| Alenka.Alča |
 |
(1.7.2013 14:18:41)
Inspiruji se jednou včerejší diskusí.
Můj první pionýrský tábor byl v mých 8 letech, po druhé třídě. Tehdy jsem ještě byla "jiskra" a spolu se třemi dalšími kamarádkami ze třídy jsme se více méně staly protagonistkami experimentu posílat na drsné pionýrské tábory už takto malé děti.
Byl to přesně ten typ táborů, který byl uprostřed divočiny a vše jsme si tam museli dělat sami.
Program : ranní rozcvička spočívala v uběhnutí así 1km, poté rozcvička a pravidelné skákání přes "lidskou kozu". Když jsem to nepřeskočila, musela jsem si dát za trest tělocvik v rámci poledního klidu.
Poté snídaně, úklid stanu a čekání na vizitu. Vizitě se před stanem muselo podat hlášení a poté nám obodovali úklid.
Následovalo "dopolední zaměstnání". Ano, opravdu "dopolední zaměstnání", nejmenovalo se to jako na dalších táborech "dopolední program". Náplň byla pracovní. Jít do lesa na dřevo, řezání polínek,služba v kuchyni, služba na bráně a hlídání tábora, jít s barely několik kilometrů pro vodu apod.
Oběd a krátký, kratičký polední klid.
Odpolední zaměstnání, náplň podobná jako dopoledne.
Večeře a večerní zaměstnání. Ano, i po večeři bylo večerní zaměstnání.
Co si pamatuji, tak pernamentní žízeň. Jednou jsme měli celodenní výlet, který byl vlastně celodenní pochoďák horkem a provázený ohromnou žízní. Tehdy jsme si my, osmileté děti, hodně sáhly na dno svých sil.
Hygiena. Téměř nulová. To se přežít dalo  , horší bylo, že nás vedoucí nutili jednou týdne se umývat v lavórech navzájem po sobě. Kdyby měl každý jeden lavór sám pro sebe, bylo by to O.k. Takto se v jednom lavóru muselo po sobě několik holčiček umýt nohy, ve druhém tělo, ve třetím zadek. Ano, i zadek jsme si musely umývat v lavóru po sobě. Měla jsem tam pak po těchto "rituálech" zánět močového měchýře, což nikdo neřešil.
Chování vedoucích : "výchova" pomocí trestů. Za každou blbost jsme dostali za trest řezání polének. No pak se alesoň po absolvování tohoto tábora dávalo k lepšímu, kdo odjel domů s větším počtem za trest neodřezaných polének  .
Výsledek tábora byl ten, že mé tři další osmileté spolužačky po zbytek života odmítly jet na další tábory a jejich rodiče to akceptovali a skutečně už nikdy nikam nemusely. Mě moje mamka neakceptovala a postupně mě přihlásila ještě na další tábory jinam, od zaměstnavatelů rodičů (na ten od pionýru už jsem ani já nikdy nejela) Ty už ale byly podstatně lepší a díky tomu jsem se naučila, že tábory "nemusí být za trest"  
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(1.7.2013 14:22:06)
Na pionýrský tábory jsem nejezdila.
Jezdila jsem na skautský, taky se tam makalo fest, spalo se v týpích, mám na to ty nejkrásnější vzpomínky. Doufám, že moje děti to taky bude bavit.
|
| Alenka.Alča |
|
(1.7.2013 14:25:31)
A od kolikati let jsi tam jezdila? A jaká tam byla hygiena? A také jste tam dostávali za trest řezat polínka a jaký byl ranní tělocvik?
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(1.7.2013 14:32:44)
Jezdila jsem cca od desíti.
Hygiena - umývárka vybudovaná na potoce. Tam jsme se myli komplet studenou vodou včetně čištění zubů. Holky pak občas chodily do stanu, kde měly lavor s teplou vodou - to už si ale fakt nevzpomenu, jak často to bylo.
Trestání prací si nepamatuju, ono se tam tak nějak ani netrestalo, se mi zdá. Občas měl někdo "dištanc" od programu a byl přiřazen ke sloužící družině, případně mu byl přidělen nějaký extra úkol, ale to už muselo bejt. Jednou taky byli dva kluci zbaveni slibového odznaku a posláni domů, to byl zárodek nějaký šikany a udělalo to na mě fakt dojem  .
On je asi rozdíl, jestli všechnu tu práci a disciplínu vyžadujou nějaký "lampasáci" vedoucí, nebo jestli je to společnej projekt oddílu, kterej se schází i přes rok, kde funguje určitá (ne příliš přehnaná) demokracie a vědomí společných pravidel a společnýho cíle. Pak se snese ledacos, co by jinak možná byla buzerace a galeje.
|
| Alenka.Alča |
|
(1.7.2013 14:51:23)
Tak tak. My jsme se tedy taky scházely v průběhu roku, ale vedoucí jsme pak měly jinou a k ní byl předělen jako pomoc naprosto cizí mladík "lampasák", jak jsi to trefně pojmenovala.
|
|
|
|
| Monika. |
|
(1.7.2013 15:22:47)
Kopřivo, za našich mladejch let byl skaut zakázaný, nebo v kterém období ti bylo těch 10?
|
| Lída+2 | 
|
(1.7.2013 15:24:52)
no do skauta chodili až moje sestřenice narozený okolo 80- víc let....do té doby to bylo zakázané...
|
|
| Šuplík | •
|
(1.7.2013 15:31:58)
Spousta skautských oddílů po zákazu v 70.letech přešla pod hlavičku PO - pionýrské organizace nebo TOM - turistického oddílu mládeže nebo pod Svazarm apod, ale skautské tradice se vedoucí a členové drželi dál. Počínaje celoroční činností - výpravy, schůzky v týdnu a konče vyvrcholením v podobě letního tábora....
