochu pocit, že jsi na něm příliš závislá, ono trávit den tím, že s jídlem čekáš na chlapa, to je nanic. I když mateřská k tomu svádí. Udělala bych si víc svůj vlastní program s dítětem, pokud je závislej na tom, aby se s vámi najedl, tak klidně dvakrát do týdne restaurace, ve zbylých dnech bych uvařila něco, co se dá rychle ohřát. U nás třeba využíváme pomalý hrnec - tam se jídlo vaří samo a po uvaření se přepne ohřev a udržuje jídlo teplé, takže když přítel dorazí, stačí naložit na talíř. Nebo jsou i různé termohrnce, které po určitou dobu udrží jídlo teplé. Když je třeba obchodní schůzka, tak se opravdu nejde sebrat s tím, že manželka čeká s obědem a jít domů.
A když bych měla napsat co nám to dalo oproti běžnému zaměstnání, tak to bude otřepané - víc svobody, víc sebevědomí a víc jistoty, že se dokážeme uživit.
Dnes už si třeba užíváme pohodová rána, když odvezem starší děti do školy, tak máme čas se v klídku nastartovat, dát si spolu kafe, popovídat. Kdykoliv se vyskytne něco neočekávané - nemoc, možnost někam vyjet i v týdnu, není problém přeorganizovat, což s normální prací není vždy lehké.
Já už bych neměnila, jen to chce fakt toleranci.
|
| Lucka007 |
|
(19.2.2010 18:28:48)
Teď dočítám, že děti nemáte... Tím spíš bych zkusila udělat se víc pro sebe, mít svoje zájmy a nefixovat se na něj. On myslí na vás oba, jen ti to dává najevo prací, chce vás zabezpečit do budoucnosti. A mít doma spokojeného, sebevědomého chlapa taky není k zahození. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že než se člověk naučí odpočívat a vypnout, chvilku to trvá.
|
|
|
|
|
|
| Paulis | 
|
(19.2.2010 17:05:39)
Taky to tak bylo u nás. Kam až to došlo - netřeba dodávat. Teď jsem začala podnikat já a je poznat.Makám od rána do noci - ne samozřejmě v kuse a domácnost a partner mne naprosto nezajímají.Prostě už není čas. Tu trochu času co mám,věnuji malému.
Kam to povede - nevím a upřímně je mi to jedno. Teď manžel skuhrá, chce aby to bylo jako dřív, ale cesta zpět už není.
A říkám si - co bych za to dala mít partnera, který doma vše obstará a já budu ta opečovávaná.
Druhá stránka - všichni manžela litují, co si to vzal za ženskou . Takže - člověk si nevybere.
Radím počkat - až se zajede, bude mít času trochu více a mezi Vámi se to srovná.
|
|
| Myšutka* |
|
(19.2.2010 20:56:51)
Jasmine, nauč se v první řadě nečekat. Podnikání (zvlášť v začátku) je nesmírně náročné na čas a já věřím tvému muži, že skutečně nemá čas ti psát. Časem se to určitě zlepší, ale nebude to stejné jako dřív. Musíš se naučit žít svůj život a manžela brát jako partnera, nikoliv jako střed tvého světa.
Věř mi, že domácnost se dá v pohodě zvládnout v jednom, pokud si promyslíš co je postatné a nebudeš chtít být superženou. Musíš se ale rozhodnout, jestli na model - on vydělává a já pečuji o hnízdo přistoupíš. Já jsem na to přistoupila, nejsem doma za rohožku, manžel si opravdu váží toho, že se domácností zabývat nemusí, ale je potřeba si stanovit meze. Domácnost dokáže člověka zničit, je to ubíjející nekončící práce a tak se člověk musí naučit kompromisům a využít všechny finty pro ulehčení. Máme myčku a sušičku a v době, kdy jsme měla děti ještě hodně malé a já byla se zdravím na štíru jsme měli i paní na úklid. Což bylo finančně náročné, ale rozhodně lepší, než abych se zhroutila.
Můžu tě ubezpečit, že pokud si řekneš, že to zvládneš a budeš mít svůj život a navíc i milujícího muže, tak to opravdu zvládneš. Pokud nemáš pocit, že manžel dělá levoty, tak není důvod se na něj zlobit. Místo čekání s večeří se v klidu najez sama, ohlas že máš svůj program a ten si užij. Ale nedělej naschvály, to nevede k ničemu.
Jinak mám za sebou doby, kdy manžel o půlnoci poslal SMS, že si lehne v kanceláři na zem a nepřijde domů, kdy mi v poledne zavolal, ať mu sbalím kufr, že za hodinu odjíždí na čtrnáct dní do Francie, kdy mi po týdnu služební cesty zavolal, že ještě nepřijede, že nejdřív za další týden... A to už bylo v době, kdy měl doma dvě děti. Samozřejmě, že byly doby kdy jsem měla pocit, že to je k ničemu, že to je vztah na houby. To bylo v době mé první mateřské dovolené. Pak jsem pochopila, že má prostě takové povolání, že to lepší nebude a rozhodla jsem se žít tak, abych byla spokojená i když manžel má málo času. Podařilo se, jsme spolu už 16 let a je nám fajn.
|
|
| ricpic21 |
|
(14.6.2010 17:50:58)
Ahoj, zkus udělat něco pro sebe. Najmout si sem tam chůvu nebo uklízečku a vyšetřit si trochu volna pro sebe - od sportu,po kadeřnici,po setkání s kamarádkou nebo kamarádem... To mi vždycky zvedne to "ženský" sebevědomí, které nemusí čekat na to, jestli manžel uroní nějaký to slovo nebo gesto znamenající, že si mě všimnul i jinak než jako domácí sílu. Připadám si pak hezčí, upravená a užiju si trochu "světa mimo domácnost". Držím palce, ať vše dobře dopadne.
|
|
| Petra |
|
(17.2.2012 0:57:49)
Využij, že podniká a začni taky :) Bude rád a bude tě v tom určitě podporovat.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)