| oranžová | 
 |
(24.9.2016 19:00:54)
Dnes je mi celý den (a poslední dny obecně, s malými přestávkami) fakt divně, úzko, strach, no hnusně. Ale víkend je krizový.
Nedokážu tu být sama. Najednou (jindy bych to celkem uvítala, když nemám čas na sebe) .
Chtěla jsem si vzít prášek na uklidnění, ať to zaspím, ale nějak se bojím, že se to pak stejně bude opakovat. Nejde vytloukat přece klín klínem. Posledně mi ten prášek (anxiolytikum) vyvolal plačtivé stavy. To je pak začarovaný kruh.
Chtěla bych utéct a nevím kam. Sama před sebou neuteču.
Někdy se procházím třeba obchoďáky, abych byla mezi lidmi, ale jsem tam stejně sama.
Mám tolik zájmů, ale nic mě z toho nebaví, nemám chuť.
Přitom bych si měla víkend užít. Celé dny jsem v práci, rozhodně mám co dělat. Ale nemám chuť, motivaci. Skončila jsem školu (dálkově jsem studovala, na stará kolena, ale moc ráda).
Najednou se děsím volného víkendu, protože ho nedokážu smysluplně zaplnit (přestože jsem se těšila na knihy a filmy co jsem dříve nestačila zhlédnout). Tohle jsou fakt děsivé hnusné stavy. Moc je neznám, a nechci znát. Vyskočila bych z kůže, utekla bych sama před sebou, nechala bych se tu a prchla daleko od tohoto světa, od tohoto těla. Úzkost, strach, smutek, beznaděj. Spíše je to napětí a pnutí, více úzkost, než deprese.
Jak s takovými stavy nakládáte vy? Mně nebaví najednou nic. Mám vymeteno.
|
| Monika |
|
(24.9.2016 19:24:06)
No a nepodařilo by se ti "vyrazit" spíš na nějakou procházku do přírody nebo provozovat jakoukoliv fyzickou činnost? Pokud je ti dobře, když vidíš jiné lidi (nechceš být sama) tak vyraž někam, kde jsou. Nákupní centra mě teda osobně psychiku ještě zhoršují (ale já tedy nemám vůbec problém být sama, po tom bych naopak toužila, protože je to pro mě vzácné). Já na fyzickou zátěž (samozřejmě ve formě, která je pro mě příjemná ne se mučit) strašně dám, funguje to na odstranění smutných myšlenek, vyplavují se nějaké ty endorfiny, líp se potom usne i bez prášků ... Jinak, pokud je to fakt nějaká velká hrůza a nedonutíš se k ničemu, tak to je asi na psychiatra a možná antidepresiva? Ale do toho (naštěstí) nevidím, věřím, že i díky tomu pohybu.
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 19:45:26)
Pohyb je dobrý dělat průběžně, jako prevenci. Ve chvíli, kdy už je mi blbě, je asi pozdě s něčím začínat.
Celkově ráda chodím, ale to je tak vše.
Když nechci být doma sama, všechno na mě padá, a vyrazím mezi lidi, jsem jako v mýdlové bublině. Sama uprostřed davu. Nezáleží na počtu lidí kolem mně. Jsem prostě pořád sama. A umí to být nesnesitelné.
Dnes jsem ani doma dlouho nebyla sama (bydlím s dospělými dětmi a mužem), občas se tu mihnou, mají hlad. Pak jdou po svém. Což je v pořádku.
Já se hrozně těšila na to, až budu mít konečně čas sama na sebe. A teď tu ležím a bulím.
Vzala jsem si prášek. Snad to zaspím. Jen se bojím, že tomu stejně neuteču a dožene mě to.
Chodím na terapii, teď mám 14 dní pauzu (terapeut má dovolenou), ale neměla bych se na nikoho upínat a spoléhat. Je to můj život a musím si s ním poradit. Jen mi dochází chuť. Mohu jen doufat, že je to přechodné.
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(24.9.2016 20:55:59)
jak dlouho chodíš na terapii?
na psychiatrii jsi byla?
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:05:26)
Na terapii jsem od července. U psychiatra jsem nebyla dlouho, asi 4 roky, ale do května jsem brala AD. Vysadila jsem bez problémů, nemyslím, že by to nějak souviselo.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 21:07:18)
kdo ti ta AD ale předepisoval? s vysazením to samozřejmě souviset může. jak dlouho celkově trvají tvoje problémy? píšeš ty informace trochu útržkovitě na to, aby se z toho dalo něco vyvodit.
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:10:12)
Jo, je mi jasné, že tady nemůžu popsat celou anamnézu.
