Carollyn |
|
(21.6.2013 14:17:13) Ono by asi bylo nejlepší, kdyby tatínek netlačil na pilu. Seznámil se s nějakou dámou, společně trávili čas návštěvou divadel, výlety, dovolené... A zároveň měl zaplacenou nějakou paní na úklid, obědy vyřešeny např. dovozem od pečovatelské služby, nebo u nás si chodí důchodci do školní jídelny s ešusem. Není to žádná hanba. Takže by měl s paní společné zážitky, doma uklizeno, o jídlo postaráno a paní by neměla pocit, že ji někdo nutí do role pečovatelky. A třeba by se to časem i vyvinulo jinak...
|
Inaaa |
|
(21.6.2013 15:04:51) Jojo, vím o ženách, které si muže našly na práci, maká jim na chatě a ještě musí vysypat peníze. Někdo se seznámí na tanečních pro seniory, ale někteří důchodci, když vidí ten starobinec, tak utečou.
Zaujalo mě v jednom rozhovoru s Hapkovou dcerou Petrou, že její matka Zora Ulla Keslerová, která žije v Římě, má přítele, ale nebydlí spolu, přesto se stýkají několikrát do týdne. A takhle to vedou už dlouhá léta. Každý domů chlapa nechce, natož mu vařit a další věci. Dnes jsou v kursu i muži, kteří vařit umí, nemusí to dělat žena.
|
|
Mysterious |
|
(21.6.2013 16:49:23) Já doufám, že to nepožene moc rychle a že případnou zájemkyni nepoplaší. Na druhou stranu, v osmdesáti na půlroční oťukávání už asi není moc času. Přála bych mu, aby si někoho našel. Co se týká té paní na úklid, to jsem psala, že k němu chodí. Horší je to s jídlem, táta je zvyklý na domácí stravu a na domácí pečení, já mu dovezu, ale to nejde denně, nebydlím ve stejném městě. Ono asi moc pánů v téhle generaci, co by byli zdatní v kuchyni, se nenajde. Aspoň ze svého dětství si pamatuju jen jednoho tatínka kamarádky, který se občas u vaření motal.
|
Líza |
|
(21.6.2013 16:54:15) Mysterious, když táta zůstal sám, jedna z věcí, které si dal za cíl, aby to vůbec přežil (bylo mu moc těžko), bylo naučit se vařit. A dal to. Od sekretářky z bývalé práce, od různých známých i z časopisů si vytahal různé recepty a podle nich vařil. Od té doby se tradují naše božíhodové husy - pozve nás vždycky celou rodinu na hovězí polívku a na husu s knedlíkem a se zelím. Bylo mu hodně přes 70, když se to učil. Je to věc motivace, ne toho, že to nejde.
Ale - proč nevyužijete dovážku obědů pečovatelskou službou?
|
Mysterious |
|
(21.6.2013 17:00:26) Lízo, řekla bych, že je rozmazlenej domácí stravou.
|
|
|
Inaaa |
|
(21.6.2013 16:57:54) U kamarádky v rodině vařil celý život zásadně otec, již zemřel, takže nebyl z mladé generace. Jeden můj kamarád vaří a i píše kuchařky, na podzim mu vyjde o houbách myslím.Už je taky starší ročník. A matky bratr když se rozvedl, měl další partnerku,a najednou peče skvělé štrúdly a to mám pocit, že se v manželství kolem kuchyně tedy vůbec nemotal. Snažil až kvůli té další ženě. Teď už nemá žádnou a peče dál...
|
|
Pole levandulové |
|
(21.6.2013 18:58:39) Kdyz umirala babicka, bylo ji i dedovi 80. Zbyle mesice zivota vyuzila k tomu, ze se nechala polozit do kuchyne na gauc a ucila dedu varit. Ne, ze by z nej byl prebornik, ale zvladl to i pres svuj handicap, tj nemel cich. Ona ale byla celkove zena velmi prakticka a predvidava, protoze kdyz umrela a deda si chystal klobouk na pohreb, nasel za krempou listek s pokyny, jak ho ma naparit a vycesat predtim, nez ho oblekne. Muj tata taky umel varit a varil cele moje detstvi dost bezne, stejne pak v duchodu - to jsme se s detmi tesily na chaloupku, ze bude mit deda pro nas navareno a k caji napecene domaci povidlove buchty.
|
|
|
|