| kreditka | 
 |
(27.9.2017 13:59:43)
Na starý kolena bych na samotu nešla. Pocházím z města - pravda menšího ateď žiji na vesnici - ano je tu klid, ale taky více práce... ať už je to obstarávání topení na zimu, sekání trávy apod. Přiznám se že přestože jsem na vsi šťastná, umím si představit, že se na stará kolena vrátím do města, kde budu mít tzv. vše u huby... Být nemohoucí na vesnici v baráku, kde musím v zimě zatápět není nic moc představa
|
| neznámá |
|
(27.9.2017 14:04:29)
Kreditko, tak to vyřešíš tak abys zatápět nemusela.
My máme kotel na pevná paliva a zatápíme pouze párkrát do roka.
Počítám že za pár let to bude ještě vymakanější, ale i kdyby nebylo a bylo to na té samé urovni jako dnes, tak jednou týdně přijedou děti, nasypou kotel, vynesou popel a bude zas na týden vyřešeno.
|
| kreditka |
|
(27.9.2017 14:07:49)
No jo tak pokud chceš spoléhat na děti tak ano. Já jsem zvyklá spoléhat sama na sebe. V zimě když napadne na samotu sníh tak tam děti těžko budou každý den jezdit vyhrnovat
|
| neznámá |
|
(27.9.2017 14:51:21)
To je opět o nastavení v rodině.
My seniory staráme, takže ano, počítám, že jednou budu závislá na dětech, proto jich taky mám tolik, že (to byl humor, ne že se toho někdo chytne).
Stejně jako my teď prohrnujeme seniorům z okolních samot, tak třeba jednou jejich mladí budou prohrnovat nám, ale daleko pravděpodobnější je, že tu jedno dítě zůstane a bude prohrnovat ono.
Jinak ke kotli zajdeme opravdu jen jednou za týden, víc nevybíráme ani ten popel. Asi záleží na značce kotle a možná i na kvalitě topiva.
Myslím si, že trošku přeháníš nebo jsi perfekcionalista. Ono se nic nestane, když se strom nepořeže nebo listí neshrabe ( kdyby jsme měli prořezávat, sklízet a hrabat vše co máme, tak se zblázníme ), ke zvířatům zajdeme jednou denně a taky žijí.
|
| Kudla2 | 
|
(27.9.2017 15:17:17)
neznámá,
já si taky myslím, že je dobrý se o seniory postarat, nicméně si myslím, že od těch seniorů je nezodpovědný to dětem neúměrně ztěžovat.
Tj. dokud ještě můžu, si nezařídit domácnost tak, abych ji zvládla obstarat bez toho, že by za mnou musel pravidelně někdo jezdit, považuju za docela sprostý vůči těm dětem (kterejm to možná "nedá", ale bude to pro ně znamenat ZBYTEČNOU práci navíc).
Věci, se kterejma se nedá nic dělat (nemohoucnost vyžadující osobní péči), tím nemyslím, myslím tím nenastavit si třeba to topení tak, abych to zvládala sama i po úbytku sil, když je to technicky možný, nebo si držet hospodářský zvířata/velkou zahradu, i když to nezvládám, a nutit (případně psychicky vydírat) děti, aby mi to jezdily obstarávat, protože na to sama už nestačím.
|
| neznámá |
|
(27.9.2017 15:24:35)
Kudlo, to je fakt otázka rodinného nastavení. My jsme starající a navštěvující se rodina.
Kdyby jsme naše seniory z domku z velkou zahradou přestěhovali do domku, vím jistě, že by neměli dlouhý život. Ona je ta zahrada a domeček drží při životě a v kondici, navíc to jsou jejich vzpomínky, nejdou přesadit.
Všichni jsme na bydlení zatížení, bydlet v bytě by neuměli ani mladí natož staříci.
Naštěstí v rodině nemáme samotného seniora, vždy zůstalo jedno dítě, které se stará a žije v rodném domě.
|
|
| Lexi. |
|
(27.9.2017 15:49:46)
"to je fakt otázka rodinného nastavení. My jsme starající a navštěvující se rodina."