AD mi psal psychiatr, posílal mi jen recepty, nebyl důvod ke konzultaci. Řekla jsem si, když bylo potřeba. A to poslední 4 roky (spíše více) potřeba nebyla
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 21:13:14)
to teda pardon, ale psychiatr, co předepisuje AD na dálku, není moc dobrý doktor.
máš taky někdy pocit, že jsi mimo čas a prostor? že jakoby nejsi?
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(24.9.2016 21:09:50)
No, a proč se nemůžeš jít projít (jakože to je pohyb, o kterém píšeš, že je pro tebe fajn), když ti není zrovna dobře? Zkoušela jsi to? Fakt nejde zkusit nic jiného než se litovat v posteli a jíst prášky? Jestli opravdu určitě ne (nevstaneš z postele), tak to už je akutní na psychiatra, ale jestli jde jen o to, že máš pocit, že by to nefungovalo, tak to alespoň zkus, ne?
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:12:41)
Ne, tak zle na tom nejsem, z postele vstanu, depresi nemám. Jen úzkost a napětí, ale extrémní. Vzala jsem si prášek na uklidnění, je to lepší, ale situaci to dlouhodobě neřeší.
Občas se jdu opravdu projít, ale chodím pak po venku a brečím i mezi lidmi, to nemá moc cenu.
Netrpím objektivně nedostatkem kontaktu s lidmi. Mám jich v práci dost. Tam jsem v pohodě.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 21:14:24)
jak to tak čtu, potřebuješ
1. dobrýho psychiatra, nastavit jinou medikaci
2. pokračovat v terapii
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:23:41)
Nechci další medikaci. Mám s ní dost zkušeností abych věděla co mi pomáhá.
V terapii chci pokračovat, seč mi pracovní doba a finance dovolí.
To asi jediné považuji za nejpřínosnější.
Dokonce mě napadlo, že ona může být tím spouštěčem, protože se tam vynořuje to mohje duševní bahno, a z toho mi může být docela zle taky.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 21:26:24)
může to tak být. často ideálně funguje kombinace medikace a terapie. medikace ale musí být dobře nastavená.
předpokládám, že jsi o těch pocitech s terapeutem mluvila?
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:45:12)
S terapeutem o tom budu mluvit určitě. Má teď dovolenou, budu s ním až za dva týdny. Možná i proto ta má potřeba se vykecávat tady.
|
|
|
|
|
|
|
| libik | 
|
(26.9.2016 9:31:57)
Pohyb je dobrý dělat i nárazově, právě v takových chvílích.
A zafunět se.
|
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(24.9.2016 19:45:18)
Když je ti mezi lidmi líp, tak mě napadá donutit se jít někam ven třeba s kámoškama, pokud máš nějaké, co mají přes víkend volno. No anebo tlachat na rodině, taky je hafo lidí furt. Osobně nic takového neznám, ale dít se mi tohle, tak to vidím nejspíš na psychiatra.
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 19:47:52)
Já včera byla do večera na služební cestě, Jeli jsme 4 kolegové. Bylo to moc fajn. Přijela jsem večer domů a bylo to tam zas.
Já se dokážu rozptýlit, bavit, smát. Ale ta hladina energie mi nevydrží, vyprchá. Okamžitě je na bodu mrazu. Jako když leješ vodu do děravého hrnce.
|
| Půlka psa |
|
(24.9.2016 19:53:56)
To zní mizerně  Moc přeju ať je brzo líp.
|
|
| Ruth | 
|
(24.9.2016 20:46:51)
Nebude se ti to líbit, ale je dobré děti nechat žít dospělým jejich životem. Pokud to neuděláš, bude na tobě ležet balvan. Přeji ti z celého srdce dobrou práci, možná že jste s manželem zanedbali vývoj rodiny, promiň, ale nemluvíš o nich víc než je nejnutnější nutno. Trochu si roztřídit priority, zjistit, že jsi i ty osoba, ne jen matka a manželka. Neboj se být zase sama za sebe.
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 20:55:44)
Obávám se, že v tomhle problém není. Děti (17 a 20) ještě studují, doma se objevují na jídlo a spánek, mají dost svých aktivit, to mi přijde v pořádku.
Já i muž máme také každý i svůj život, je pravda, že spolu po těch 25 letech už tolik času netrávíme, ale to ani nechci, nepotřebuji.
Já mám prostě blbé období, kdy mě nic nebaví, ani to co bavilo a naplňovalo. Nějak sama se sebou nechci být, a když jsem s kolegy nebo s kamarádkou, je to moc fajn. Ale pak se vrátím do svého temna a vnitřní samoty.
Není k tomu nějaký obzvláštní důvod, nikdo mi neubližuje, já myslím taky na nikom chorobně nevisím.
Jen nejsem šťastná, ba co hůře, je mi fakt blbě.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 20:56:21)
jak dlouho to trvá?
