| Janďulka a princezny | 
 |
(9.4.2011 11:43:42)
O tom, že moje dcera se nechce nechat od nikoho hlídat jsem už psala kdysy a já to brala jako fakt. Nyní se ale situace změnila. Manžel je v nemocnici, kdy už to dcera vnímá jako fakt, že má jen jednoho z nás a je na mě upnutá a hlídá mě víc než jindy, když je manžel třeba jen v práci a ví, že večer přijde domů. Jenže já musím jít jeden den do práce a tak přijela babička, která dceru teda nikdy moc nehlídala, ale minule když tu byla už zvládli společně hřiště beze mě. No ale teď je situace citlivější. Babi přijela dřív, aby dcera měla možnost si zvyknout, tak jsem je hned teď dopoledne poslala na procházku. Za chvíli přišli zpátky, že dcera brečí. Zapomněla jsem podotknout, že jsou jí dva. Cítím se hrozně, mám pocit, že je to pro ní za trest. Vysvětlím jí to, ona mi to odkýve, ale sama vidím že jí to vadí. Budeme to muset obě nějak přežít
|
| rezignovaná | 
|
(9.4.2011 11:54:24)
Já myslela, že je jí 10, ve dvou bych to pokládala za normální.
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(9.4.2011 11:57:36)
Chce to trpělivost. Když se ty budeš cítit hrozně, že ji necháváš s babičkou, tak se ona bude cítit taky tak. Být s babičkou je bezva: to musí být především tvůj názor. Pak si i dítě snáz zvykne. Zvykne si, uvidíš.
|
| Hadi a spol | 
|
(9.4.2011 12:05:56)
S tím určitě souhlasím - ty musíš vědět, že je to bude v klidu  A prostě to předat malé Hezky se s ní rozloučit, říct jí, kdy přijdeš a odejít
|
| Janďulka a princezny |
|
(9.4.2011 12:16:22)
teoreticky to zvládáme, já jí to vysvětlím, řeknu kdy přijdu, ona to přežije, ale je psychicky taková zlomená, plačtivější, pořád se chce chovat a já to jaksi neumím nevnímat tak, že mi jí není líto. ještě tomu dodá, když se přitulí a řekne, mami já tě potřebuju
|
| Epepe | 
|
(9.4.2011 12:19:10)
Tý jo, dvouletá dcera řekne: "mami, já tě potřebuju"? Máš doma tedy opravdu chytrou holčičku! 
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(9.4.2011 12:22:41)
Jde o to, kdo koho vychovává: jestli ty dceru nebo ona tebe. Můžeš přisoupit na to, že o dění ve vaší rodině bude rozhodovat ona. Příště si vybrečí něco jiného a pak něco dalšího. Když jí to dovolíš.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(9.4.2011 12:24:06)
Je to malé dítě, je ve strasu z toho, že jí zmizel jeden rodič, má strach, že se vypaří i další, to fakt není vhodný okamžik na nějakou "výchovu".
|
| Martina, 3 synové |
|
(9.4.2011 13:03:33)
Dítě se nevychovává, když je nějaký "vhodný čas", ale pořád.
Holce nikdo neubližuje, ke kňourání není důvod.
Tatínek je nemocný, to je zátěžová situace pro všechny. Všichni - včetně dítěte se tomu musejí přizpůsobit. Nedá se s tím nic dělat. Když si sednou a všichni svorně budou plakat, nic se nezlepší.
Babička je pro ně záchrana, východisko z nouze. Je nutné její hlídání přijmout pozitivně. Ne litovat dceru, že s ní musí být.
|
| Jana Nová |
|
(9.4.2011 13:18:18)
Tohle ale není otázka výchovy. Je jednoduše naprosto normální, že dvouleté dítě chce být převážně s rodiči. Stejně tak normální je postoj zakladatelky.
Fakt lituju všechny děti, které prošly studenovou výchovou alá "VŠAK SI ZVYKNE" jenom proto, že to pro matku bylo jednodušší.
Jinak zakladatelce bych radila jít (chodit) na procházku společně ve třech. Přijde mi, že takhle si dítě má šanci zvyknout trochu hladčeji. Dělala jsem to tak a osvědčilo se mi to.
|
| Petra+3 | 
|
(9.4.2011 13:51:40)
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(9.4.2011 13:23:14)
Ke kňourání má naprosto jasný důvod - má prostě strach. Ignorovat její pocity je cesta do ještě horších problémů, byť se nemusí projevit okamžitě.
|
| Martina, 3 synové |
|
(9.4.2011 14:47:38)
Měla jsem na mysli objektivní důvod - holčičce nic nehrozí, nikdo jí neubližuje. Strach má, pochopitelně, je to nová situace, všichni máme strach v takové chvíli. Jde o to, aby matka přenesla na dítě pocit, že se vše s pomocí babičky dobře zvládne a není na místě plakat nebo vzdorovat, protože s babičkou je svět stejně v pořádku jako s rodiči.
|
|
|
| *Niki* | 
|
(9.4.2011 16:04:55)
Martino, je to dvouleté dítě! To má "nárok" chtít být jen s rodiči, popř. klidně jen s matkou. Nevím, jak moc je na babičku zvyklé, ale pokud s nimi babička téměř nežije, tak do skupiny tzv. nejbližších lidí, pokud přijde nějaká krize, nepatří...
To není žádné kňourání. Zakladatelka sama píše, že s babičkou i odejde, ale pak brečí a vrátí se zlomená a ustrašená.
