Dana |
|
(22.9.2010 10:16:29) Já se malému nedivím, že nechce na plavání chodit. Dcera taky usedavě plakala, že tam nepůjde, přitom jsme chodili na bazén dost často a líbilo se jí tam. Nedalo mi to a domluvila se s dcerou, že se tam přijdu podívat, jak plave.Problém byl v tom, že plavčice neuvěřitelně na děti řvaly a vozily děti na dřevěné tyči z jedné strany bazénu na druhou. Když něco nechtěly udělat nebo se bály, tak je jednoduše do vody shodily. Dcera byla právě taková citlivka, že se jich bála a bála si i té tyče, že když se jí pustí, tak že se utopí. Z plavání jsem ji odhlásila a chodili jsme spolu a byla v pohodě.
|
enny |
|
(22.9.2010 12:28:19) Dano, když jsem chodívala plavat, tak nám to dělávali taky CHodila jsem už do školy, ale byla jsem z toho celá pryč Já bych pochopila - z dnešního pohledu - ještě ten křik.. prostě je muselo být slyšet, ale oni nás doopravdy v té vodě pouštěli, prostě ucukli s tou tyčí.. Zřejmě existují takové děti, které se musí do vody hodit.. snad.. ale jako vyučovací metoda mi to přijde otřesný.. Úplně se mi to plavání protivilo, počítala jsem každou minutu, kdy už bude konec. Ale - jak píšu - to už jsem chodila do školy.. jenže k dospělýmu, kterýho by učili plavat, by se taky tak nechovali
Jinak já jsem brečívala ve školce každy den v šesti letech.. Ve škole už pohoda, jak už tu bylo psáno, připadla jsem si také důležitá
|
|
|