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:02:32)
Dny, týdny...Je to plíživé. Nenápadné. Možná úplně normální a nevinné, možná to samo odejde a souvisí to s koncem jednoho období a začátkem nového. To v tuto chvíli těžko říct.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 21:04:34)
dny, týdny opakovaně? cyklicky? nebo je to poprvé? co přechod?
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:07:44)
Ne, není to opakovaně. Prostě se mi poslední asi dva týdny nedaří dobře.
Přechod se zdá jako nepravděpodobný. Nemám žádné příznaky, ani nepravidelnost, ani PMS.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 21:08:53)
takže ta AD jsi brala kvůli jiným stavům? jak dlouho jsi je brala?
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:16:51)
AD jsem brala různé, s přestávkami, na depresi, od r. 2008.
Ale nechci se k nim vracet. Na depresi mi nikdy nepomohly, ty poslední ale fungovaly na jiné potíže (PPP, OCD)
Teď nemám depresi.
Myslím, že už ji za tu dobu poznám.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 21:19:17)
oranžová, jsou ale i léky např. na derealizaci, trochu to, co píšeš, mi ji připomíná. derealizace je s úzkostmi často spojená
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:21:00)
No, DP/DR znám.Tohle vnímám fakt jako nějakou prázdnotu, nedostatek motivace k životu, vyhoření životem (ne prací!)
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 21:21:04)
pak jsou také léky zaměřené vyloženě na úzkosti.
pokud jsi z Prahy a chtěla bys kontakt na dobrého psychiatra, co toho moc nenamluví, ale dobře nastavuje medikaci, tak ti ho ráda poskytnu.
to, co popisuješ, se fakt nespraví nějakou procházkou, jak ti to někteří radí
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:28:22)
Ráchel, děkuji. Já mám psychiatra fajn, známe se už fakt dost dobře. Reaguje dobře na všechno co mu řeknu. Já ale nechci fakt léky. Pro mě je prioritní práce na sobě, psychoterapie. Tam vidím větší smysl.
Pokud nemám fakt depresi, nebo psychózu, tak ty léky na úzkosti, ty mám doma, k tomu doktora nepotřebuji, k tomu mi stačí právě ten recept jednou za rok. Dlouho jsme to zkoumali a titrovali dávku, takže to nepředepisuje naslepo, zná mě dost dlouho.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 21:30:33)
fajn, respektuju. držím palce, ať je ti líp, to, co popisuješ, může být opravdu ochromující.
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:32:35)
 kujííí
jsi miá
a vlastně všem děkuji za reakce.
mně moc pomohlo o tom napsat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Milá Sally... | 
|
(24.9.2016 21:13:01)
Na tenhle stav by možná bylo dobré dostat se někam nebo k někomu, kde je to obecně mnohem horší, a třeba tam začít pomáhat. Prostě začít se věnovat třeba charitě nebo dobrovolnictví. Já když jsem měla takovéhle hnusné prázdné neradostné (přitom objektivně vlastně bezproblémové) období, moc mi pomohlo, že jsem zažila to, jak žijí jiní lidi a co řeší za problémy. Pak jsem se nějak upnula k pomoci jim a jednak mě to nějak pohltilo (nevznikly časové "prostoje"), měla jsem důležitou činnost na práci a ještě to někomu pomáhalo - no, a v důsledku to pomohlo i mně... Jak jsem se pak zlepšovala, začala se věnovat už i jiným věcem, a pak nějak najednou na tu charitu nebyl čas, až jsem si uvědomila, že už jsem někde jinde... A ještě z vlastní zkušenosti na prázdno můžu doporučit miminko  ale já jsem zvláštní případ, určitě to nejde doporučit každému a je mi jasné, že kdybych to dávala jako univerzální radu, dostanu tady čočku. (píšu to jen proto, že mně to opravdu pomohlo, byla jsem na tom hodně špatně, teď jsem šťastná)
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:19:53)
To je roztomilé...
ale opravdu hodně individuální. Po čtyřicítce už děti fakt neplánuji, to by byl pro mě spíše dost průser.
A k tomu pomáhání...pracuji v pomáhající profesi.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 21:21:25)
supervizi máš?
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:25:05)
Mám, dvakrát ročně.
Ale v práci zatím dobrý. Blbě mi je spíš doma nebo když jdu někam sama.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.9.2016 21:26:54)
dvakrát ročně 
tak ale fajn, že v práci funguješ
|
|
|
|
| Milá Sally... |
|
(24.9.2016 21:27:00)
No jo, tak to můžeš být vyhořelá... To jsem fakt nevěděla (nebyly žádné náznaky) Já v tomhle oboru sice momentálně nepracuju, ale vlastně to mám vystudováno a kdysi před léty ještě "za stara" jsem v tom dělala. A jestli zažíváš to, co zažíváš, může to být podle mě vyhoření. Pracovní, rodinné... prostě najednou není kde vzít šťávu nebo možná je kde vzít, ale ty ji nevidíš. Chtělo by to najít něco, co by tě nastartovalo.