- Líbilo by se mi, kdyby mé děti v dospělosti žili poblíž mě a často mě navštěvovali. Ale co když budou chtít přesídlit na druhý konec republiky nebo do ciziny? Co když jim tam bude lépe, půjdou za život partnerem... Mám je u sebe držet jako psa u boudy?
"Kdyby jsme naše seniory z domku z velkou zahradou přestěhovali do domku, vím jistě, že by neměli dlouhý život. "
- moje babička celý život žila na pidi vesnici kde lišky dávají dobrou noc. Pravidelně za ní jezdila rodina a pomáhala jí. Po 75-tce začala omezovat domácí zvířata, po 80-tce přestávala zvládat život v domě, topení, nevycházela ven, chřadla. Nejprve jenom na zimu si ji v podstatě proti její vůli vzala k sobě teta (žijící ve velkém městě), babička u ní pookřála, nyní je jí 90+, bydlí u tety celoročně a jen kvete. Takže není pravidlo, že senioři přesazení z vesnice do města to snáší špatně.
|
| neznámá |
|
(27.9.2017 16:00:33)
"Líbilo by se mi, kdyby mé děti v dospělosti žili poblíž mě a často mě navštěvovali. Ale co když budou chtít přesídlit na druhý konec republiky nebo do ciziny? Co když jim tam bude lépe, půjdou za život partnerem... Mám je u sebe držet jako psa u boudy?"
Právě proto mám hodně dětí, pak je pravděpodobnější, že jedno z dětí zůstane doma a za tu oběť pak dostane většinu rodinného majetku.
Nebo se najde nějaký jejich bratranec či sestřenice, který se postarají a opět za to dostanou rodinný majetek. I to se už v naší rodině stalo.
Ale fakt je to založením rodiny, těch, co se trhli a odešli někam dál od rodné hroudy máme málo, většinou to jsou ženské, chlap snad ani jeden. Předpokládám, že tuto předáme rodinnou filozofii dál svým dětem a alespoň jedno dítě zůstane na gruntu svých předků.
|
| Lexi. |
|
(27.9.2017 16:27:04)
"Právě proto mám hodně dětí, pak je pravděpodobnější, že jedno z dětí zůstane doma "
- a kolik jich máš?
"a za tu oběť pak dostane většinu rodinného majetku"
- zůstání v rodném domě nepovažuji za oběť, značná část lidí tam zůstane o vlastní vůli. Ale někteří prostě vyletí do světa a nevím čím to je, co pozoruji kolem sebe, na vsi s rodiči z mého okolí nezůstal snad nikdo (pardon, s vyjímkou jednoho vrstevníka, který se na ves k rodičům vrátil po rozvodu).
|
| neznámá |
|
(27.9.2017 16:32:07)
Oběť ber v nadsázce.
Dětí mám víc než je běžné a další ještě budou.
|
|
|
|
|
|
|
| kreditka |
|
(27.9.2017 21:50:46)
Nejsem perfekcionista, zato mám "na krku" tchýni, která je nemocná bez řidičáku, která by v baráku sama fakt nepřežila, pomalu řestává zvládat základní věci a i tak prostá věc jako dojít na autobusovou zastávku cca 150 metrů daleko je problém
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(27.9.2017 14:11:01)
"jednou týdně přijedou děti"
a co když se odstěhujou na druhej konec republiky/do ciziny/budou mít svýho dost?
|
|
|
Ale pokud by zůstaly v rodném místě, tak je to tak 1,5 hoďky cesty autem. 
Je tu ale jinak fakt krásně, taky CHKO, sousedy máme jen jedny a celkem daleko, jinak kolem nás les, louky... ticho je krásné... ale i tak si stojím za tím, že kdo je zvyklý v městě, tomu pořád něco chybí. A třeba zima mě tu vyloženě deptá - bílé ticho ze všech stran 
Sněhu plno, nevyhrnují, musíme si radit sami... minule jsem psala o známých, jak válčí s obcí a vyhrnováním... Jak se mi snáší kolem oken listy, už cítím, že se to blíží a netěším se... 
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)