V 90. letech se pak oddíly vrátily zpět, pod hlavičku Junáka.
|
| Girili | 
|
(1.7.2013 15:39:11)
Fakt se u vas Pionyr pretransformoval do Junaka? :-o U nas vznikl jako zcela paralelni a konkurencni organizace rozpadajicimu se Pionyru. Nutno rict ze o mnoho uspesnejsi.
|
| Šuplík | •
|
(1.7.2013 15:47:39)
Girili, samozřejmě že se Pionýr nepřetransfotmoval do Junáka - to je pitomost a ani by to snad nešlo, vzhledem k tomu, jak některé pionýrské oddíly vypadaly a fungovaly - a to jsem hlavně nenapsala.
Ale oddíly, které byly v obnoveném Junáku po r. 1968 až do zákazu v 70.letech (některé) si pod hlavičkou Pionýra (TOMu nebo Svazarmu) dál jely své skautské zvyklosti a tradice a po obnovení Junáka se vrátily tam, odkud "vzešly" - ne všechny, rovněž jen některé. Stačí si třeba přečíst historii Foglarovy Dvojky a vidíš to na vlastní oči. Ten oddíl nepřestal fungovat, jen se přesunoval pod různé hlavičky.....
|
|
|
|
| Žžena |
|
(1.7.2013 18:03:24)
On už ten zákaz víc jak dvě dekády neplatí, takže máme třicátníky, co v děsíti ten skaut zažili 
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(1.7.2013 20:03:20)
Tak tak
|
|
|
|
|
| Šešule | 
|
(1.7.2013 14:24:20)
Můj první tábor byl taky toho ražení, že jsem další leta odmítala kamkoli jezdit. Masová akce, nástup na každou hovadinu a hlavně- vedoucí měli svoje oblíbence, který protěžovali My měli za vedoucí hysterku, co na nás byla uražená, když jsme prohráli v nějaký hře (bodeť by ne, když jsme byli nejmladší, že), slečna a chlapec, co spolu chodili a dělali vedoucí, zas ze svých družstev udělali jedno, protože bez sebe nemohli být.. Pro mě to byla ukázka blbě vedenýho tábora. Odvahu něco podobnýho zkusit jsem dostala až okoli 14ti let
|
| Šešule |
|
(1.7.2013 14:25:15)
Ale nebyl to pionýrskej tábor, byl to prostě tábor, kam jezdilo většina dětí z okolí. Vlastně to byl jedinej tábor, kam se dalo v tý naší pr.. ehm obci jet.
|
| Alenka.Alča |
|
(1.7.2013 14:57:37)
To protěžování oblíbence tam bylo také, jen se mi to už nechtělo dopodrobna vypisovat. Čili lépe řečeno hlavní vedoucí pionýrského tábora vzal na tábor o rok mladší holku, než jsme byly my, svého snad šéfa a podle toho se k té holčičce každý choval. Takže sedmiletá holčička nic moc nemusela, vedoucí ji dokonce při výletovém pochoďáku i nesli po chvilkách na zádech. Při umýváni v těch lavórech měla přednost prvního umytí, takže ona se umývala v čisté vodě a my ostatní až ve vodě po ní. A tak by se dalo pokračovat..
|
| Šešule |
|
(1.7.2013 17:22:54)
Tábory jsou, jako asi všechno, o lidech. Rozhodně to není o polních umývárnách a jedení z ešusu.
|
|
|
|
|
| Brita | •
|
(1.7.2013 14:29:46)
Jezdila jsem na tábory od zaměstnavatele rodičů a byla to nádhera. Jsem kolektivní typ, v té době fyzicky zdatná, takže mám desítky medailí z nejrůznějších sportovních soutěží, jezdila jsem později jako praktikantka a vedoucí...jo, kdeže ty časy jsou.
|
| Lída+2 |
|
(1.7.2013 15:03:50)
Brita, jednou mě naši nedostali na tábor od cihelny od toho ROH, odvezli nás kamsi a nástupy v košili ráno zelené, večer modré....jsem našim řekla, že je prosím jet zase na normální tábor.
Jo a jeden tábor....3-4 třída...už ani nevím....jsme byli ve Svratouchu,tábor v kopci nad rybníkem....a lilo z těch 21 dní snad 14 stanem nám normálně protýkala voda a mamka mi říkala, že kdyby nepřstalo, že jsme jeli dom dřív, že jim každý den v práci říkali, že tábor ač na koci skoro plave.
Byl tam jen hangár a takoá ta postavená umyvárka u lesa. Bylo to super.
Jen moje sestra to nerozdýchala....tehdy prvnák a tárory vyloženě nesnášela.
|
| Lída+2 |
|
(1.7.2013 15:05:43)
tak si vzpomínám na tábory Horní Bradlo, tam jsme se myli v Chrudimce a ta´=tka , když tam byl stavět tábor tak mi hlásil: bude se Ti tam líbit,ale mamku tam nevezmeme, asi by to nepřežila" měla pravdu,tábor byl úžasný!!!
