Viola |
|
(13.5.2016 16:42:35) Pod vlivem diskuse o rekonstrukcích koupelen jsem si opět potvrdila jak moc jsem konzervativní povaha. Zařizování bytu probíhá tak, že si všechno dobře promyslím, vyberu nadčasové věci a uspořádám je natolik prakticky, aby se prostory daly maximálně příjemně užívat. Nepodléhám pocitu, že se mi něco okoukalo, naopak mě otravuje, když musím dobře zaběhlé věci měnit. Koupelnu vyřeším dokonale, klidně i za cenu bourání a stavění, ale pak je napořád, protože je výborná a vymakaná tak, aby se s ní dalo příjemně fungovat i po letech, až se změní potřeby rodiny. Plkací téma - jak tohle máte vy?
|
Ropucha + 2 |
|
(13.5.2016 17:09:13) Podobně jako ty. Můj vkus je stabilizovaný , líbí se mi dlouhá léta stejný styl, mohla bych žít stejně dobře v minulém nebo předminulém století a můj interiér snů by vypadal přibližně stejně. Moderní prvky přejímám jen velmi opatrně. Takže ano, umím si představit, že kdybych postavila dům, bude pro mě fungovat celá desetiletí a nebudu muset nic moc měnit.
|
|
magrata1 |
|
(13.5.2016 17:12:18) Ségra má stěhovací mánii. Už v dětsví mě nutila šoupat nábytkem. Nejednou jsem v noci lezla do skříně místo do postele. Dodnes všechno s gustem předělává. V novém domě bydlí 14 let a už mají nové všechno- koupelny, dětské pokoje a teď předělávají zbytek- ložnici, kuchyň, obývák (ten už asi potřetí) i s podlahovými krytinami. Já tohle nesnáším. Přeměňuju jen to, co dosloužilo nebo pozbylo funkci a je třeba funkce jiná (např. dětské pokoje).
|
Dooly. |
|
(13.5.2016 19:11:05) je,ty jsi asi moje segra?)
akorat ja teda nepredelavam furt stejny barak,ale stehuju se
|
|
|
Monika |
|
(13.5.2016 17:25:11) Mám to dost podobně, v dětství jsem strávila fůru času představami, jak by měl vypadat můj ideální pokoj, využívala při tom zkušenosti z návštěv u kamarádek atd. Představy mohly být zcela volné, protože mě žádný skutečný pokoj neomezoval, byli jsme 3 sourozenci v jednom , tudíž fantazie měla prostor a "vyzkoušela" jsem si kde co. Podobně jsem si "tříbila vkus" později v různých ubytovnách a podnájmech, taky samozřejmě na návštěvách atd., takže když jsem krátce po třicítce mohla konečně "zařizovat svoje", věděla jsem dost přesně co chci a co ne, a to tedy včetně plánování vývoje (mimina, děti, puberťáci, důchod ) Ale bohužel (teda samozřejmě s ohledem na život sám bohudík) bylo třeba se taky shodnout s manželem a přizpůsobit realitě (byt jsme kupovali ve stavu cca 4 roky po rekonstrukci), takže nějaké změny plánuju (teď už po 10 letech), zejména právě koupelen, ale ani podlahy asi vzhledem k nižší kvalitě nevydrží "do důchodu" ... Pokud jde o "stěhování nábytku", tak to u nás probíhá zejména v dětské pokoji, jak se mění potřeby dětí a ráda bych (rovněž vzhledem k vývoji) udělala nějaké změny a přesuny v obýváku a ložnici, ale tam právě chybí ten manželský konsensus
|
|
neznámá |
|
(13.5.2016 18:19:37) To není o konzervativní vkusu, ale o potřebě přestavovat. Mám to podobně jako ty, i když jsme většinu věcí zařizovali před 15 lety, tak jsou stále nadčasový, víc než na momentální modu jsme dali na materiál a když už se něco dělalo, nekoukalo se moc na cenu. S většinou jsem spokojená, jen ta jedna koupelna mě tíží a budeme jí předělávat. Budiž mi omluvou, že jsem jí zařizovala jako puberťák a je to jediný můj úlet. Někdo jiný by to překousnul a neřešil, ona není úplně hnusná a je funkční, jde jen o barvu a styl kachlíků.
Na druhou stranu miluji zařizování, takže jsou prostory, které prostě z gustem měním. Třeba dětské pokoje, které je potřeba po pár letech přizpůsobit věku dítěte. V jiných pokojích doplňky a výmalbu, podlahy a základní nábytek zůstává neměnný. Nebo nakupuji nové cichy, ty udělají v ložnici hodně.
|
|
Kafe |
|
(13.5.2016 18:21:34) Mám ráda minimalismus, jednoduché tvary a umírněné barvy, obvykle. Koupelnu jsme udělali asi před 8 lety a doufám, že ji dalších 10 let nebudeme muset měnit. Už kvůli tomu bordelu okolo.
|
|
|