| já+5 |
 |
(20.2.2017 20:09:15)
Prosím o radu- máte-li někdo zkušenost s podobným problémem. Vnuk chodí do páté třídy a poslední dobou má potíže s učením, zejména s matematikou a vlastivědou. Navíc je nervák a vždycky v pondělí ráno ho začne bolet břicho a hlava. Teplotu nemá, a ani doktorka na něm nic neshledala. Myslíme si, že je to psychického původu, ale co s tím? Do PPP chodí, ve škole má úlevu (je pomalý a má špatnou jemnou motoriku), ale školu nemá rád. Bojíme se přestupu na 2.stupeň, tam to nedá asi vůbec..., hlavně psychicky.
|
| já+5 |
|
(20.2.2017 23:12:17)
Ve škole to dcera řešila, když tam dávala zprávu z PPP. Vnuk špatně píše, občas to po sobě nemůže přečíst a taky má horší paměť. Domácí přípravu dělá s pomocí rodičů, občas i se mnou, sám to vůbec nedává, nebo to aspoň tvrdí. Otevře sešit a hned řekne "Já tomu nerozumím, nevím, co mám dělat". Na odpověď :"A jak bys to dělal ve škole",odpoví že by se zeptal paní učitelky. S dopomocí příklady vypočítá správně, ale musím mu potvrdit každý i dílčí výsledek. Zřejmě si vůbec nevěří a při samostatné práci dělá zbytečné chyby. Vlastivěda ho nebaví a když se něco "nabifluje",druhý den si to nepamatuje a z testu dostane 3-4. Já docela věřím tomu, že ty nevolnosti jsou psychické, ale co s tím, jak mu pomoci?
|
| Delete | 
|
(20.2.2017 23:35:58)
já+5,
chce to uvolnit napětí. Takže nejdřív zjistit, v čem je problém. Může mít strach dostávat horší známky a to hned z několika důvodů. Můžou se mu smát spolužáci, může se bát konfliktů nebo i jen zklamání rodičů, může jemu samotnému vadit, že to nezvládá, protože má k sobě přehnaná očekávání.
prostě to chce s ním promluvit a nechat popsat, co ho trápí....a taky ho nechat otevřeně zapřemýšlet, co si myslí, že by mu pomohlo. Trochu mu třeba v těch návrzích pomoct, sepsat je, klidně i různé nesmysly )jako zrušit školu apod.), pak společně vybrat ty nejsnáz naplnitelné.
Potom to chce zajít do školy, vysvětlit, v čem je problém a vysvětlit, že pracujete na řešení. S učitelkou pak i na základě domácí domluvy dohodnout třeba i drobné úpravy současného režimu (u nás to třeba bylo, že dcera nebyla nějakou dobu ústně zkoušená před třídou...nejprve psala jen písemné testy, pak zkoušela odpovídat před půlkou třídy na půlených hodinách, teď, po několika měsících, sice ne nadšeně, ale už dá i celou třídu...a jo, možná hůř než písemně, ale cíl byl zvládnout mluvit před spolužáky).
No a pak to chce trpělivost a vytrvat. Nepodlehnout, když je dítěti špatně (a ano, je mu opravdu špatně, ale i za cenu, že pro něj člověk do té školy párkrát dojede, to chce zkoušet....ale ne bez těch úprav a domluvy o tom, co je cílem). My jsme takhle museli pro holku asi dvakrát (a máme to 30 km daleko), taky ve škole chvíli trvalo, než "zdroj problému" pochopil, o co nám jde, ale teď, po půl roce, je to v pohodě. A známky v tom vůbec roli nehrajou, dítě chytá horší známky, nejde mu to úplně samo, ale už ví, co a jak, ten hlavní problém byl vyřešen. A zcela náhodou jde o stejně staré dítě, akorát to naše už je o rok výš, protože šlo o rok dřív.
Ono to často souvisí s nastupující pubertou a s pochybováním o sobě.
|
|
| Delete |
|
(20.2.2017 23:55:10)
K té dohodě mě ještě napadá třeba to, že se domluví poměrně snadno dosažitelné cíle.
Třeba že z vlastivědy bude na vysvědčení nejhůř trojka. A vysvětlit, že na to stačí z testů mít ty trojky. A to už je něco, co při troše snahy evidentně zvládnout jde.
Podobně postupovat i s matematikou. Třeba se i domluvit s učitelkou, co musí umět, aby měl trojku. Vypadá to totiž, že na tu trojku to víceméně umí. No a pak trvat na plnění těch požadavků na trojku. Měla by to být zvládnutelná dřina s dosažitelným výsledkem....a mělo by následovat uspokojení, že se to dá zvládnout.
A třeba jedno z mých dětí mělo v páté třídě trojku z vlastivědy, což tedy sebralo potřebné body u přijímaček na gympl, ale je na soukromém, a tam se najednou ukazuje, že dějepis a zeměpis (ta nezvládaná vlastivěda) jsou zvládnutelné, a dokonale se našlo v cizích jazycích, kdy třeba z angličtiny to bylo na základce na horší dvojku a po dvou letech gymnázia má najednou zkoušku pro úroveň A2 a po třech letech (tedy jako v osmé třídě ZŠ) mohla mít i B1, tedy vlastně maturitu...
Ale všechno záleží na tom uvolnění napětí.
A ještě mi to připomnělo sestru té výše popisované....ta vlastně také v páté třídě hodně somatizovala, poslední tři měsíce skoro nechodila do školy, ale tam jsme to už nechali být, protože odcházela na gymnázium. Tam to vůbec nesouviselo se známkami, neměla problém ani v kolektivu, ale hodně špatně snášela celkovou atmosféru té třídy, kde se rozjely dost velké kázeňské problémy, byla tam nulová motivace k práci, většina děcek se dostala do stavu apatie....takže i když holka sama vlastně neměla problém, tak to všechno hrozně těžce nesla. A opět šlo o páťačku...
|
|
|
|
), tedy fakt s takovým zvláštním "jiným" neškolským myšlením a přístupem k povinnostem, k neúspěchům, s poruchou pozornosti atd.
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)