WC v lese, civilizace kdesi asi 2-3km...nikde nic...jen les a louka....
segra po tomto táboře prohlásila, že už NIKdy NIkam nejede a opravdu nejala.
|
| Alenka.Alča |
|
(1.7.2013 15:28:01)
Tak to na tom byla ségra stejně jako moje tři spolužačky  
|
|
|
|
|
| Inka | •
|
(1.7.2013 14:32:54)
Na pionýrský jsem nejezdila, normálně od ROH. Líbilo se mi to tolik, že jsem pak jezdila jako praktikantka.
|
|
| Carollyn | 
|
(1.7.2013 14:39:45)
Já jsem byla na táboře celkem 4 x. Jelikož jsem Husákovo dítě, tak všechny, až na ten poslední, byly pionýrské, takže žádný skaut.
První tábor: havárka. bylo mě 10, bydleli jsme v chatkách po 4, s ostatníma holkama jsem si moc nesedla. Tento tábor by se dal nazvat NUDA NUDA ŠEĎ ŠEĎ. Žádný program, pořád otravné nástupy na cokoliv, ve štrůdlu na jídlo, na procházku, většinou se jenom sedělo před chatkou a nic se nedělalo. Tady by se myslím hodilo i to dopolední a odpolední zaměstnání. Pamatuji se, že měl být táborák. Udělala se velká vatra, nafasovali jsme buřta s chlebem, aby jsme si ho opekli, ale čekalo se na hlavní soudružku vedoucí. Nic se nedělo asi hodinu, všichni toho buřta snědli a já měla hlídku na vrátnici, takže z ohně jsem neměla nic. prostě hrůza tábor.
Tábor č. 2: kamarádka mě vytáhla na tábor od Domu dětí a mládeže, komunistického to sádla v našem štatlu . bydleli jsme v budově, dopoledne normální vyučování, učili jsme se o revolučním odborovém hnutí v různých socialistických zemích a rozvojových zemích, učili se budovatelské písně 50 tých let, prostě takový výcvikový tábor Hitlerjugend... Ale odpoledne zase se vedoucí celkem snažili, chodili jsme do lesa, na koupaliště, hráli hry, takže i když to byla pakárna, tak vzpomínky mám celkem dobré.
Tábory 3. a 4.: ty byly fajn, bylo to v Jeseníchách v lese, ve stanech, všechno jsme dělali sami, ale bylo to pohodové. Taky se tam makalo, ale odíly byly smíchané, kluci i holky, malí i velcí, takže to bylo celkem spravedlivé. Bylo tam hodně zábavy, žádná hygiena, umívali se v potoce, prali si v potoce (podle toho to prádlo potom doma vypadalo), měli služby v kuchini, ale byla to opravdu zábava, vedoucí většinou fajn. Toto ale nebyly pionýrské tábory, bylo to od mamky z práce.
|
|
| Miilu | 
|
(1.7.2013 14:58:37)
na pionýrském jsem byla jednou, v 1. nebo 2. třídě, tábor nebyl moc povedený, nějak se stalo, že jsme neměli pitnou vodu, příděl byl 1 hrneček pití na den, to je asi nejsilnější zážitek, další že jsme se šli koupat, cesta pěšky cca 2 hodiny, pak rychlý vlez do jezírka, které bylo tááááák studené, že se ani plavat nedalo, úplně se mi svíral hrudník tím ledem, pak pionýry zrušili a já za pár let začala jezdit se skauty a to bylo super...jezdili jsme vlastně od jara na víkendové výpravy a chystaly louku pro tábor - takže vyklestit, vyčistit místo pro stany s podsadou, místo pro kuchyň, pak v létě se jelo na 2 nebo 3 týdny, dělaly jsme si všechno samy, hygiena v potoce nebo u studánky, vaření v polní kuchyni, bylo to supééééér 
jednou jedinkrát jsme jely do již postaveného tábora po klucích a chytly jsme skoro celý tábor salmonelu....
pak jsem jezdila ještě jako praktikantka...vzpomínám na to všechno moc ráda, bylo to skvělé
|
|
| Lída+2 |
|
(1.7.2013 14:58:39)
Na tánory jsem jezdila od první třídY a Nic takového jsem na svých 8 táborech nezažila. Naopak vzpomínám ráda na ty věci co jsme tam zažili.
|
| Lída+2 |
|
(1.7.2013 14:59:50)
Jo a moje tábory pořádala Cihelna takže žádný nástupy v šátcích se nekonali
max. na 2-3 na začátku tábora a na konci,aby měli splněno.
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(1.7.2013 15:07:41)
Jezdila jsem od první třídy a jak nesnáším hromadné akce, tohle bylo super. Byl to tzv. pionýrský tábor, ale byl to tábor od fabriky, kde byl můj táta zaměstnán. A hlavní závod měl x dalších pobočných z celého kraje, takže jen na táboře jsem se viděla s kamarádama a kamarádkama z těchto pobočných závodů z jiných měst. Už na táboře jsme si domlouvali další tábor za rok. Když jsme se sešli, tak to bylo - jé, ahoj, kde je Jirka, proč nepřijel, co Hana...........