Představ si, že se ti přihodí něco velmi nepříjemného, a já ti místo tvého manžela poslala... třeba manžela tvé kamarádky. Ať si zvykáš, že tě může utěšit i někdo jiný, než jen jeden chlap...
Mě přijde normální, že v radosti jsme s kýmkoliv milým, ale v krizi se upínáme k nejbližším lidem...
A pro tu holčičku je to maminka. Co je na tom vymrčovacího a kňouracího?
|
| Martina, 3 synové |
|
(9.4.2011 16:28:10)
Nic. Jenže maminka potřebuje jít do práce, tatínek je v nemocnici. Maminka může ustoupit a místo do zaměstnání jít s holčičkou do parku. Což evidentně nechce. Malá zase nechce zůstat s babičkou. Jejich zájmy se kříží. Obě mají svůj nárok na pochopení a já je obě chápu. Taky bych mohla vyčinit matce, že v takové chvíli nechá děcko napospas úzkostem. Je na zakladatelce, co si vybere.
Můj názor je, že takhle malé dítě si zvykne rychle. Kdyby byla situace vyostřenější a dítě muselo být nějakou dobu jen s babičkou, za pár dnů by nevědělo, že mělo nějakou matku. Zní to krutě, ale je to tak.
|
|
|
|
|
| Petra+3 |
|
(9.4.2011 12:31:50)
Nemyslíš, že je trošku rozdiel, keď dieťa plače za rodičom a keď plače, že si niečo vynucuje (hračku a pod)?
Zakladateľke: chovanie dcérky mi v tom veku príde naprosto normálne, takisto mi príde normálna Tvoja reakcia (že Ti je malej ľúto). Ver mi, že vekom sa to postupne zlepší a príde čas, keď sa bude dcérka k babičke pýtať a bude s ňou rada, len do toho štádia musí dospieť.
Ak momentálne nemáš inú možnosť, nedá sa nič robiť, ale chápem, ako sa cítiš 
|
|
|
|
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(9.4.2011 12:19:17)
nám tady s tímto pomohl až psycholog, protože problém byl vážnější ... švagrová měla vážnou havárii a nevěděli jsme, jestli vůbec přežije, nějak jsme si nedávali pozor, že malá to vnímá, vztáhla to na mě a žila v neustálém strachu, že se mi něco stane ... dokonce v sedmi šla na hlídání k babičce a utekla domů. Babička ji honila po cestě, no komedie. Dala jsem jí pořádně za uši (nebila jsem ji, jen slovně) ... teď už třeba i jde, ale je na ní vidět, že prostě by byla radši s jedním z nás dvou. Je to neskutečně omezující a já si pak to volno ani neužiju 
|
|
| *Niki* |
|
(9.4.2011 12:39:41)
Jsou jí teprve dva! Je zaprvé malá, zadruhé teď přišla na nějakou dobu o jednoho rodiče, je nejistá... na nějakou výchovu k samostatnosti není vůbec čas.
Možná výchova k nejistotě a pozdějším neurózám...
Mého prvorozeného v tomto věku nehlídal nikdo. Ve šel bez jediné slzy do školky a zvládl ji lépe, než většina tzv. otužovaných dětí - to jen poznámka, že i tzv. mamánci v malém věku nezůstanou mamánci navždy
Buď s ní.
|
|
| Maraska |
|
(9.4.2011 13:23:44)
Chce to postupný zvykání. Já dycky dala malýho k babi nebo přišla ona k nám, babi ho něčím zaujala a já se vypařila, neloučila jsem se s ním. A pak taky chodíme do mat. centra (kde jsem si třeba odskočila kamarádka mi ho nachvilku pohlídala). A takhle si postupně zvyknul...
|
| Katka +3 | 
|
(9.4.2011 15:27:41)
...takhle si postupně zvyknul, že na mámu se spolehnout nemůže, protože ta si kdykoliv bez varování zmizí.
|
|
|
| dadlenka |
|
(9.4.2011 15:41:11)
Mám 2,5 letého synka a taky si mě hlídá, zvlášť když je nemocný, tak se nenechá zabavit ničím a nikým, jenom rodiči. Když jsem potřebovala častěji hlídat, babičku i vyhazoval, abych neodcházela. ŘEšení pro nás je, že babička přijede k nám a odveze ho k sobě- tím se situace obrátí, on je ten, kdo dobrovolně maminku opouští, jenom mi zamává a jde.
Takže zkuste to udělat opačně, aby malá opustila maminku a potom se k ní vrátila. Jinak mám tři kluky a ti dva starší byli stejní, i když babičku viděli každý den, stejně byly scénky, teď je jim 9 a 6 a je problém spíš opačný
|
|
| Suza007 | 
|
(9.4.2011 16:33:01)
Víš co, ve dvou letech je to dítko ještě malé a když není zvyklé na pravidelné hlídání, tak to může být dost problém. Zvlášť když je tatínek v nemocnici, což už takovéhle dítě samozřejmě vnímá.
Na druhou stranu pokud do práce musíš, tak holčička to s babičkou jeden den určitě přežije. Možná by pomohlo, kdyby s ní šla třeba do ZOO nebo někam, kde zapomene, že s sebou nemá maminku. Podle mých zkušeností je nejhorší hlídání doma, kde dítko nemá žádnou jinou zábavu, než plakat po mamince.
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)