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:30:40)
Tak zrovna v práci je to OK, jedno z mála míst bez potíží, chápu že z pár vět nemůžeš vyčíst můj životopis, to je jasné. Já to asi taky do jednoho příspěvku nemůžu nacpat.
|
| Milá Sally... |
|
(24.9.2016 21:38:17)
Tak možná se jakoby tvůj život "smrsknul" (nebo ta jeho šťastná část) do práce, tam jsi v pohodě, je to práce, pohltí tě, věnuješ se jí, nemáš čas a možnost cítit se blbě nebo prázdně... ale v té osobní a rodinné rovině najednou není síla, energie. Možná něco takového jako workoholismus - nemyslím tím, že se práce stane smyslem života, ale jako by člověk najednou nedokázal dělat něco jiného než pracovat. V té práci je to dané, co se dělá, není tam prostor pro "nechtění se", smutnění... a pak když je člověk najednou doma a mohl by dělat tolik různých věcí, tak vlastně ani neví co a jak a kde začít a dolehne ta nechuť a nenálada a pak se propadne to toho, že si uvědomí, že vlastně ani není schopný něco dělat nebo někam jít... (to jen tak přemýšlím, nejsem žádný terapeut... a vzpomínám na vlastní krušné prázdné dny...)
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 21:46:58)
Jo, to mi je docela blízké, může to tak být. nevím. A hlavně moc nevím jak to zastavit.
|
| Milá Sally... |
|
(24.9.2016 21:55:34)
No, jak jsem psala- najít něco, co tě "nastartuje". Ono se to asi nedá nějak cíleně hledat jako když hledáš chlapa na inzerát. Ale otvírat se možnostem. Být "zvědavý". Zajímat se o věci, o lidi... třeba vzpomenout si na nějakého učitele z minulosti, najít ho, kontaktovat ho. dávat si malé drobné úkoly a mít radost z jejich splnění.
|
| oranžová |
|
(24.9.2016 22:05:29)
|
| Milá Sally... |
|
(24.9.2016 22:21:06)
Ještě když tak čtu ten tvůj první příspěvek: byla jsi donedávna asi dost vytížená - práce, studium, 2 děti, manžel... a najednou je tu nějaké volno, nějaký čas, který by mohl bát jen pro tebe, ale ty si s ním vlastně ani nevíš rady. za ty roky už si neumíš užít svého volna. tak jsi pořád něco dělala a byla někomu nebo něčemu k dispozici, že jsi najednou v úplně nové situaci. do toho jsi přestala brát AD, to určitě může souviset. hormonální nerovnováha... Absence pěkné dovolené... nebo naopak krásná dovolená (a pak ten krušný návrat do reality)... mizerné počasí v létě... prostě cokoliv z toho mohlo přispět a přispívá k tomu, jak se cítíš. nedá se poručit "teď budu šťastná". Prostě se nějak cítíš a s tím nejde moc dělat. ale fakt zkusit nějaké to nastartování. být zas tak vytížená, že nezbyde čas na to volno, které ti vlastně nesvědčí. (a musím se teda na závěr přiznat, já když se někdy ráno nemůžu "nastartovat", zbaštím čokoládu - prostě potřebuju palivo je to možná naučený rituál, ale prostě když se mi nic nechce a jen se tak bezcílně ploužím rozbordelizovaným domem a vím a vidím, co všechno bych měla dělat, řeknu si, "dám si čokoládu a pak se do toho pustím" a dám si čokoládu a fakt se do toho pustím
Tak možná zkusit najít nějakou takovou "čokoládu"? a marná by možná nebyla blízká kamarádka, s kterou by sis mohla popovídat nebo třeba jen tak pobýt spolu i bez popovídání, která by tě nechtěla "řešit" nebo léčit nebo rozveselovat, ale prostě by s tebou byla.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| oranžová |
|
(25.9.2016 9:22:45)
Já myslím, že to vůbec nesouvisí s vnějšími vlivy. Někdy jsem doma sama ráda. Teď ale jsem sama i mezi lidmi.
Vyspala jsem se, dnes to bude snad trochu lepší.
Děkuji za možnost sdílení, doufám, že už to nebude horší.
|
| muska22 | 
|
(25.9.2016 18:09:14)
Taky jsem to zažila.Bohužel jsem vysadila AD,sama od sebe,bylo mi bezva,tak proč brát ty hnusné léky.Přestala jsem chodit na kontroly k psychiatr.Brala jsem je na úzkosti a šílené bušení srdce.Vydrželo mi to rok.Pak se stavy vrátily,musela jsem opět k dr.tam jsem dostala kartáč za samovolné vysazení.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)