Ale je fakt, že to byl megatábor s vlastní jídelnou, pro malý děti zděný budovy, pro větší chatky a pro kluky stany s podsadou. Buzeraci si nepamatuju a že si tohle pamatuju, takže nebyla. Chodili jsme potají do kuchyně na koláče, při dešti jsme si chodili do kuchyně dávat sušit boty, každý znal každýho i v tom počtu dětí, co tam bylo. Jediná "práce" byla jít na borůvky a každý musel povinně nasbírat půl litru - na koláče a na kynutý knedlíky. S hygienou se to nepřehánělo, ale sprchy s teplou vodou byly 2x týdně, víc to nešlo, abychom se mohli vystřídat všichni. Největší dobrodružství bylo, když přišel plavák a spláchlo to kluky, nebo když se malý děti bály bouřky, to jsme pak my větší měly službu na pokojích, když to spláchlo kluky, tam jsme musely jim sbalit věci, rozebrat si to a dát to usušit, spali v jídelně. Nebo když některý dítě uteklo, tak my větší jsme měli skupiny a dítě hledali /vždy v noci, protože i když se to malý dítě bálo, tak utíkalo vždy v noci/. Znala jsem to tam už jako svý boty, takže jsem se třeba mohla zdržet a jen mi řekli - jdeme tam a tam, tak přijď.
A tábory byly na 3 týdny. Za mne - skvělý a super.
Jediná pruda byla ranní nástupu a vztyčování vlajky a dřepy nebo kliky za dopis - no ale když tam člověk nebyl poprvý, už věděl, jak se vyhnout a správce prozradil, kdy dopis přišel a bylo.
|
| Xantipa. |
|
(1.7.2013 15:09:42)
Jo a taky jsme měli mít pionýrský kroj - no na 3 týdny se muselo vybírat, co vzít a co ne, takže většinou měl kroj ten, kdo to tam neznal a fakt ho vláčel. Ale vždy jen na první nástup, pak ho všichni najednou zapomněli doma. Já ho nikdy s sebou neměla, ale asi to muselo být v propozicích, když to byl ten pionýrský tábor.
|
|
| Alenka.Alča |
|
(1.7.2013 15:16:03)
Jak dřepy a kliky za dopis? Jako "za trest", že vám přišel dopis? Tak koukám, že náš tábor měl v trestání ještě rezervy
|
| Xantipa. |
|
(1.7.2013 15:28:35)
Ne, to bylo jako za odměnu - uděláš 10 dřepů a za odměnu dostaneš dopis, za 5 dřepů byl pohled. Kluci měli kliky, menší kluci taky dřepy a mohli říct - já nechci dělat kliky, udělám dřepy - a nic se nedělo. Nevnímali jsme to jako trest, ale v podstatě ranní nástup byl pruda, protože jsme byli rozespalí a chtěli, abychom tam byli na vztyčení vlajky, takže opruz. Večer to už leckdo nestíhal, to se neřešilo. Na nástupu se řešil plán, problémy - prostě organizační věci, všichni všechno věděli a stačilo to říct 1x. No a ty dřepy a kliky - někdo mohl sám, někdo s někým dalším, nebylo trapný ticho, tleskalo se, řvalo se, povzbuzovalo se, smáli jsme se, nikdo nebrečel nebo že by se cítil trapně. Když někdo nechtěl, řekl, nechci a dopis jsi nedostala, ale zase věděli, že zadržovat se nesmí, takže ti ho extra odnesli. Když jsem byla na táboře po operaci, špatně se mi chodilo, nohy mě hrozně bolely, dřepy bych neudělala, ani když by na tom závisel můj život a nechtěla jsem vysvětlovat, co, jak a proč. Naši to nevysvětlili, takže jsem se stejně nevyhnula vysvětlení, co a jak a proč nemůžu běhat, skákat, dělat dřepy apod. Takže jsem dělala, co jsem si sama odhadla, žádná buzerace, nemohla jsem na pěší celodenní výlety, tak všichni vedoucí, co zbyli v táboře, řekli, co bych mohla a já si vybrala. Ale tam jsem se napevno rozhodla, že rozhodně nechci být učitelkou - do tý doby jsem chtěla.
|
| Alenka.Alča |
|
(1.7.2013 15:48:19)
Aha
|
|
|
| moni bara | •
|
(2.7.2013 20:44:46)
U nás bylo dřepování za pohledy a dopisy spojeno s tím, že někdo (ehm, třeba já) pocházel z velké grafomanské rodiny a tudíž mu chodilo něco téměř každý den, jiný naopak dostal 1 pohled za tábor, když měl štěstí. Proto byla korespondence z domova spojena s "jistou nevýhodou", aby to nebylo tolik líto těm, co nikdy nikdo nepsal.
|
|
|
| Š. | •
|
(1.7.2013 21:01:26)
Jak se to tam jmenovalo? Tábory byly asi hodně podobné, ale tohle mi připomíná ten "můj" - Božanov
|
|
|
| fisperanda | 
|
(1.7.2013 15:19:56)
Pro mě byly tábory za trest všechny. Kromě jednoho, tam sme měli vedoucího takovýho mladýho nácka, co celý léto lítal v bombru, brával nás do lesa a tam sme se mlátili klackama, to bylo gut. Jinak nuda a utrpení, nesnáším organizovanou zábavu, nesnášela sem noční bojovky, nesnášela sem blbý noční hlídky a ještě horší budíčky a rozcvičky. Nesnáším kolektivy, společný jídelny, hluk, a tady toto všechno, a úplně nejhorší bylo nadšení ostatních "hurá po obědě si zahrajem vybišu", vůbec sem nevěděla, co to jako má znamenat.
|
|
| Abigail* | 
|
(1.7.2013 15:36:30)
Já jsem byla na táboře asi 5x, z toho 2x na zimním. Na tom zimním jsem se ve třetí třídě naučila pořádně lyžovat. Letní tábory byly taky fajn - vždycky jsme bydleli v chatkách, že bychom měli nějaké zaměstnání si nepamatuju. Chodili jsme se koupat, hráli jsme všelijaké hry v přírodě a na jednom z táborů jsme každý den jezdili na loďkách po jezeru.
|
|
| Girili |
|
(1.7.2013 15:37:15)
Jezdivala jsem od treti tridy (1988) na tabory Československeho červeného kříže na Redkovec. Byval to masovy tabor - 16 oddilu po 15-16 detech vsech vekovych kategorii. Byl to oficialne tabor pro deti se zdravotnim handicapem - cervene oddily - deti s epilepsii a podobnymi diagnozami (ty mely mirne omezeny program), zlute oddily - deti s problemy s mocovymi cestami a ap. a pak zelene oddily - deti s problemy s pateri a jinymi ortopedickymi problemy, ale do techto oddilu se "schovalo" i spousta nas zdravych deti.
Bydleli jsme v chatkach a okalech, nastupy 2x denne, program docela zajimavy, 2x denne cca 1/2 hodiny zdravotni cviceni. Celotaborove hry ve vekove smisenych druzstvech, nocni bojovka, koupani, vylety, diskoteky, sluzby na brane (jen ve dne). Kazdy rok nejaka tajemna zalezitost v okoli - nechazely se tajemne predmety, ztracely se jine predmety, pak byl treba nekdo "unesen", jako se do toho zapojila policie a cely tabor se pak "nenapadne" vydal v podvecer do lesa chytat padoucha. Dlouho jsem verila, ze to neni nahrane. Bohuzel nase vedouci byla lina a dost nas drzela dal od centra deni, takze zadny rok jsem si na padoucha ani nesahla a nas oddil ho malem ani nezahledl. :-/
Praci jsme nemeli zadnou, jidlo zajistene kucharkami, pitny rezim po cely den - odporne sladky caj volne k dispozici ve varnach s kohoutkem. Obcas nejaky mensi ohnicek na vylete (s burty - parada!), Jeden velky slavnostni taborak na konci tabora (bez burtu - nuda!) Dva nejstarsi oddily mivaly 2-3 denni "putak" na Stvoridla na Sazave. Mladsi deti jim to nehorazne zavidely.
Ve starsim veku jsem tam chtela jezdit delat praktikantku, ale pomery - zvlaste vztahy mezi vedoucimi, se tam zmenily k horsimu. Pozdeji se tabor uplne rozstepil a z neoficialnich zdroju ty dnesni tabory v tomtez miste stoji zaprd.
Od pate tridy jsem jezdila na skautske tabory a ty jsem milovala - maly tabor v prirode, bydleni ve stanech s podsadou nebo v typi, nocni hlidky, vse jsme si delali sami, koupani v potoce, latriny, polni kuchyne, kamaradi, ktere jsem znala z oddilu pres rok. Parada!
|
|
| Persepolis | 
|
(1.7.2013 15:43:04)
Jezdila jsem na tábory celé dětství a nic podobného nepamatuji. Nejsem moc typ pro organizovanou zábavu, takže já měla vždycky nejraději osobní volno
Malé tábory byly super, tam mi nevadila ani ta organizovanost, jezdila jsem tam s turistickým oddílem a vždycky jsem se hrozně těšila,ale dvakrát jsem byla na táboře, kde bylo snad 500 dětí a to byla šílenost. Možná to u tolika dětí ani nešlo jinak, já nevim, ale bylo 40 stupňů a my šli na celodenní výlet, protože to bylo naplánované a pak bylo chladno a poprchávalo a my se chodili na etapy koupat. Protože to bylo naplánovaný.
|
| Persepolis |
|
(1.7.2013 15:46:14)
Jinak tresty, třeba úklid kuchyně, dřepy, apod. se dávaly taky. Většinou za bordel ve stanu, ale ti už fakt musel být čurbes a poztrácené věci. Třeba: "majitel této mikiny, kterou soudružka vedoucí našla u rybníka udělá za trest deset dřepů."
|
| Xantipa. |
|
(1.7.2013 15:48:00)
Vy jste tam měli soudružky vedoucí? My možná taky, ale vedoucím se tykalo a říkalo jménem bez ohledu na věk a jen vedoucímu tábora se říkalo - pane Truněček.
|
| Persepolis |
|
(1.7.2013 15:55:47)
Na těch velkých táborech si nepamatuji. Na těch malých jménem.
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(1.7.2013 15:46:56)
Já teda nevím, jak to bylo s plány, ale dle mýho šlo vždy o lidi - když chtěli, šlo leccos a jakmile jsme my děti trochu povyrostly, tak donutit nás k něčemu, co jsme nechtěly, nebylo vůbec snadný. V pařáku říct, že půjdeme na celodenní pěší výlet, protože to je v plánu, to si snad ani jednou nezkusili, to by bylo vzbouření. A tábor byl od fabriky, běda, jak si někdo stěžoval na poměry, to by neprošlo. Takže ono v tom množství dětí byla síla.
|
|
|
| Cimbur | 
|
(1.7.2013 15:52:04)
Tábory ROH byly jeden snesitelný, druhý hůře snesitelný.¨
Ale co jsem zakusila tábor Turistického oddílu mládeže z našeho městečka, nechtěla jsem jinam. Byli to převlečení skauti. Byl to tábor ze všech nejméně komfortní, stany s podsadou, ešusy, mytí ve vodě z potoka. Za ty roky turistická základna pořád funguje, odchovanci oddílu dnes tvoří dobrou partu a pořádají tábory pro děti dál. Komfort už je mnohem větší, což trochu ubralo na romantice, co ale přetrvává, je upřímný zájem o děti a snaha jim zpestřit kus prázdnin. 
|
| Xantipa. |
|
(1.7.2013 15:58:55)
Tak tyhle tábory nebyly nic pro mne, naštěstí jsem nikam na nic podobnýho nejela, stačily mi dovolený pod stanem s našima.
Ale syn teď jede poprvé na podobný tábor, tak jsem zvědavá, na x táborech už byl, ale na takovém typu ještě ne. Snad ho to bude bavit.
|
|
| Lída+2 |
|
(1.7.2013 16:23:03)
Cimburčanka, tak nevím,ale i na tom nejblbějším pionýráku jsme jedli z ešusu a myli to v potoce.
a co vím tak jsme jedli z talířů akorát v Plaeskotech a pak co ve Svratouchu postavili zděný dům dál od rybníka. Jinak taky jen ešusy.
Asi hodně záleželo na tom jak to ty lidi pojali.
|
|
|
| Eržika. | 
|
(1.7.2013 16:01:57)
Já jezdila - do střediska ROH, kde byly pro nejmenší chatky, pro větší stany s podsadama, a jako bonus - koupaliště v areálu!
Bylo to teda pro dost dětí a nejvíc si pamatuju hlídky, které byly v budce s polním telefonem.
Na jeden se pamatuju dodnes - byl výměnný s jiným ROH - s tematikou partyzánů. Hned první noc jsme hledali podle mapy zemljamku, ve které byli "opravdický" partyzáni.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(1.7.2013 17:04:42)
Byla jsem jen jednou, v jedenácti letech a bylo to hrozný. Nejsem vůbec kolektivní typ, hromadný akce, kolektivní sporty apod... nemám ráda. Bydleli jsme v nějaký velký chatě, a přestože tam byla jídelna, museli jsme jíst z ešusu lžící, hygiena nic moc, a celkově to pro mě byl opruz. O prázdninách jsem radši lítala s dětma kolem baráku. Vnucený program ve svým volnu nesnáším doteď. Děti taky nenutím.
|
|
|
| Ziwa | •
|
(1.7.2013 16:50:15)
Muj nejintenzivnejsi zazitek a tim i vzpominka z tabora je kapajici kohoutek od varny,v ktere byla malinova stava.Pod kohoutkem kybl a vsude hejna vos...Dodnes mam averzi vuci malinove stave... Jinak souteze byly fajn - dost jsem je vyhravala :D Celkove - pro me byl tabor nutne zlo,ktere jsem vzdy ale bez vetsi ujmy prezila...Jinak jsme meli chatky tri typu,zdenou jidelnu,starsi meli stany a vsichni umyvarnu - korytka se studenou vodou.
|
|
| Persepolis |
|
(1.7.2013 17:00:10)
Ještě jsem si vzpomněla na jeden zážitek z toho velkého tábora. Každý oddíl měl v průběhu tábora za úkol držet noční hlídku , hlídala vždycky dvojice ze stanu. Když došlo na náš oddíl, tak se nějaký zádrhel a jedna dvojice tu další nedostatečně vzbudila, takže pak už až do rána nikdo nehlídal. No byl z toho průšvih, jako kdyby jsme tam hlídali atomové hlavice a ne haldu ušmudlanejch dětí. Naše vedoucí dostala takový sprďunk, že ještě dva dny brečela a ještě jsme dostali asi milion černých puntíků
|
|
| Babsi+2 | 
|
(1.7.2013 17:21:26)
Podle mě to byla paráda - tři týdny mezi kamarády s minimem hygieny (myli jsme se až těsně před odjezdem a i když nás drhli rýžákem, nikdy to z nás nedostali ).
Nejsem fňukna, takže mi nevadily celodenní výlety ani nástupy, ani nic moc jídlo. Jen mi vadil krátký odpolední klid. Já byla od rána tak zbitá, že jsem ho skoro celý prospala. Když jsem si nesedla se spolubydlícími, otevřela jsem "ústa" a řekla si s kým chci být.
Ale je fakt, že si nedovedu představit svou devítiletou dceru jak dneska bude držet noční hlídku, což my už jsme v té době dělali.
|
|
| susu | •
|
(1.7.2013 17:42:44)
Byla jsem 3x a bylo to moc fajn. Každý den byl program ráno, odpoledne i večer. Chodili jsme na výlety, běhali fáborkové závody, azimuťáky, vědomostní soutěže, sranda soutěže, bojovky, puťák, spaní pod širákem, táboráky, diskotéky, hry venku i v jídelně, tvoření, .... Bylo to super. Spali jsme v chatkách a jedli v jídelně, ale já to tam milovala. Vedoucí, no byli různí, ale obecně se spíš snažili, byli dobrá parta.
|
|
| Lefff | 
|
(1.7.2013 17:48:22)
Jezdila jsem na pionýrské tábory jako dítě a pak i coby praktikantka. Starší obývali stany s podsadou, prťata byla ve zděné budově, kde byla i jídelna. Sprchy 1x týdně, starší holky bez omezení. Součástí tábora byl třídenní puťák pro starší, kdy jsme šli s těžkými krosnami za každého počasí a v noci nám vedoucí občas udělali "zrychlený přesun", kdy jsme třeba ve 3 ráno balili v dešti stany a přesouvali se jinam, abychom pak nad ránem spali někde na jehličí ve skalách, snídali čaj z jahodníku, obědvali buřtguláš z kotlíku a myli echa a bagry v potoce. Jakkoli to zní šíleně, mně se tyto puťáky líbily víc než "komfort" základny. Co mě nezabilo, to mě posílilo. Ráda na ně vzpomínám
Učili jsme se uzlovat, (de)šifrovali vzkazy morseovkou, pořádali "hon na Tarzana", turnaje ve fotbale a vybíjené se sousedním táborem, jílové bitvy, karnevaly, diskotéky, táboráky. Nevadily mi noční hlídky, bojovky, bodování pořádku ve stanech (kdo byl bordelář, tomu byl udělán "letecký den" - všechny věci vyházeny ven ze stanu a musel to do určité doby uklidit), ani nástupy. Moc jich nebylo a "K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven - Vždy připraven!" mi chlupy neježilo. Nevnímala jsem ten obsah, brala jsem to tehdy jen jako jakýsi signál k zahájení dalšího táborového dne.
Táborová hra, na niž nejraději vzpomínám:
Jak stařeček měnil, až vyměnil - ovšem naruby. Jednotlivé oddíly vyfasovaly po jednom hřebíku. Pořádný laťák. A měly chodit po blízkých vesnicích a vyprosit si za hřebík něco jiného. Pak s věcí, kterou získali výměnou, jít zas o dům nebo dva dál a zase se pokusit ji směnit za něco zajímavějšího. Každou výměnu bylo nutné zapsat na papír. V určený čas jsme se zase sešli v táboře a procházeli záznamy a obdivovali úlovky (mlýnek na kávu, kýčovitá soška, živé kotě (to jsme pak nakonec samozřejmě vrátili), stará koloběžka...). Ten den se bavily děti, bavili se vedoucí a bavili se i místní. Ti dobří lidé se lámali smíchy, když četli, kdo z jejich sousedů nám co za co vyměnil, a snažili se sousedy trumfnout. Hostili nás koláčky, dávali napít, povídali si s námi a byli moc milí.
|
| Šešule |
|
(1.7.2013 18:12:06)
Ta poslední hra- my vysomrovali starý kamna
|
| Lefff |
|
(1.7.2013 18:58:54)
Joooo!! Šešule umííííí!! 
|
| Šešule |
|
(1.7.2013 18:59:59)
Od toho tam byli jiný. Já byla jen součástí tý skupiny
|
|
|
|
| Žžena |
|
(2.7.2013 9:22:07)
Tuhle hru u nás loni v létě hrály děcka z příměstskýho tábora
|
| moni bara | •
|
(2.7.2013 20:57:58)
My měnili krabičku od sirek za cokoliv většího, vyhrál ten, kdo vymění za největší věc. A celá komunikace s domoridci mohla probíhat pouze veršovaně. Vyhrálo družstvo, které vyměnilo krabičku za chatu. Sepsali veršovanou smlouvu o převodu vlastnictví chaty na 1 den:)
|
|
|
|
| Brusinka14 | 
|
(1.7.2013 18:36:49)
Na táboře jsem byla třikrát, vždycky nám vařili v jídelny, byly tam sprchy s teplou vodou a službu jsme měli jenom na bráně, jako vlajková četa a noční hlídka.
Z toho dvakrát to bylo s výukou ruského jazyka a za účasti ruských děcek a učitelek. Zpívaly jsme i ruské písničky, jinak normální hry, soutěže, výlety. Bodoval se úklid v chatkách, to jo. Kroj musela mít jenom vlajková četa, aspoň si myslím, že ho měli na sobě. Rozhodně tedy v den, kdy přijeli představitelé okresu, a fotilo se. Já jsem nikdy v četě nebyla, takže jsem ho ani nepoužila.
Rozcvičky byly taky, ale nic drastického.
|
|
| Kafe | 
|
(1.7.2013 18:47:30)
Můj první tábor v 7 letech byl dost strašný, protože vedoucí byla děsná, cca 17-letá holka a program tábora zahrnoval i sběr mandelinky bramborové každý druhý den. Ale ostatních 8 táborů už bylo skvělých a čím jsem byla starší, tím lepší byly. Na druhou stranu poslat 7-leté dítě na celé 3 týdny na tábor byla docela síla.
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(1.7.2013 18:55:11)
Tak koukám budu za bílou vránu, protože jsem byla asi na 20 táborech: od první třídy každý rok na táboře ROH a každý rok na sportovním / putovním táboře našeho lyžařského oddílu. 
Líbilo se mi to skoro vždy - ono hodně záleží na tom, jak se sejde parta, ale sedět doma celé prázdniny by mě neužilo. 
Moje děti taky jezdily každý rok od 6 let, zpravidla na dva tábory.
|
| Šuplík | •
|
(1.7.2013 19:39:06)
Nejsi bílá vrána, já trávila na táborech každoročně cca 3-5týdnů (jako starší jsem byla týden předem na stavění a týden "poté" na bourání tábora). Vlastní tábor s programem byl 3-týdenní. Byl to skautský tábor, ale jelikož jsme byli pod drobnohledem různých kontrolních orgánů, tak jsem ráno i večer nastupovali v krojích a vztyčovali a zase sundavali vlajku. Nevadilo mi to vůbec a navíc, "můj" oddíl to takto dělá i nadále, akorát ty kroje jsou teď skautské (byla jsem se na pokračovatelky kouknout). S kamarádkami z oddílu se scházíme stále a některé jsou i po letech činné ve skautském hnutí, přestože průměrný věk se nám již blíží k 50tce. Na táboře jsme byla nejméně 20x, z toho 15x na jedné stejné louce v jižních Čechách - nejprve jako dítě pak jako vedoucí. Považuji to za velmi užitečně strávený čas a opravdu tam nešlo ani o jídlo z ešusů, vaření na ohni nebo mytí v potoce - to byly jen "doporvodné znaky", nejdůležitější byl duch oddílu a v souvislosti s tím také vztahy a program nejen na táboře. Sotva jsem se vrátili z tábora a načerpali trochu síly, odjeli jsme s kamarádkami společně ještě minimálně na týden na vandr. Prostě jsme byly rády spolu (a jsme i dneska).
|
|
|
| Eilatt |
|
(1.7.2013 18:55:14)
Já jsme tábory milovala, hlavně ty mezinárodní, kde byli Rusové, Bulhaři, Němci nebo Poláci. Vždycky jsme se tam zamilovala do nějakého staršího Aljoši, který na mě zvysoka kašlal
Vedoucí byli fajn, dril žádný extra velký, spalo se ve stanech a byla pořád nějaká zábava, hry, soutěže, nástupy a vztyčování vlajek Ta komunistická nalejvárna mi nevadila, ještě jsme to nijak v tom věku neprokoukla....a můj sen byl jet do slavného tábora Artěk na Krymu
Akorát mě mrzí, že jsem nezažila pravý skautský tábor....
Jo a švagr na tábory taky vzpomíná velmi rád, coby třináct-čtrnástiletý pionýr tam přišel o panneství s nějakou praktikantkou
|
| Kafe |
|
(1.7.2013 19:17:10)
Já tedy byla na táboře i v SSSR, kde jsem snědla snad 10 kilo té jejich výborné smetanové zmrzliny. Nikdy už jsem tak dobrou zmrzlinu nejedla.
|
|
|
| anexa | 
|
(1.7.2013 18:55:51)
Já jezdila na tábory do Dírné u Soběslavi - byl to ten nejlepší tábor. Prckové spali na zámečku, starší v chatkách a nejstarší ve stanech. Tábor byl na 3 týdny, 3-4 dny se šlo na puťák na Tobolku. Spalo se ve stanech, mylo v rybníku, dělal se oheň. V táboře se hrála celotáborová hra, byly bojovky, mapy k celotáborovce měli vedoucí promakané a nakreslené. Hygiena byla 1x týdně teplá sprcha na zámečku, jinak studená voda v takové polní koupelně na břehu jezera. Tam jsme se navyváděli blbostí, první lásky, super hry, skvělí vedoucí..... Však se říkalo, že to jsou bývalí vedoucí ze skautu. Ráda vzpomínám.
Jednou jsem však byla jinde a tam to byl děs a hrůza
|
| Jáňa+tři sluníčka | 
|
(2.7.2013 9:57:30)
Anexo v Dírné dělali leta vedoucí naši kamarádi(manželská dvojice Madla+Víťa-věkově mězi 60-67lety), a jezdili se dvěma dcerami Míšou a Dádou-ty jsou věkově mezi 30-40 lety)z volejbalu, jezdíme na společné dovolené do jižních Čech a vždycky na Dírnou přijde večer u ohně řeč a oba mají skoro slzy dojetí v očích, když vzpomínají, jak to bylo prima.
|
| Dana, nar.1963 | •
|
(14.4.2014 20:46:42)
Také vzpomínám téměř s nostalgií...diskotéky ve mlýně, puťáky, tisíckrát navštívená Červená Lhota, noční hlídky, táboráky a supr kamarádi, kteří zpívali písničky od Beatles, a na které jsem, bohužel, ztratila kontakt...
Je mi 51 a tak ráda bych se potkala s někým, s kým jsem na tábory jezdila.....
|
|
| Radim |
|
(13.2.2017 23:31:51)
Dobrý den,
také jsem jezdil do Dírné a prošel jsem vlastně všemi oddíly. Jak nejmenší od Zámečku až po nejstarší u Sluneční brány (která tam ještě cca v roce 2010 stála) a což byl také vlastně oficiální znak tábora (na tričkách třeba :))
Co bylo doménou, tak velký zpěvník - kdy se zpívalo u táboráku (bylo to i s kresbami).
Pamatuji si jednu písničku - vždy jako budíček (bylo nějak možná mezi léty 82 - 87) a dokonce ji jednou do ampliónů pustili v originále (nevíte o jakou písničku šlo?)
Mám opravdu na tento tábor moc krásné vzpomínky a vyprávět by asi mohl dlouhé hodiny... je škoda, že to naše děti už takto nezažijí.. :(
|
|
|
| Dana, nar.1963 | •
|
(14.4.2014 20:41:19)
Jezdila jsem do Dírné každý rok, s hlavní vedoucí...myslím že Friedlovou???
Až do roku 1978 jako dítě a pak jako praktikantka.
Nikdy na to nezapomenu, celý rok jsem se vždy těšila na léto
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)